ROZHOVOR | Pavel Nedvěd ho kdysi označil za největší český talent vůbec. Jenže Jan Šimák se ke svému stropu nepřiblížil. Třiatřicetiletý záložník se po trpké sestupové sezoně v třetiligové německé Jeně vrací domů - do druholigového Táborska.
Nervy z nekonečného dohadování nového angažmá odhazoval s kamarádem na tenisu. Uvažoval o něm APOEL Nikósie, ale stačilo taky málo a Jan Šimák skončil v Maďarsku. Nebo by na podzim do balonu nekopal vůbec. Pak se ale do všeho vložilo druholigové Táborsko a během dvou dnů se domluvil návrat domů na hostování...
Upsal jste se Táborsku, kde jste s fotbalem začínal, navíc jste s ním teď na soustředění v Blšanech, kde se nastartovala vaše ligová kariéra.
Jako byste prožíval dvojitý návrat.
„Je pravda, že jsem se tomu sám smál, jak se to povedlo. Po dlouhé době jsem se vrátil do Česka, když nepočítám přestávku v sezoně 2003-2004 (Šimák trpěl psychickým vyčerpáním, následovala i protialkoholní léčba, pozn. red.) a jsem za to moc rád. Je to super.“
Německou třetí ligu střídáte za druhou českou. Nehrozíte se toho, až na vás dýchnou poloprázdné stadiony, na jaké ze západu nejste zvyklý?
„Vím, do čeho jdu. Hrál jsem ve Spartě a zažil jsem, když na Letnou na derby se Slavií přišlo deset tisíc lidí, což je katastrofa. Neřeším to, vím, jaká je fotbalová kultura v Česku.“
Co si od svého působení v Česku slibujete? Myslíte, že byste mohl vyčnívat?
„Já hlavně doufám, že svými zkušenostmi a fotbalovým umem pomůžu týmu hrát o přední příčky druhé ligy, a co bude dál, to se teprve uvidí. Nejdůležitější pro mě teď je, abych nabral kondici, protože jsem v podstatě dva měsíce stál a furt jenom čekal, co se bude se mnou dít. Moc jsem toho nenatrénoval, takže je brzo říkat, jak důležitý budu pro mužstvo.“
Jak vypadá smlouva, kterou jste v Táborsku podepsal?
„Dohodli jsme se s šéfem klubu Jiřím Smržem na pětiměsíčním kontraktu, který jsem sám takhle chtěl, a jsem rád, že mi vedení vyšlo vstříc. Jde o to, že bych se rád vrátil do zahraničí, nějaké nabídky mi teď nevyšly, tak snad něco chytnu v zimní pauze.“
Existuje pro vás možnost, že byste v Táborsku v zimě kontrakt prodloužil?
„Pokud budu podávat dobré výkony a vedení se mnou bude spokojené, pak asi s novou nabídkou přijdou a mohli bychom se bavit. Nezavrhuji to, ale nehodnotím věci až moc dopředu. Uvidí se až za půl roku.“
Naznačil jste, že vám nějaké nabídky nevyšly. Můžete být konkrétní? O jaké kluby šlo?
„Bylo toho víc, ale vždycky jenom takový náznak. Ve hře byly asi čtyři mančafty, z toho dva si přesně nevybavím, ale ostatní byly kyperský APOEL Nikósie a pak maďarský tým, který v loňské sezoně postoupil do první ligy. Jeho název už ale taky nedám dohromady (buď Egri nebo MTK Budapešť, pozn. red.). Musel jsem čekat od zmíněných zájemců na návrh smlouvy, ale všechno to hrozně dlouho trvalo, tak jsem dal manažerovi ultimátum, že počkám do minulého čtvrtka. Nic nepřišlo, tak jsem přistoupil v pátek na jednání s Táborskem.“
Ztrácel jste nervy?
„Přesně tak, už jsem nemohl čekat déle a nervy mi opravdu hrály. Potřeboval jsem trénovat, protože soutěž tady začíná za tři týdny a zbytečně bych pak nabíral manko. Už tak mám dost málo času, abych se ideálně připravil s týmem.“
Zmínil jste, že o vás stál APOEL Nikósie, čtvrtfinalista uplynuého ročníku Ligy mistrů. Nelitujete, že právě tohle nevyšlo?
„Znělo to dobře. Mezi mým agentem a Nikósií proběhlo dokonce i nějaké jednání, u kterého jsem nebyl. Manažer mi pak jen tlumočil, že z kyperské strany zájem je, jenže nakonec z toho sešlo, ani nevím proč.“
„Vím, že na Kypru v Limassolu hrál Míra Matušovič, se kterým jsem působil ve Spartě. Ve Famagustě je zase Honza Rezek. S Matym jsme se potkali před časem v Německu a bavili jsme se spolu o kyperské lize. Říkal, že je tam nádherné, doporučoval mi to, i když tehdy jsem tu nabídku ještě neměl. Byl jsem na Kypru na dovolené a je fakt, že by se mi tam líbilo.“
A co maďarský klub? Tam se vám nechtělo?
„Přiznám se, že bych tam vůbec nešel rád. Rozhodně ne s takovou chutí jako do Táborska. Nemám zájem kopat se do zadku někde v Maďarsku.“ (usmívá se)
Vraťme se ještě ke skončenému angažmá v Jeně. Byla naděje, že byste v klubu zůstal, nebo to pro vás po sestupu bylo od začátku pasé?
„Šance byla, dokonce Jena hned přišla s nabídkou na prodloužení smlouvy, ale ty podmínky byly tak neadekvátní, že jsem to okamžitě zavrhnul.“
Nezvítězil ve vás i fakt, že se vám nechtělo kopat až čtvrtou nejvyšší soutěž?
„Finančně jsou tyhle ligy na přibližně podobné úrovni, ale jsem radši ve druhé české, než ve čtvrté německé. Přitom úroveň čtvrté německé ligy je výborná. Pamatuji si, že jsme s Jenou hráli přátelák s jedním z týmů z téhle soutěže. Prohráli jsme se a bylo vidět, že ten celek je na opravdu dobré úrovni. Soutěž se dělí na regiony, a to jí na prestiži přidá.“
Zmínil jste, že je pro vás prioritou návrat do zahraničí.
„To platí. Je mi 33 let, rozhodně nejsem nejmladší a člověk už myslí, co bude, až skončí s fotbalem. Chci ještě vydělat nějaké peníze a trochu se zajistit, postarat se o rodinu. Uvidíme, jestli se v zimě něco najde.“
