Pro cikány jsem byl Bůh, říká legendární fotbalový střelec Gabčo | iSport.cz
25. března 2013 • 17:30

Pro cikány jsem byl Bůh, říká legendární fotbalový střelec Gabčo

Autor: Radim Trusina
Legendární střelec Josef Gabčo starší (vlevo) se synem Josefem
TOP VIDEA
Karlovy Vary - Kladno: Je to tady! Jágr propálil Novotného z mezikruží, 6:4 Karlovy Vary - Kladno: Je to tady! Jágr propálil Novotného z mezikruží, 6:4
Bohemians - Zlín: Do nepovedené střely Podaného vložil nohu Havel a nechytatelně překonal Dostála, 2:2 Bohemians - Zlín: Do nepovedené střely Podaného vložil nohu Havel a nechytatelně překonal Dostála, 2:2
VŠECHNA VIDEA ZDE

Tohle jméno je v Neratovicích těžko překonatelná značka: Josef Gabčo. Svérázný romský útočník, který tady řádil v útoku ve třetí a druhé lize, to vidí podobně. „Já a legenda? Asi jo, no,“ nesnaží se ani náznakem tvářit skromně 40letý chlapík, který už kope jen I. B třídu za FC Mělník. V Neratovicích má ale nástupce - 19letý syn hraje za místní divizní celek. Josef Gabčo mladší.



Byl to nepolapitelný neratovický démon. Neskutečná rychlost, skvělá hra hlavou i oběma nohama, šílené pumelice a spousta gólů. Druhá polovina devadesátých let v nižších soutěžích nepamatuje lepšího kanonýra.

„Říkali mi Ronaldo, taky se nevracel za půlku,“ vzpomíná Gabčo, který se jménem bývalého fotbalového krále představoval i na diskotékách. „Nebo taky Diego Armando Gabčo," připomíná Maradonu.

JOSEF GABČO starší
Narozen: 6. února 1973 (40 let)
Post: útočník
Fotbalová kariéra: Lobkovice, Neratovice, Bohemians Praha 1905, Neratovice, Česká Lípa, Neratovice, Blšany, Neratovice, Chrudim, Neratovice, Xaverov, Neratovice, Čížová, Mělník-Pšovka, Hořín, Ovčáry, FC Mělník

Stejně jako on nosil na zádech zásadně číslo 10. „Desítka je jenom pro hvězdy,“ má jasno. Tou v Neratovicích byl, ale vždy jen tady. Z České Lípy, Xaverova, Blšan či Chrudimi se pokaždé vracel domů. Bylo to jeho teritorium, chodily se na něj dívat desítky lidí z rodiny, míval svůj soukromý kotel. Po gólu se k němu rozběhl a slavil, jakoby právě rozhodl finále Ligy mistrů.

„Na tátu se mě ptají kluci v kabině i dnes. Dohnat jeho slávu bude těžké,“ připouští Josef Gabčo mladší. „Já byl fotbalista od Pánaboha, kdybych měl dřív dnešní rozum, musel jsem hrát v AC Milán nebo Juventusu,“ myslí si otec.

Byl jsem Bůh

Gabčovu výjimečnost potvrzuje i Jiří Kafka, kouč Neratovic. „Znala ho celá republika. Byl to asi nejlepší cikán, který kdy hrál fotbal.“

Slovo cikán Gabčovi nevadí, sám se tak označuje. „Pro mě výraz Rom neexistuje, vždycky jsem byl cikán a tím taky zůstanu,“ vypráví horlivě. „Pro všechny cikány jsem byl pan Fotbalista.“

Jenže neunesl svou popularitu. „Dělal jsem si, co jsem chtěl. V Neratovicích jsem byl Bůh. Chlastal jsem, hrál automaty, dva dny jsem třeba bez omluvy nepřišel na trénink, to byl průser,“ nemlží. „Taky jsem strašně žral. Měl jsem i 115 kilo.“

Časem přišly i jiné problémy. Tradují se historky, jak v den výplaty stály před stadionem fronty „věřitelů“. Několik klubů Gabčo později podvedl, když jim přinesl podepsané a potvrzené přestupní lístky, aby shrábnul přestupový bonus. Pak už se neukázal. Lístky byly falešné.

„Na nás tuhle habaďuru udělal taky. Přišli jsme o deset tisíc. Podobně vypekl třeba pět klubů v jednom přestupním období,“ potvrzuje Petr Voženílek, bývalý ředitel divizního Vyšehradu. „Hrál jsem s Pepou čtyři roky v Bohemce, myslel jsem, že na mě nic zkoušet nebude.“

JOSEF GABČO mladší
Narozen: 19. září 1993 (19 let)
Post: útočník
Fotbalová kariéra: Lobkovice, Neratovice, Brandýs nad Labem, FC Mělník, Neratovice

Zkusil. Tenkrát to pro něj bylo běžné. „Dělal jsem to a moc toho lituju. Měl jsem velkou spotřebu. Zkazil jsem si pověst, všem se moc omlouvám, snad je to zapomenuté,“ doufá Gabčo.

Jenže bylo ještě hůř. Za vydírání byl odsouzený na 5 roků a 4 měsíce do vězení. Odseděl si 3,5 roku, pak byl propuštěn za dobré chování. „Dlužili mi peníze za práci, tak jsem si pro ně šel,“ vysvětluje, jak se ocitl mezi mukly. „Už jsem ale jiný, do vězení se nikdy nechci vrátit, takové blbosti už nedělám.“

Gabčo starší teď chce dohlédnout na fotbalový růst syna. „Jako každý cikán je to od narození fotbalista, jen musí proměňovat šance. Já měl dvě a dal aspoň jeden gól,“ tvrdí otec.

Svého nástupce sledoval v prvním jarním kole proti Meteoru. Syn mohl zajistit proti lídrovi divize B vítězství, ale za stavu 1:1 sám před brankářem zaváhal. „To bych já dával,“ křičel Gabčo starší. A nevychladl ani po pár dnech. „Tohle se musí proměňovat i v padesáti. To je stoprocentní gól, no ne?“

Je tady ale předpoklad, že se jméno Gabčo bude brzy objevovat mezi střelci v republikových soutěžích. „Mohl by toho dokázat hodně, ale je trochu pohodlný,“ hodnotí ho kouč Kafk a. „Mimo fotbal je to slušný kluk, nepije, nekouří, ale chci od něj větší pracovitost.“

Rezervy připouští i 19letý mladík. „Nemám potřebnou fyzičku,“ říká Gabčo, který je zdatný i ve futsale, kde patřil do mládežnických reprezentací. Jako patnáctiletý vyhrál cenu pro nejlepšího střelce Coca-Cola Školského poháru, který hrají stovky fotbalistů.

Syn musí být v devět doma

Kamkoliv Neratovice přijedou k zápasu, ptají se místní, jestli má něco společného s „tím Gabčem“. „Díky tátovi ho každý zná. Tady v Neratovicích se to tak nebere, není na něj žádný tlak,“ popisuje Kafka.

Ten na něj vytváří jen otec. „Je hodně tvrdý. Drží mě zkrátka,“ líčí Gabčo mladší a otec hned skáče do řeči.

„Pokud děti nepodrží rodiče, jde to s nima z kopce, začnou fetovat a podobné blbosti. Já strašně lituju, že jsem neposlouchal tátu... Proto kluka držím, v devět musí být doma. Chci, aby Pepa jednou hrál ligu a překonal mě. Bude to mít těžké, ale já mu věřím. Hodně dobrý je taky synovec David Surmaj. Hraje za dorost Sparty, připomíná mi Drogbu.“

Podle všeho je syn ctižádostivější. Oba jsou úplně jiní. Zatímco starší je suverén, mladší zakřiklý a tichý typ. „Já byl prudkej a sprostej na rozhodčí, už jsem se ale uklidnil. Byl jsem tvrdohlavá palice. On je úplný opak, za což jsem vděčný,“ hodnotí otec, kterého provázela pověst potížisty bez disciplíny. „Chování pro Pepu může být výhoda.“

Góly už nestřílím

Tihle dva spolu chvíli hráli za FC Mělník. „Bylo to dobrý. Vyhráli jsme 6:1, já dal dva, kluk čtyři góly. Byl můj sen si s ním zahrát. Za něj jsem to i odjezdil v záloze, aby měl sílu na střílení gólů,“ směje se Gabčo, který se svým potomkem řeší neustále fotbal a všechno kolem něho.

„Pane redaktore, řekněte, že je Messi lepší než Ronaldo?“ vybafne na vás třeba Gabčo. „Není táto, není. Moje hvězda je Ronaldo,“ namítne syn. Otec jen mávne rukou.

A co porovnání Gabčo vs. Gabčo? „Dneska už je asi lepší kluk, protože je mladší. A má ránu jako kůň. To měl už ve třech letech,“ pyšní se Gabčo starší, který se opakovaně dušuje, že už se polepšil. Ve vězení měl kromě pořádání fotbalových turnajů a nohejbalu prý čas přemýšlet.

„Uvědomil jsem si, co všechno dělám špatně. Chtěl bych poděkovat Radkovi Tichému, šéfovi fotbalu v Mělníku. Za hodně mu vděčím,“ říká Gabčo, který se chystá na jaro v I. B třídě, kde patří jeho týmu šestá příčka.

Postup mu ale nevystřílí. „Už jen góly připravuju pro kamarády, odmítám i nabídky z krajského přeboru. V Mělníku to dokopu.“

 
Články odjinud


Články odjinud