Unikátní sonda: jak se točí miliony v první lize. Kdo je top, a kdo trop?

Superúspěšný klub, který ale ekonomicky ještě nedávno balancoval na hraně propasti. Tenhle rozpor provází čtrnáctileté tažení Plzně. Podle účetních čísel byla ještě loni fotbalovým podnikem s velkou mírou rizikovosti, záporným vlastním kapitálem -73 milionů korun a více než 40 miliony krátkodobých závazků po lhůtě splatnosti. Viktorii dohnal způsob, jakým hospodařila. Zkraje roku 2021 ji opustil tehdejší majitel Tomáš Paclík, který klub jedenáct let před tím zachránil, ale nedával do něho peníze ze svého. Musel ho převzít generální manažer Adolf Šádek a za cenu půjček bojovat o jeho budoucnost. Či spíše přítomnost. Konkrétně s tím, že se poměr mezi plzeňskými aktivy a pasivy dostal do mínusu, v roce 2022 dokonce až na rekordní kótu -200 milionů korun.

Ekonomika Viktorie měla jasné konstanty: jestliže se těší z výrazného zisku jako po sezoně 2022/23 (127,6 milionu) střídající tři ztrátové, pomohla si postupem do Champions League. Odměny pramenící ze zahraničních soutěží totiž Plzni vygenerovaly královských 502,1 milionu korun (zatímco v předchozím období pouhých 30,1 milionu). Podobně tomu bylo v účetním období za ročník 2018/19, kdy její hospodaření skončilo v nejvyšším plusu 245 milionů – od UEFA inkasovala rekordních 801,7 milionu. Vedle toho přicházely příjmy z prodejů hráčů. To, co klub vydělal, ovšem znovu rozpustil.

Viktoria se při tom nemohla spolehnout na mecenášský přístup Daniela Křetínského jako Sparta. Ironií osudu právě úvěr od letenského bosse, byť poté krvavě splácený, Paclíkovi umožnil velký rozjezd na západě Čech. Šádkovi zase vypomohl konkurent i dobrý známý z Baníku Václav Brabec, ale také další bossové, kteří počkali se splacením závazků. Projevilo se i to, že Šádek je klíčová těžká váha v českém (ligovém) fotbale. Byla to divoká jízda na tygrovi.

Šádek hrál all in – a vyšlo mu to. Díky příjmům z Evropy a vstupu švýcarského a rakouského kapitálu, konkrétně investorů Martina Dellenbacha a Raphaela Landthalera loni v červenci. Byť to neznamená příchod bohatých strýčků s filantropickými sklony. „Už se neprobouzím s tím, že mám někde sekeru deset milionů eur. Jen ze spaní křičím německy,“ glosoval to Šádek zcela ve svém stylu. „Jsme stabilní. Máme jasné finanční linie a nejsme pod žádným tlakem. Přežijeme, když se nedostaneme do Ligy mistrů, Evropské ligy,“ ujistil Dellenbach. „Ale je tady potenciál, abychom tam střednědobě vždy hráli,“ dodal. 

Pokud jde o „mimopohárové“ příjmy, druhým nejvydatnějším zdrojem za sezonu 2022/23 byla sportovní činnost včetně vstupného, tedy 116,8 milionu, dále pak reklama, která přinesla 111,5 milionu. Sumu, která padne na hráče a realizační tým, Plzeň v účetní uzávěrce nezveřejňuje. Kvalifikovaný odhad zní 250, v případě vyšších příjmů 300 milionů. Osobní náklady na 22 zaměstnanců činily 24,2 milionu. Zisk 127,6 milionu byl převeden na neuhrazenou ztrátu minulých let.

Majstrštykem, který se promítne do hospodářského výsledku v minulé i nynější sezoně, jsou pohárové úspěchy: tažení až do čtvrtfinále Konferenční ligy vyneslo přinejmenším 248 milionů, v probíhajícím ročníku mají v Plzni díky postupu do hlavní fáze Evropské ligy jistých už 118 milionů. A také je tu přestupová politika, která i zásluhou posledního přestupu Robina Hranáče vynesla za poslední půlrok zhruba 400 milionů korun.

Teď je hlavně v klubu udržet... 

Vybrané výnosy Viktorie Plzeň (2022/23)

Odměny ze soutěží (z domácích/mezinárodních)
518 milionů (15,9/502,1)
Sportovní činnost vč. vstupného
116,8 milionu
Reklama
111,5 milionu
Náklady na hráče a realizační tým (odhad)
250 milionů

Tradiční slezská fotbalová firma má luxus, že může už osm let těžit z neutuchající podpory majitele Václava Brabce, byť se mu odměna v podobě sportovního úspěchu stále nevrací. Čerstvě se dokonce blýskl historickou akvizicí Brazilce Ewertona, jehož plat i s bonusy činí podle informací deníku Sport mimořádných 750 tisíc korun měsíčně (500 tisíc jako základ).

Třikrát po sobě Brabec dokázal Baník udržet v plusu, předtím klub padal pravidelně do minusu. Zisky jsou použity na úhradu ztráty z minulých let, k  30. červnu 2023 došlo k příplatku k základnímu kapitálu ve výši 31 milionů korun. Ligová konkurence Baníku závidí podporu města, jemuž někdejší majitel Petr Šafarčík prodal v existenčních problémech za 115 milionů korun Bazaly. K černým číslům na každý pád pomohly přestupy, zvláště do pražské Slavie. Byť se v sezoně 2022/23 – jak uvádí sám klub –„rapidně propadly“ o 39 % na 28 milionů korun. To znamená, že v předešlém ročníku Ostrava vydělala na transferech skoro 46 milionů. V tomto ohledu třikrát po sobě udržela kladnou bilanci v poměru náklady/příjmy (ve zmíněné sezoně +5,2 milionu).

Baníku každoročně stoupají výdělky z vlastní marketingové a reklamní činnosti: zatímco v sezoně 2018/19 činily téměř 61 milionů, v ročníku 2022/23 to bylo už přes 105 milionů (bez peněz z LFA, tj. 12,5 milionu). Příjmy ze vstupného v něm dosáhly 16 milionů, pronájem skyboxu vynesl dalších 3,9 milionu. Prodej merchandisingu dodal do pokladny 15,6 milionu. Naopak výdaje na přestupy a odměny hráčům a realizačním týmům či agentům spolu s dalšími náklady v rámci ostatních služeb dosáhly celkové výše 165,8 milionu. Průměrný počet zaměstnanců byl pět, klub vyšli i s odvody na téměř 4 miliony.

Škoda pro pokladnu Baníku, že mu nevyšel postup do hlavní fáze Konferenční ligy. Mezitím však v Ostravě ožily plány na stavbu nového stadionu na Bazalech. To by byla mocná vzpruha pro další progres.

Vybrané výnosy Baníku Ostrava (2022/23)

Marketingová a reklamní činnost
105,726 milionu                                
Přestupy
27,964 milionu
Vstupné
16,364 milionu
Merchandising
15,567 milionu
Marketingová spolupráce v rámci ligy
12,5 milionu
Pronájem skyboxu
3,873 milionu

I klub z města autoprůmyslu získal nového majitele: od dosavadního většinového vlastníka Josefa Dufka odkoupil 51 % akcií dlouholetý sportovní manažer David Trunda, jenž vykonával roli generálního ředitele. Na celé transakci se půjčkou podílel sportovní gigant Livesport, který při jejím nesplacení může FK MB převzít. Transakce měla vyjít na 35 milionů korun, ale je s ní spojeno nemalé finanční břemeno. Jak vyplývá z výroční zprávy, na konci roku 2023 měl klub závazky kolem 40 milionů korun.

Boleslav přitom pravidelně končí v černých číslech. I tak ale musela umořit neuhrazenou ztrátu minulých let a překlopit v nerozdělený zisk, a hlavně převrátit z mínusu do plusu vlastní kapitál, který byl třikrát v záporu. Minimálně část zisků tedy v klubu nezůstávala. Klub se přitom může spoléhat na podporu automobilky Škoda, a to v odhadované výši lehce přes 30 milionů korun ročně. Nyní běží tříletá smlouva, jednotky milionů přináší partnerství s Kovo odbory Mladá Boleslav, odboráři odebírají část permanentek. Město pak poskytuje provoz na dotaci stadionu ve svém vlastnictví (v roce 2023 ve výši 17,8 milionu).

Středočeši si ovšem umí zdatně pomoci transfery hráčů – nejvýnosnější byl v tomto směru ve sledovaném období rok 2020, kdy se přehoupli přes stovku milionů a dosáhli na částku 111,1 milionu. V roce 2022 se téhle bilanci přiblížili a za přestupy a hostování utržili 91,7 milionu. O rok později to bylo už „jen“ 28,8 milionu a klub celkově skončil v mírném mínusu. V Boleslavi na druhé straně nezřídka používají u transferů formu smlouvy o spolupráce a zápůjčky, tak tomu bylo hlavně u Daniela Fily (závazek pak činil 14,9 milionu), ale dříve i Michala Hubínka či Nikolaje Komličenka. Na některých přestupech se historicky podílel byznysmen Jiří Šimáně. Z reklamní činnosti Boleslav v roce 2023 získala 62 milionů, v tomto ohledu dokáže být výkonnější. Osobní náklady (mzdy a odvody) naopak přesáhly 29 milionů, klub uvedl počet 20 zaměstnanců. Náklady na hráče a trenéry činí přibližně 70 milionů korun.

Vzpruhou pro nejbližší období a pěknou položkou v excelových tabulkách pečlivého šéfa Trundy bude 80 milionů za postup do hlavní fáze Konferenční ligy, s výhledem na další bonusy. „Pro rozvoj klubu je to důležitá suma, ale při mém vstupu do klubu se s ní nepočítalo,“ prohlásil.

Jedna z tradičních prvoligových značek, kterou nevlastní bohatý byznysmen, ale spolek a minoritně také město. Byť to vypadá, že je spíše klubem jednoho muže – sportovního manažera Ladislava Mináře. Faktorem se zásadním dopadem na ekonomiku klubu trápenou vysokými ztrátami a dluhy, byl v roce 2018 prodej Androva stadionu městu za 145 milionů korun, který ji měl pomoci finančně stabilizovat. Ještě předtím Sigma prodala pozemky a vrátila šedesátimilionovou půjčku spolumajiteli Josefu Lébrovi.

Sigma, v níž město získalo minoritní podíl, nadále častěji bývá ve ztrátě, ale hospodaří s vlastními penězi a obejde se bez půjček či úvěrů. Pokud jde o sezonu 2022/23, výnosy z prodeje hráčů a výchovného vystoupaly v posledním sledovaném období na 59,9 milionu, tedy o 20,5 milionu více než v předchozí sezoně. Reklama a postoupení práv vynesly 39,9 milionu, podpora od partnerů činila 28 milionů. Celkově výnosy dosáhly 132,5 milionu, vzrostly tak o 47 %. Náklady stouply i kvůli inflaci a zdražování skoro o 40 %. Výdaje na hráče se vyšplhaly na 54,1 milionů, což znamená o 8,5 milionu více než v sezoně 2021/22. V součtu s odměnami pro realizační týmy či hráčské agenty a dalšími souvisejícími výdaji tvořily skoro 64 % všech nákladů.

Meziroční přírůstek příjmů z transferů a výchovného prakticky pohltily výdaje za příchody fotbalistů spolu se zvýšenými náklady na odměny hráčům ve výši 19,8 milionu. To podle Sigmy znamená, že byl „'vrácen' zpět do udržení kvality a zvýšení konkurenceschopnosti kádru“. Má to však i své mínus. „Je třeba vidět i fakt, že v oblasti hráčských odměn se klub dostal dost možná již na hranu svých momentálních možností,“ uvádí klub ve výroční zprávě sestavené k 30. 6. 2023. Rozpočet pro sezonu 2023/23 předpokládal, že příjmy z prodeje hráčů budou tvořit 35 % všech výnosů a marketing „dodá“ 40 %.

Také u Sigmy se očekává, zda nedojde ke změně vlastníka. Probíhala jednání s americkou společností Blue Crow Sports Group, která již vlastní druholigový Vyškov a jihomoravský region je její prioritou.

Klub z teplických Stínadel spadá pod křídla nadnárodního sklářského koncernu AGC Group, respektive jeho českou akciovku a největšího výrobce plochého skla ve střední a východní Evropě. K financování slouží nástroj cash pooling, sloužící k přesměrovávání peněz a jejich maximálnímu využití mezi různými společnostmi skupiny a také snížení úrokových nákladů. K 31. prosinci 2023 z toho vzešel Teplicím závazek 69,3 milionu. „Majitel stále kryje téměř čtvrtinu rozpočtu,“ sdělil nespokojeným fanouškům klubový ředitel Rudolf Řepka. Nyní probíhá jednání o prodeji klubu a zdá se, že je před dokončením. Zájemcem je miliardář a spoluzakladatel holdingu Accolade Milan Kratina, jehož s Řepkou pojí „angažmá“ v hnutí Fevoluce.

Dlouhodobě Teplice hospodaří s dvoucifernou ztrátou, výjimkou byl štědrý rok 2019, kdy naopak skončily v krásném plusu 36 milionů korun. Stály za tím mimořádně úspěšné prodeje a hostování hráčů, které vynesly 73,3 milionů. Jinak však postupně klesá jejich vlastní kapitál, a naopak stoupá neuhrazená ztráta minulých let. Pokud jde o minulý rok, klubové tržby vzrostly téměř o 9 %. Největší podíl na tom měly příjmy za reklamní činnost (60 milionů, tj. nárůst o více než 100 %) a vstupné (8,9 milionu). Zisk z přestupů naopak klesl z 5,1 na 1,3 milionu. I proto se v Teplicích těší z toho, že v účetnictví za tento rok se příjemně projeví transfer Štěpána Chaloupka do Slavie. Náklady na hráče v roce 2023 představovaly 53,5 milionu korun. Šestnáct zaměstnanců vyšlo na 14,9 milionu korun.

Je to jednoduchá rovnice: FK Jablonec = Miroslav Pelta. Do osudu severočeského klubu se totiž věrně otiskují životní peripetie jeho šéfa – posledního echt bosse z proslulých devadesátek. Je to skoro k neuvěření, ale ať se dělo, co se dělo, výplaty se zpožďovaly, Pelta ho vždy udržel v chodu. Ani jako šéf FAČR na něho nezapomínal...

Naposledy mu situaci výrazně zkomplikovala dotační aféra a soud, přesto vše nasvědčuje tomu, že je zase při chuti. Přes všechny problémy drží Jablonec přece jen častěji v plusu, největší propad na ztrátu 40,6 milionu nastal v sezoně 2020/21. Vlastní kapitál je na komfortních 224,4 milionu (lépe je na tom jen Baník), nicméně pověst protřelého filuty Pelta prokazuje tím, že v účetnictví dokáže zvýšit majetek klubu hodnotou hráčů prostřednictvím jejich pojistek (320 milionů korun). Přesto auditor výročních zpráv nemůže přimhouřit oči, takže i naposledy konstatoval, že negativní ekonomické údaje „ukazují na existenci významné (materiální) nejistoty, která může zásadním způsobem zpochybnit schopnost společnosti nepřetržitě trvat“.

Jak ke ztrátě -23 milionů přispěla poslední čísla ze sezony 2022/23? Promítlo se do nich nesplnění sportovních cílů, záporný rozdíl mezi prodeji a nákupy hráčů, včetně bonusů, a zásadní snížení peněz od UEFA (výpadek 120 milionů). Příjmy z účasti v pohárech přitom Jablonci mocně pomáhaly – jako v sezonách 2018/19 a 2021/22. Výnosy z prodeje reklamy a vstupenek dosáhly 62,6 milionu, z transferů či hostování 40,3 milionu. Klub ujišťuje, že šetří na výdajích, náklady na 23 zaměstnanců snížil na 9,8 milionu korun, na reklamě vydělal o třetinu víc. Na jeho ekonomiku však dlouhodobě dopadají „časové výkyvy mezi příjmy“, které musí překrýt krátkodobými finančními výpomocemi.

Úkolem před minulou sezonou byla další úsporná opatření a kroky ke snížení závazků. Ty krátkodobé činily 125,6 milionu. Po sezoně 2022/23 se Pelta zaručil, že v případě krizové ekonomické situace splatné závazky převezme. Zároveň se pracovalo na vstupu nového strategického partnera a došlo ke sblížení s jiným „pardálem“ Josefem Dufkem, do léta majitelem Mladé Boleslavi...

Do Liberce se přihnal jako severní vítr, který chce být krutý k soupeřům. Jestli to tak opravdu bude, se ještě uvidí, ale Ondřej Kania pod Ještědem změnil zavedené pořádky z dob vlády Ludvíka Karla.

Na nové tváře vyčlenil 80 milionů korun a trenér Radoslav Kováč si pochvaluje, že tak nabušený kádr nikdy neměl. Včetně záložníka Michala Hlavatého z Pardubic, který přišel za 20 milionů korun. Peníze získané z přestupů ven pak Kania slíbil vracet do posil. Otázkou je, co to udělá s ekonomickou bilancí klubu, jakkoli to nyní Slovan tolik trápit nemusí. Jeho hospodaření obecně charakterizují období opakovaných ztrát, které přeruší sezona s mimořádným ziskem. Ročník 2020/21 takhle zakončil v rekordním plusu 96 milionů korun, čtvrtém nejvyšším ze všech klubů za celé sledované období posledních šesti sezon. A to hlavně díky Evropské lize – jen účast v její skupině zaručila 111 milionů.

Liberec měl tehdy více než čtyřnásobný čistý obrat ve srovnání se sezonou 2022/23, kdy naopak utrpěl obří ztrátu téměř 84 milionů. O tuhle sumu se snížil vlastní kapitál. Ještě před tím u Nisy mohli vykázat, na rozdíl od jiných, nerozdělený zisk z minulých let v podobné výši. Pokud jde o předminulou sezonu, náklady na 23 zaměstnanců (19 na hlavní pracovní poměr) činily 20 milionů. Vzhledem k historickému navýšení peněz z LFA je Kania přesvědčen, že k tomu být v zisku stačí skončit čtyřikrát pětkrát za pět let do pátého místa a prodat jednoho hráče ročně. „Nám jde reálně o to, abychom neprodělávali vložené peníze. Zatím vůbec neuvažuju nad ziskem. Důležité bude, abychom za pět let nemuseli investovat dalších čtvrt nebo půl miliardy korun,“ pronesl v podcastu Liga naruby.

V létě 2022 získal majitel Zdeněk Zemek významnou „posilu“ – padesát procent akcií Slovácka převzal Vítězslav Skopal stojící za skupinou Solar Global, která má v regionu kořeny. „Chystáme se posílit a navýšit rozpočet klubu a vytvořit podmínky k tomu, aby Slovácko, byť je ve srovnání s ostatními ligovými kluby z nejmenšího města, patřilo ve fotbale mezi ty největší,“ vyhlásil smělé cíle Zemek – s tím, aby „ligové poháry nebyly jenom náhoda, ale aby se staly běžnou součástí každodenního života klubu“. Milníkem ovšem zatím byl hlavně odchod trenéra Martina Svědíka, který byl garantem úspěchů minulých let. Marně ale čekal na finanční injekce do kádru.

Slovácko končívá častěji v mínusu, byť třeba v mírném, o to víc zasvítí zisk. Takhle se vymyká kalendářní rok 2020, kdy bylo v plusu 26,2 milionu. Černá čísla ve výši 10,7 milionu zaznamenalo i v účetním období roztaženém kvůli přechodu na sezonní účetnictví od 1. ledna 2022 do 30. 6. 2023, do něhož spadá působení ve skupině Konferenční ligy, a tedy tučný příjem 110 milionů z ní (navíc 6 milionů jako solidarity payment). I díky tomu se zvedly více než dvojnásobně tržby. Reklama vynesla 80 milionů, přestupy a hostování 32 milionů, vstupné (a startovné z turnajů) téměř 25 milionů. Auditor účetní uzávěrky však upozornil na fakt, že klub vykazuje vlastní kapitál nižší, než je polovina toho základního. A stejně jako auditor Jablonce usoudil, že „tato skutečnost ukazuje na existenci významné (materiální) nejistoty, která může zásadním způsobem zpochybnit schopnost společnosti nepřetržitě trvat.“ 

Dariusz Jakubowicz má spolu se svým synem Darkem nákladného koníčka. A majitel společnosti Barvy a laky si to navzdory svému oboru podnikání nijak nelakuje na růžovo. Prostě to přijímá jako závazek, který je připraven plnit a pravidelně přisypávat do pokladny z vlastních peněz. V sezoně 2022/23 se sice v Ďolíčku povedlo výrazně snížit deficit rozpočtu a hospodářské bilanci pomohl prodej Romana Květa a Petra Hronka. Na druhé straně se tam stali obětí vlastního sukcesu: toho, že díky čtvrtému místu postoupili po 36 letech do evropských pohárů. Ač to může znít paradoxně a v řeči výroční zprávy až kuriózně: „Proti tomu však negativně působil vliv sportovního úspěchu klubu a s tím spojených prémií.“ Nebo jinak: „Společnost svou běžnou činností dosáhla díky mimořádnému sportovnímu úspěchu a s tím spojenými prémiemi ztrátu...“ Náklady se tak do sezonního účtování promítly, příjmy ve výši 12 milionů (jen za účast) však ještě nikoli.

Nepříjemnou zprávou byla insolvence „spolugenerálního partnera“ společnosti Malina Group, která měla garantovat osmimístnou částku, výpadek nahradily navýšením smlouvy Barvy a Laky. Bohemians měli znovu záporný vlastní kapitál: už v roce 2022 byl v mínusu 27 milionů, do plusu ho dostal příplatek mimo základní kapitál 28 milionů. Po ztrátě z úspěšné sezony akcionáři naplánovali další příplatek, celkem takhle v kapitálových fondech skončilo 91,2 milionu. Ke svému financování klub vedle zápůjček od nich využívá i úvěrů. V lednu 2022 obnovil střednědobý u Komerční banky ve výši 1,611 milionu eur (zhruba 40 milionů korun). Cílem pro další období byla sportovní a ekonomická stabilizace a prioritou také rekonstrukce Ďolíčku, jehož provoz a opravy Bohemians bez jakýchkoli příspěvků platí. V sezoně 2022/23 je vyšla částečná rekonstrukce prostor a hráčského zázemí na milion.

Po vstupu do ligy v sezoně 2020/21 Pardubice bojovaly třikrát o záchranu, jsou ve stínu úspěšnějšího regionálního rivala Hradce. Na druhé straně se staly pro domácí velkokluby adresou, kam se nebály půjčovat hráče a vyplatilo se to – jako například u Robina Hranáče či Tomáše Vlčka. Pardubičtí nabízí zápasy v přestavěné aréně patřící městu, podle majoritního vlastníka Vladimíra Pittera, který spoluvlastnil i hokejovou Slavii. Do dostavby klub investoval 10 milionů korun. Nájemné se pak výrazněji propíše do nákladů hlavně v bilanci za sezonu 2023/24. Rozpočet rok od roku stoupá, ten poslední o patro níž činil kolem 25 milionů korun na profesionální fotbal, včetně zapsaného spolku FK Pardubice, tedy mládeže a dalších kategorií 45,3 milionu. Naposledy se měl pohybovat kolem 140 milionů (s plánovanou ztrátou téměř 11 milionů, resp. celkovou 12,7). Nyní šéfové počítají až se 155 miliony (bez nákladů na přestupy). 

Klubový účet výrazně potěší 20 milionů korun inkasovaných od Liberce za záložníka Michala Hlavatého. Naopak s výdaji za posily jsou Pitter a spol. opatrní, rozhodně se nepouštějí do dostihů. Na tuzemské poměry se obvykle dokážou vyvarovat výrazných výkyvů do plusu i mínusu, neuhrazená ztráta minulých let se pohybuje na rozumné úrovni. V sezoně 2022/23 obdržely dotaci na provozní náklady chodu A-týmu ve výši 12,5 milionu korun. Patří mezi kluby s nejnižšími náklady na zaměstnance, v posledně sledovaném období jich vykázaly deset s osobními náklady 6,26 milionu.

Klubová jednička z východu Čech se v lize slušně ohání a s jídlem – umístěním ve skupině o titul nebo na příčkách těsně za ní, s nadějí na postup do evropských pohárů a na zbrusu novém stadionu (ovšem s ikonickými „lízátky“) – roste chuť. Proto se Královéhradečtí nově dostávají do vyšší střední třídy. „Rozpočet klubu roste o desítky milionů korun a doufám, že po vstupu strategického partnera to bude pokračovat. Teď jsme na 180 milionech korun,“ vyhlásila před startem sezony Pavlína Springerová. Vzhledem k tomu, že klub vlastní město, je coby primátorka jeho první ženou. Do fotbalu je zapálená stejně jako její kolegové. A je to sakra znát.

Ještě po sezoně 2022/23 tvrdila: „Nemáme malé, ale ani přemrštěné cíle. Jsme realističtí.“ Už tehdy ovšem jako stěžejní úkol zmínila hledání nového majitele. Dlouhodobě se o klub hlásí místní fotbalová legenda Ivo Ulich, naposledy se objevilo jméno miliardáře, podle magazínu Forbes 26. nejbohatšího Čecha, patriota a zakladatele portálu Centrum.cz Ondřeje Tomka. V říjnu má dojít na osobní jednání se zájemci. Stejně jako rival z Pardubic si i Hradec ve sledovaném období vedl v poměru zisky/ztráty uměřeně a v jednotkách milionů, jako jeden z mála za sebou netáhl neuhrazenou ztrátu minulých let. V daném hospodářském období obdržel Hradec dotace celkem 31,8 milionu (v předchozím 37,7). Tržby z reklam a prodeje služeb dosáhly 41,5 milionu, což je nárůst o 8 milionů. Vysoké příjmy vynesly transfery: odchody Adama Vlkanovy, Jana Mejdra a Jana Krále doručily pokladně okolo 50 milionů korun. 

Vedle Hradce Králové druhý klub, v jehož čele stojí přímo primátor, v tomto případě Jan Wolf. Ten je v klubu od jeho převzetí, na čas si souběžně „střihnul“ i vrcholné angažmá v Baníku Ostrava. „U města, když tvoříme rozpočet, vím, na co můžeme mít a na co ne. A stejné to musí být u fotbalového klubu. Když na to nevidím, tak je to špatně. Vždy chci mít na tu jednu sezonu chod klubu zajištěný,“ prohlásil před lety pro MF Dnes a ohlédl se za začátky: „Tehdy jsem lidem, kteří mě do fotbalu přibrali, říkal, že nechci nikdy nikomu nic dlužit.“ MFK se pohybuje každoročně v kladných číslech. Na svůj provoz dostává dotace od města, dělá to kolem 12 milionů korun ročně. V roce 2020 šlo včetně dotace ministerstva průmyslu a obchodu skoro o 22 milionů. Důležitým zdrojem příjmů je i dlouhodobý generální partner, jediný producent černého uhlí v Česku OKD vlastněný státní společností Prisko, jakkoli musel řešit existenční problémy. Stav peněžních prostředků a jejich ekvivalentů byl na konci roku 2023 utěšených 90,1 milionu.

Karviná se prezentuje jako skromný klub, čemuž odpovídá to, že uvádí jen dva zaměstnance na hlavní pracovní poměr, ale hlavně že má nejnižší odhadovaný rozpočet v nejvyšší soutěži. Dokáže zviditelnit a následně prodat zajímavé hráče, hodně sází na cizince. Čerstvě bude těžit díky příchodu trenéra Martina Hyského ze spolupráce s pražskou Slavií (a Volfových vztahů s Jaroslavem Tvrdíkem), která je spojována nejen s příchody vlastních hráčů na hostování, ale třeba i útočníkem Filipem Vechetou ze Slovácka.  

V kraji rybníků umí pořádně čeřit vodu – v poslední době však nikoli výkony na hřišti, ale divokým děním v zázemí Dynama a dluhy vůči hráčům i trenérům. Turbulencím odpovídá, že během čtyř let mají pod Vodárenskou věží už třetího majitele. Právník Miroslav Koubek koupil klub v roce 2021 od skupiny akcionářů v čele s Miroslavem Dvořákem, podnikání a poradenství už ho prý nenaplňovalo v takové míře jako dřív a ke klubu měl úzký vztah (vlastníkem už byl krátce jednou). Na druhé straně se mluví o tom, že byl do své role natlačen hráčskými agenty. Na každý pád si stanovil čtyřletý plán, i díky zápůjčkám držel Budějovice v plusu, ještě v roce 2022 těsně nad milionem. Ale nebylo mu přáno.

Budějovice tehdy vykázaly výnosy z reklam 33,3 milionu a z přestupů a hostování 44,9 milionu (vydařené transfery Fortune Baseyho a Maksyma Talovjerova). Koubkovi však začal docházet dech, a vyšla z toho nebývalá, téměř šedesátimilionová ztráta a závazky ve výši 56,6 milionu. Podle klubu, resp. jeho majitele se na nedostatku volných peněz zásadně podílelo zamrznutí 7,4 milionu korun v Sberbank, která skončila v insolvenci. Klub, jemuž Koubek mezitím musel (opět) půjčovat, dostal zpátky 95 % pohledávky, bez jakýchkoli úroků. Významně poklesly výnosy z prodejů hráčů, ani další klíčové příjmy nedosáhly hodnot z předchozího roku. Čistý obrat byl nižší o třetinu.

Koubek se nakonec vzdal všech rolí a funkcí, v červenci Budějovice oficiálně převzal Dalibor Jirka. Tedy místní podnikatel a jinak donedávna předseda dozorčí rady jihočeské akademie, za nímž má stát cizí kapitál. „Nový majitel bude mít za sebou investory, kteří jihočeskému klubu pomohou s financováním a stabilizováním klubu,“ stálo v oficiálním prohlášení Dynama, v němž se výkonné moci chopil excentrický dlouholetý fotbalový a hokejový manažer Emil Kristek.

O vstup do Dynama se opakovaně zajímal i bývalý šéf českého fotbalu František Chvalovský s britsko-švýcarským konsorciem v zádech, který vyzdvihoval potenciál celého tamějšího prostředí a s Koubkem průběžně debatoval. „S Dynamem České Budějovice nemám nic společného, ani s panem Emilem Kristkem. Stejně jako nikdo z lidí, jejichž zájmy jsem kdy zastupoval,“ uvedl Chvalovský pro Sport.

České fotbalové retro. Bez urážky. To, že někdejší armádní klub funguje i v současnosti a vrátil se do ligy, je nehynoucí zásluhou jednoho z mecenášů moderní doby Petra Pauknera. Tedy 88. nejbohatšího Čecha podle posledního žebříčku magazínu Forbes, majitele holdingu Carbounion, obchodujícího s uhlím, elektřinou a plynem. Duklu si pořídil i kvůli svému bratrovi Bohumilovi, fanouškovi slavné značky, už v roce 2013 – a nezřídka se nechal slyšet, že to ekonomicky vlastně vůbec nedává smysl. Vždyť v ní utopil už půl miliardy korun, dvakrát nevyšly námluvy s pochybnými zájemci, projeví se útlum byznysu s uhlím... Na začátku září se však přece jen dočkal – 34 % akcií se rozhodl odkoupit Matěj Turek, zakladatelem investičního fondu 10x.

V sezoně 2022/23 se Dukla dostala po pěti ročnících do mírného zisku 2 miliony korun a navýšila vlastní kapitál. Tržby se zvýšily hlavně díky reklamní činnosti o 14 %, náklady na 18 zaměstnanců činily 1 milion. Bývalá vojenská chlouba, která hlásí nástup v první lize po dlouhých pěti letech, ale jinak vykazuje neuhrazenou ztrátu minulých let přes 145 milionů. Podle Bohumila Pauknera už dokonce hrozilo, že jeho bratrovi trpělivost opravdu dojde. „Pokud by Dukla nepostoupila do ligy, dosavadní majoritní akcionář by po pěti letech ve druhé lize skončil,“ prohlásil poněkud neosobně předseda klubového představenstva před sezonou. Místo toho se na Julisce přizpůsobili zvýšeným nákladům v první lize, vylepšili smlouvy klíčovým hráčům, sháněli zkušené posily à la Jakub Řezníček – zkrátka jede se dál a s Turkovým nástupem může být veseleji.

Valašský klub už neseká body jako Baťa cvičky – doby, kdy se mu přezdívalo Zlíncester, upadají v zapomnění, a tak postupná sportovní agónie nevyhnutelně dospěla k sestupu. Přesto do tohoto přehledu, který má ukázat, jak vypadá ekonomika prvoligových účastníků, vzhledem k devítileté nepřetržité účasti Zlín patří. Stojí za ním už třiadvacet let byznysmen Zdeněk Červenka, jenž musí mít často během oblíbených procházek kolem Luhačovické přehrady plnou hlavu starostí. Financování je hlavně na něm a na jeho firmách, především zemědělském gigantovi Lukrom, jednomu ze dvou generálních partnerů klubu. Druhým je nyní společnost PSG, která sběhla k fotbalu od hokeje. Když jím přestala po deseti letech být společnost Fastav (poté Climax či Trinity Bank), znamenalo to citelný výpadek. Červenka dal už vícekrát najevo, že by se nebránil prodeji klubu. „Chci se pomalu stáhnout do pozadí,“ prohlásil třeba v roce 2019 – ale zkrátka to nejde.

Červenka si zakládal na tom, že klub dokáže být v plusu. Bylo to tak víceméně až po účetní období roztažené od 1. července do 31. května 2019, které vyneslo 39 milionů korun. Sezona 2017/18 se stala historicky nejúspěšnější, a to díky účasti ve skupině Evropské ligy. Zvýšený zájem o zlínské hráče zajistil tučné příjmy za transfery do pražských „S“ či Plzně. I proto, na rozdíl od jiných, Zlín vykazoval nerozdělený zisk minulých let. Ten se ovšem postupně snižoval, stejně jako vlastní jmění. Do sezony 2022/23 byl klub čtyřikrát po sobě ve ztrátě. Omezené možnosti má vzhledem k nižší kupní síle v regionu v merchandisingu, po předminulém ročníku se alespoň těšil na příjemnou desetimilionovou injekci přislíbenou UEFA coby solidarity payment.