Ta kancelář na příbramském fotbalovém stadionu nabízí skutečně pozoruhodnou sbírku předmětů a kuriozit. Všechny ale mají jedno společné: jsou významné pro místního fotbalového bosse Jaroslava Starku. Klub sice předal svému synovi Janovi, ale pořád tu úřaduje a má silné slovo. „Nejsem provokatér,“ namítá v exkluzivní reportáži iSport TV, když přijde řeč na plakát filmu Kmotr nebo bustu prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. „Dělám, co chci, mám tyhle věci rád,“ říká.
Dvojrozhovor s Jaroslavem a Janem Starkovými najdete v dnešním vydání deníku Sport v rámci seriálu TOP 50 mocných českého fotbalu.
Tahle místnost je kultovní. O dlouholetém příbramském šéfovi říká všechno, je to malá výstava předmětů a artefaktů spjatých s jeho fotbalovými i soukromými peripetiemi, často dost divokými turbulencemi, při nichž muž označovaný přinejmenším jako kontroverzní podnikatel mohl přijít o všechno. I o vlastní život.
Nejblíže tomu bylo v květnu 2005, kdy byl před svým rodinným domem v Příbrami pod palbou střelce, který mu prostřelil ruku a hruď. Jaroslav Starka jako zázrakem vyvázl díky ústupu do garáže, kde byl tehdy i jeho syn Jan. Starka senior někdy zmiňuje, že se mu k objednávce útoku přihlásil boss Radovan Krejčíř, jenž ho podezíral z únosu svého otce Lamberta.
Že by bylo nejlepší na málem fatální okamžik zapomenout? To by na polici nesměla trůnit zarámovaná kulka s textem Máte problémy? Nechte si to projít hlavou. „Je to dárek. Milá pozornost,“ pronese nevzrušeně Jaroslav Starka. „Dostal jsem ji od dobrého kamaráda po té střelbě. Zvláštní to určitě je, proto je to taky tady. S mým životem to nejde brát jinak než s nadhledem…“ dodává.

Nepřehlédnutelné jsou portréty jeho oblíbeného rappera Tupaka Shakura, který zemřel v roce 1996 po zásahu čtyřmi ranami. „Já jsem na něm vyrůstal,“ připojí se Jan Starka. Vedle musí nutně zaujmout plakát ke kultovnímu filmu Kmotr, natočenému podle literární předlohy Maria Puza. „To pro mě byla četba číslo jedna. Strašně se mi líbil. A Marlon Brando to zahrál famózně,“ chválí Jaroslav Starka. Vzhledem k jeho pověsti to vypadá už jako hotová provokace. „Nemyslím si, že jsem provokatér. Jen jsem prostořekej,“ odtuší.
V prosklené vitríně je nůž, který mu k padesátinám věnoval Vlastimil Spěvák, obávaný muž pokládaný za krále podsvětí, který je viceprezidentem FK Příbram. Na horní polici se v opravdu pozoruhodné společnosti ocitla busta prezidenta T. G. Masaryka. „O tom pánovi jsem si četl spoustu knížek, tak jsem si řekl: Chci ho mít v kanceláři,“ vypráví po svém Jaroslav Starka. „I když spousta přátel říkala, že kdyby nebylo jeho, byli bychom Rakousko-Uhersko a bylo by nám daleko lépe,“ pokračuje.
V dolní části trůní boxerské rukavice s exkluzivními autogramy. „Dostal jsem je od Petra Větrovského,“ zmiňuje Jaroslav Starka bývalého generálního ředitele klubu a nyní promotéra. První nese podpis Tysona Furyho, druhý legendy Mikea Tysona. Starka se sám kdysi vydával do ringu, boxery a bojovníky MMA podporuje.
I bez druhého syna, zesnulého Jaroslava, jsou na fotbal v Příbrami přece jen tři: dcera Jaroslava Starky Markéta je totiž od loňského září ředitelkou místní fotbalové akademie. Kanceláří se jen mihne, zatímco Jaroslav a Jan Starkové usedají naproti sobě u pracovního stolu v rohu.
Když Starka senior, jenž hodně času tráví na cestách, chybí, Jan Starka usedne do jeho křesla. Předměty a sošky před ním odkrývají, že dlouholetý vládce příbramského fotbalu je věřící. Ostatně u sebe doma zařídil i speciální koutek.
„Některé věci jsem si vzal sem, takhle to mám. Pochoval jsem syna, rodiče…“ povídá. „I já věřím, pokřižuju se, ale nespojuju to s církví,“ přidává se Jan Starka, bývalý basketbalista.
Společně také sledují utkání po podzimu poslední Příbrami z jiného legendárního místa: nejslavnějšího fotbalového balkonu v republice. „Takhle to neberu, i když v lize to asi platí," rozhlíží se Jaroslav Starka. Mezi jeho hosty na pár exkluzivních metrech se sem tam objeví jiný fotbalový boss Roman Berbr, někdy i se svou partnerkou Dagmar Damkovou, s nimiž je Jaroslav Starka zadobře. „To je povinnost,“ mávne rukou. „Možná začnu chodit támhle do jedný kukaně, až nám to začne trochu jít,“ ukazuje na tribunu.
„Doufám, že budeme v lize…“
# | Tým | Z | Skóre | B |
---|---|---|---|---|
1 | ![]() | 30 | 58:10 | 72 |
2 | ![]() | 30 | 60:22 | 66 |
3 | ![]() | 30 | 55:35 | 50 |
4 | ![]() | 30 | 46:41 | 49 |
5 | ![]() | 30 | 50:38 | 47 |
6 | ![]() | 30 | 42:34 | 45 |
7 | ![]() | 30 | 46:45 | 43 |
8 | ![]() | 30 | 38:41 | 42 |
9 | ![]() | 30 | 35:35 | 42 |
10 | ![]() | 30 | 48:52 | 40 |
11 | ![]() | 30 | 36:37 | 36 |
12 | ![]() | 30 | 29:49 | 31 |
13 | ![]() | 30 | 25:47 | 27 |
14 | ![]() | 30 | 23:39 | 26 |
15 | ![]() | 30 | 16:47 | 23 |
16 | ![]() | 30 | 19:54 | 21 |
- Skupina o titul
- Play-off o umístění
- Skupina o záchranu
