Krejčí o kabině, roli lídra, Priskem a „boji“ s kotlem: Příběh na Netflix
Největší lídr Sparty v její moderní historii. Kdepak, to není přehánění, ale přiléhavé vyústění cesty, kterou Ladislav Krejčí ušel. Ze zakřiknutého Brňáka, jehož srdce dlouho bilo pouze pro Zbrojovku, se během pouhých čtyř let stala letenská modla. Byl to on, kdo z rozhárané partičky fotbalistů udělal opravdový tým. Byl to on, kdo získal fanoušky a celý klub na svou stranu. A je to on, kdo ho po devíti letech vrátil na vrchol. „Tohle jsem si ani nevysnil,“ přiznává v upřímné zpovědi.
Aby to nezapadlo: Ladislavu Krejčímu je čerstvě čtyřiadvacet let. Na hřišti z něj stále kolikrát můžete mít pocit, že je tak trochu floutek. Tenhle letmý úsudek by ale byl mimořádně lichý.
V tomhle na první pohled nesmělém klukovi je mnohem víc. Způsob, jakým ve Spartě, největším klubu v zemi, rostl do pozice nezpochybnitelného a všemi respektovaného lídra, je skoro do učebnice s názvem Jak by se měla tvořit skutečná parta.
Všechno totiž dělal nenuceně. Přirozeně. Tak, jak to zrovna cítil. Bez jakéhokoli kalkulu či předešlé zkušenosti tohoto typu. Přesto se mu povedlo ze Sparty po dlouhých letech vystavět jednolitou jednotku. Jak? Právě o tom je následující rozhovor.
Je vám čerstvě čtyřiadvacet let, v roli kapitána jste dovedl Spartu k titulu. Neptáte se někdy sám sebe, jestli se vám to všechno nezdá?
„Za poslední dobu se kolem mě událo hodně změn. Pro mě je to spousta úspěchů naráz. Jsem za to strašně rád. A abych byl upřímný, všechno mi to asi ještě nedochází. Kolikrát se ptám sám sebe, jestli rozumím tomu všemu, co se stalo. Ať už týmu nebo mně osobně. Snad mi to později všechno dojde. Teď jsem hlavně šťastnej.“
Cítíte i po několika dnech mistrovskou euforii a chvění?
„Čekal jsem hned po zápase na Slovácku, že mě zalije obrovská euforie. Ale pak jsme se i s klukama shodli, že to bylo spíš takové uvolnění. Úleva. Spadlo to ze mě. Poslední dva měsíce byly fakt těžké na hlavu, abychom se neustále udrželi v koncentraci, a nikam neuhnuli. Dělo se toho kolem nás dost a my se museli postarat o to, že nás to nijak neovlivní. Na tuhle chvíli jsem čekal čtyři roky, od příchodu do Sparty jsem o ní snil. Jak se blížila, člověk to vnímal. Takže jsem pak cítil hlavně úlevu. Ale oslavy byly super, to ani nejde popsat. Něco neuvěřitelného.“
Vnímal jste větší tlak i s ohledem na vaši kapitánskou roli? Logicky na vás byla upřená největší pozornost.
