Kladrubský o snech Dynama i byznysu s Kuckou: Měl jsem to rozjet dřív
Se Spartou před deseti lety vyhrál ligu, nakouknul do reprezentace a zahrál si v cizině. Budějovický patriot Jiří Kladrubský měl pocit, že už s fotbalem všechno zažil, a do téhle sezony šel s tím, že může být jeho poslední. Myšlenky na konec už ale nemá: jeho Dynamu se na podzim nečekaně dařilo a taky by se nechtěl loučit jako náhradník. „Ligový mumraj by mi chyběl,“ říká v rozhovoru pro deník Sport.
„Ve dvaceti bych byl naštvaný na celý svět, ale teď se na to dívám jinak,“ poví pokorně. Řeč nebude jen o fotbale, čtyřiatřicetiletý veterán promluví i o svém kumpánovi Juraji Kuckovi či jejich společném byznyse, který se zajímavě rozrůstá.
Bavíme se spolu po dvou týdnech zimní přípravy, o které byste třeba ještě na začátku sezony řekl, že bude vaše poslední. Změnilo se něco?
„Během těch úmorných galejí každému opakuju, že je to moje poslední příprava. Ale neberte mě úplně vážně: vždycky nadávám, když se běhá.“
Jak je to tedy s tím vaším koncem?
„Když jsem na podzim nehrál, otevřelo mi to oči. Chybělo mi víc zápasového adrenalinu a taky jsem si uvědomil, že si neumím představit život bez kabiny a fotbalového režimu. Ráno sraz, pak trénink, regenerace, oběd s klukama… Doufám, že tohle není moje poslední zimní příprava. Nechtěl bych končit.“
Přitom jste mi nedávno vyprávěl o dohodě s manželkou: vy na rodičovskou, ona do práce. I dětské lékařky přece potřebují budovat kariéru.
„Díky mojí paní se to zase změnilo. Řekla mi: Dokud tě to bude bavit a budeš stačit mladším, tak hraj. Zatím je na mateřské, ale od září by zase mohla chodit na dva tři dny v týdnu do nemocnice. O děti se může postarat moje ségra s mámou, nebo taky já. S půlročním synkem Mateem jsme se už dobře sehráli.“
Zpátky k fotbalu: jak jste na podzim nesl ztrátu místa v základu? V minulé sezoně jste hrál stabilně a měl jste i výtečná ofenzivní čísla.
„Kdyby mi bylo dvacet, byl bych naštvaný a hledal chyby všude okolo. Teď jsem byl naštvaný taky, ale spíš sám na sebe. Pár zápasů ode mě nebylo ideálních… Pořád jsem ale přál týmu, aby se nám dařilo a aby série bez porážky byla co nejdelší. Osm neprohraných zápasů za sebou byla fantazie! Nikdy jsem nebyl takový, že bych si přál porážku, abych se mohl vrátit do sestavy.“
Vrátil jste se až v posledním kole na Slavii (1:4), mezi vyvolené vás posunul karetní trest pro Tomáše Sivoka.
„Celou dobu jsem se snažil poctivě trénovat a čekal na šanci, hnala mě dopředu úžasná atmosféra v mančaftu. Navíc jsem cítil podporu doma, i když s dcerkou Nellou to bylo trochu složitější.“ (usmívá se)
Copak?
„Po každém zápase se mě ptala: Tati, proč jsi nehrál? Bylo to pro ni zvláštní, předtím jsem hrával prakticky pořád. Těžko se mi to vysvětlovalo, ale mám pocit, že už to snad pochopila.“
Přesto na podzim budete vzpomínat určitě rád… Ještě po jedenáctém kole jste byli poslední, ovšem díky zmíněné dlouhé šňůře bez porážky vám patří osmé místo, které se od nováčka nečekalo.
„Na tohle se bude krásně vzpomínat. Hodně s tím pohnuli Drobas (brankář Jaroslav Drobný) se Sivym (Sivok): mají za sebou neuvěřitelnou kariéru a ostatní kluci je respektují, vidí v nich klubové ikony a srdcaře. I díky nim se věci u nás začaly měnit.“
