Trenér jednadvacítky Dovalil trápil studenty: To musí frčet!
Ta pochvala pronikla do uší a zůstane hodně dlouho v hrudi. „Je vidět, že jste loni vyhráli Pohár Josefa Masopusta a reprezentovali naši zemi v Itálii právem. Jste šikovní!“ Vyřkl je kouč českého výběru do 21 let Jakub Dovalil, když vítězi turnaje středoškolských týmů žákům Hotelové školy Bohemia z Chrudimi předvedl jako malou odměnu ukázková cvičení.
Dva si stoupnou na hranici velkého vápna proti sobě, udržují míč ve vzduchu vzájemnými přihrávkami (hlavou, nohou, částí těla), pak se má zakončující trefit do tyče nebo břevna. „Tohle vám moc nešlo,“ říká kriticky Dovalil. „Podařilo se jedné dvojici z deseti, dvěma z dvaceti, to je málo,“ poukazuje, jak mladých fotbalistům často padal míč na zem. „Mělo by to být okolo padesáti procent,“ vytahuje čísla fotbalových velmocí. „No, byla to šichta,“ hlesne obránce Štěpán Strouhal.
Další výtka přichází k cvičení, které by se víc hodilo do internačních táborů než na ukázkový trénink. Rozdělení do čtyřčlenných skupin, jeden stojí a dává ostatním příkazy: vztyk, k zemi, dřep, klik, na bok. Oběti sebou mrskají v prudkém tempu, po chvíli sotva popadají dech. „Proč je šetříte, to musí frčet - ta, ta, ta,“ zlobí se Dovalil. „Aby bylo zatížení vyšší, aby to mělo nějaký smysl,“ odůvodňuje muka nabíranou kondicí a zvýšenou obratností.
Všem se ovšem trénink předního českého odborníka líbil. Přitom vítězný kádr doznal od května, kdy se konalo finále, dosti výrazných změn. „Polovina už ze školy odešla, doplnili jsme ho o mladší,“ uvádí ředitel školy Jaromír Pecina. „Všichni se moc těšili. Tři se dokonce nevešli a byli smutní, že se nemohou tréninku zúčastnit,“ přidává se učitel Luboš Pavlík.
Za ohranou postává David Motl, opora vítězného týmu, která už studium ukončila a nyní hraje divizi za Vysoké Mýto. „Také bych si to zkusil,“ neskrývá, že by ho Dovalilovy cviky přitahovaly. Už však členem týmu ani studentem není. „Chceme pohár znovu vyhrát, mám na něj v řiditelně připravené důstojné místo,“ stavuje ředitel Pecina cíl pro začínající nový ročník.
Žáci hotelové školy trenérovi české mládežnické reprezentace všechno nakonec oplatili v besedě, kdy naopak jeho zahnaly do úzkých. „Jaké si kladete cíle na šampionát jedenadvacetiletých, který příští rok Česká republika pořádá?“ byla ta nejzáludnější. „Chtěl bych ho samozřejmě vyhrát,“ vysoukal nakonec ze sebe zbožné přání.
Cíle jsou tedy stejné. Vyhrát, získat trofej. To je na fotbale to nejkrásnější.
