V reprezentaci šéfoval Čechovi i Lafatovi. Teď Rožboud hraje I. B třídu
Věštili mu velkou budoucnost. Vždyť dělal kapitána Petru Čechovi nebo Davidu Lafatovi. Jenže přechodem do mužů se rozdíl mezi ním a dnešními hvězdami rozkročil v obrovskou díru. Stanislav Rožboud hrával první ligu v Českých Budějovicích, teď trénuje mládež v kanadské Ottawě. A o víkendu si byl zahrát za rodné Netolice v jihočeské I. B třídě, kterým pomohl k výhře 3:0 nad Zliví.
Jak se váš start za Netolice seběhl?
„Bavili jsme se o tom s trenérem a ostatními z Netolic asi deset dní. Chystal jsem se přijet do Česka, tak že bych si mohl po dlouhé době za můj první klub zahrát. Domluvili jsme se, přijel jsem a hrál.“
Počkat. A co registračka?
„To je pravda, jsem sice odchovanec, ale registračku u nich samozřejmě dávno nemám. Musel jsem si vyřídit hostování z Táborska, kde jsem naposledy hrál, než jsem odešel do Kanady.“
Gól jste sice nedal, přesto jak se vám hrála I. B třída v Netolicích?
„Bylo pěkné si po takové době za Netolice zase zahrát, ono už je to skoro 20 let, co jsem za ně nastoupil naposledy, někdy ve dvanácti… Zas tolik se to tu ale nezměnilo, je to tu hodně podobné, jako když jsem jako žák odcházel do Budějovic.“
Tehdy to vypadalo na velkou kariéru, že? Dostal jste se i do reprezentace do 18 let…
„A byl tam s Petrem Čechem, Davidem Lafatou. Vzpomínám na to moc rád a jen v dobrém. Byly to úžasné roky, dostali jsme se na mistrovství Evropy. Škoda, že to pak nepokračovalo dál, ale ta parta kolem byla fantastická.
A vy jste jí dělal kapitána!
„Já už ani nevím, jak to tehdy bylo. Jestli si mě zvolili sami kluci, nebo mě určil trenér. Třeba by si na to vzpomněl David Lafata. S tím jsme spolu ještě pořád dost v kontaktu.“
Co spolu probíráte?
„Bavíme se dost často o jeho formě, hodně jsme spolu mluvili o Spartě, prostě o všem. O mém životě, jeho, o holkách, o fotbale, o hokeji… Jak říkám, škoda, že to nešlo dál.“
Proč vůbec? Vždyť jste měl stejně nakročeno jako ostatní z U18.
„Nebyl jsem tak dobrej jako oni. Víc k tomu není, co říct, je to pravda.“
Říkal jste, že se s Lafatou bavíte i o hokeji. Toho teď v Kanadě, máte docela dost, ne?
„Taky už jsem se byl párkrát podívat na Senátorech (ottawský klub NHL), je to fakt zážitek. Ne že bych jim fandil, to ne, ale žiju v Ottawě a tady se prostě na hokej chodí.“
Ale vy tu trénujete mladé kluky fotbal. Jak jste se k tomu dostal?
„Znám se s klukem, co dělá právě v Ottawě mládež, a ten mě oslovil, jestli bych nechtěl přijet a zkusit se tam s ním věnovat trénování. Mně se tam moc líbilo, on souhlasil, abych zůstal, a tak se to upeklo.“
Je třeba licence?
„Mám odsud z česka UEFA licenci. Řešíme, jestli si mám nechat udělat něco podobného i v Kanadě, prý by stačila nějaká B licence, ale trénovat můžu i s tou z Evropy, takže to zatím nijak nehoří.“
Jak je to vůbec v Kanadě s fotbalem?
„Přijde mi, že je o něj víc zájem než v Česku. V klubu máme přes tři tisíce hráčů, ale samozřejmě Kanada je hlavně hokejová. Fotbal tu má sice velkou základnu, ale pořád je první hokej, ještě navíc v Ottawě. Ale my se to tu pokoušíme změnit, i když to zní bláhově.“
