Koller o loučení parťáka: Bary je vzor srdcaře. Jako útočník měl všechno
Ti dva se nikdy neomrzeli. Milan Baroš a Jan Koller si na place náramně rozuměli, byli jednou z nejproduktivnějších dvojic českého fotbalu. Stačí se podívat na historické pořadí střelců národního týmu: 1. Koller 55 gólů, 2. Baroš 41. Koller hraje už jen na žízeň ve Smetanově Lhotě, Baroš se s velkým fotbalem rozloučí v dnešním zápase jeho Baníku proti Plzni.
Když se v pátek po obědě dozvěděl o chystaném adieu svého dávného parťáka, skoro ho to nepřekvapilo. „Celkem očekávaná zpráva. Milan měl v téhle sezoně zdravotní problémy a víc než zábava to pro něj asi bylo trápení,“ říká Jan Koller o fotbalovém loučení Milana Baroše. Společně zažili třeba magické tažení mistrovstvím Evropy 2004, kde Češi mohli sahat po zlatu, ale nakonec smolně vypadli v semifinále s Řeckem.
Jde na vás nostalgie? Neuzavírá se Barošovým koncem jedna slavná etapa českého fotbalu?
„Pro Milana už byl asi nejvyšší čas, aby skončil. Ale ne v slzách, na svoji kariéru může být hrdý. Nejspíš už ho tělo bolelo tolik, že to nemohl vydržet, navíc s jeho stylem hry založeným na rychlosti a maximální bojovnosti. Už nemohl do všeho vletět, jak by chtěl. Já taky končil, když už jsem nemohl trénovat. A když jsem náhodou přece jen mohl, tak mě něco začalo tahat. Je to začarovaný kruh, do kterého se dostal asi už i Milan.“
Kdy vám spolu bylo nejlíp?
„Během báječné jízdy na EURO 2004, to se nedá vymazat z hlavy. Milan patřil k nejlepším hráčům šampionátu, stihl pět gólů a stal se králem střelců. Tohle jsou hodně sladké vzpomínky, Milan měl tenkrát životní období. V Liverpoolu i v reprezentaci.“
Čím byl výjimečný?
„Tím, že jako útočník měl všechno. Byl to pracant, oplýval rychlostí, dokonale se orientoval v šestnáctce a zvládal situace jeden na jednoho. A jen tak mimochodem, dával spoustu gólů.“
Byl to váš nejlepší partner, kterého jste v útoku kdy měl?
„Já jich zas tak moc neměl, většinou jsem byl nahoře sám. Ale ano, Tomasz Radzinski v Anderlechtu a Milan ke mně seděli nejlíp. S Barym jsme si perfektně rozuměli a věděli jsme, co od sebe můžeme čekat. Že mu to budu sklepávat nebo prodlužovat za obránce. Ale nebylo to jednostranné, Milan mi taky nahrál na dost gólů.“
Jasně, společně jste byli skoro neubránitelní…
„Celkově jsme měli hodně ofenzivní tým a mohli jsme se opřít o podporu záložníků. Často zmiňuju, že ne náhodou máme s Milanem nejvíc reprezentačních gólů v historii právě my dva.“
Baroš mohl mít ještě víc branek v národním týmu, kdyby v necelých jednatřiceti neskončil. Co jste říkal na tehdejší kritiku fanoušků a jejich častý pokřik „Baroš ven“?
„To mi hlava nebrala, Milan si to absolutně nezasloužil. Sám jsem zažil něco podobného kdysi ve Spartě a můžu vám říct, že to není nic příjemného. Bary má velké srdce, pro svůj tým by položil život. Ukázal to třeba po návratu do české ligy: klobouk dolů, jak velkoryse se zachoval k Baníku. Je to vzor srdcaře.“
Jak vidíte jeho budoucnost?
„Sám jsem zvědavý, jestli ji spojí s Baníkem. Bydlí v Praze, takže úplně nevím, jak by to zvládal. Nepřipadá mi, že by Milan byl typ na trénování, ale třeba se mýlím. Teď si odpočine a pak se rozhodne, co dál. Určitě správně.“
