Srdcař Bartek: Chci vychovat Bohemáky, kteří hned neodejdou pryč
Zdeněk Prokeš 294. Josef Jindřišek 280. David Bartek a František Jakubec 260. Takhle teď vypadá čelo historické tabulky v počtu ligových zápasů za Bohemians. Jako zatím poslední se do společnosti legend o víkendu dostal defenzivní univerzál Bartek, jenž může ve třiatřiceti pomýšlet i třeba na unikátní třístovku. „Proč ne? Pokud mi vydrží zdraví a budu mít důvěru trenérů, není to nereálné,“ říká v rozhovoru pro iSport Premium.
Jako správný týmový pokladník má pořád po ruce notýsek: stačí nalistovat správnou stránku a hned ví, kolik kdo dluží. David Bartek by teď mohl platit sám sobě za 260 ligových startů v zelenobílém dresu Bohemians a posun na třetí místo historických statistik po bok ikonického obránce Františka Jakubce.
„Zatím jsem nic platit nemusel, ale pokud jednou překonám 294 zápasů pana Prokeše, asi už to bude chtít minimálně větší svačinku do kabiny,“ usmívá se Bartek. Nedávno konečně vykurýroval bolavá třísla a fotbal mu už zase chutná. „Ovšem zápasový rekord je i tak ještě daleko, dřív než za rok se to nestane.“
David Bartek, dvě stě šedesát ligových partií za Bohemians. Jak vám to zní?
„Jako sen. Je pro mě obrovská pocta, že jsem se vyrovnal ikonám. Pan Panenka, pan Chaloupka, pan Jakubec… Co jméno, to pojem. V Bohemce hraju odmalička a kromě půlroku na Kladně celou kariéru, je to pro mě hodně speciální. O všech legendách, které jsem zmínil, jsem slýchával od dětství a hltal jsem staré záběry. Že jsem tyhle pány v jedné statistice překonal? Asi mi to dojde, až skončím.“
Máte víc zápasů než většina ikon Bohemians z mistrovského roku 1983. I když to není moc reálné, chtěl byste zažít to, co ony?
„Titul a semifinále Poháru UEFA? Kdo by to nechtěl zažít… Jasně, kvalita našeho týmu je omezená, ale pokud nemáte nejvyšší cíle, tak ani nemusíte hrát. Titul nebo poháry by byly fajn, tohle jsem ve fotbale ještě nezažil.“
František Jakubec zažil oboje. Potkal jste se s ním někdy?
„Jasně, k němu a dalším ikonám Bohemky chovám obrovský respekt. Pan Jakubec byl na hřišti vždycky cítit, jako krajní bek býval hodně výrazný. Mrzí mě, jaký měl nakonec osud.“
Před pěti lety spáchal sebevraždu skokem ze sedmého patra. Měsíc po šedesátinách.
„Hrozná tragédie. Nenapadlo by mě, že může takhle skončit. Netušil jsem to. S panem Jakubcem jsem na konci jeho života
