Kladrubský v roli trenéra: Řval jsem jak magor. Watford mi otevřel oči
Není to tak dávno, co říkal: „Já a trenér? Nikdy!“ Vida, teď je Jiří Kladrubský (36) hrajícím asistentem v divizním béčku českobudějovického Dynama, které bude na jaře hrát o postup do ČFL. Má titul se Spartou, prošel pár štací v cizině, nakoukl do reprezentace a loni v létě mu po konci profikariéry začal nový život. „Poznávám fotbal z jiné strany a baví mě to čím dál víc,“ říká v rozhovoru pro iSport Premium.
Kdyby všechno bylo jako dřív, už týden by se mořil se zimní přípravou. Běhal, potil se v posilovně a nadával. Jenže Jiří Kladrubský se před půl rokem s velkým fotbalem rozloučil a teď je doma v budějovické juniorce. Coby hrající asistent kouče Dušana Žmolíka tráví v práci víc času než dřív, ale nelituje. „Jako hráč jsem spoustu detailů nevnímal, zato jako trenér musím fotbal dělat od rána do večera,“ líčí Kladrubský.
Co na váš zápřah říká rodina? Máte doma pochopení?
„Manželka mi na začátku říkala: ‚Nesliboval jsi, že až skončíš, budeš víc doma?‘ Takhle nějak jsem to plánoval, ale nakonec je všechno úplně jinak. Rodina to chápe: nikdo si neumí představit, že bych jen seděl doma.“
Ještě nedávno jste byl přesvědčený, že trénovat nebudete. Co se ve vás pohnulo?
„Když se blížil konec profikariéry, změnil jsem názor. Co bych dělal jiného? Ve fotbale se pohybuju od pěti let a nevím, jestli by mě naplňovalo něco jiného. Zatím navíc můžu předávat zkušenosti přímo na hřišti, což je fajn bonus. Chci hrát, dokud to půjde.“
Na druhou stranu, vyhovuje vám, že už obvykle nehrajete celých 90 minut?
„Jasně, léta běží. Když jsme vedli o tři nebo čtyři góly, šel jsem dolů. Mám pro
