Mourinho v AS Řím: razantně zvedl návštěvy, ale jsou vidět i praskliny
PŘÍMO Z ŘÍMA | Ve světě možná nenajdete více trenérů, na které se napříč Evropou liší názory v takové míře. José Mourinho se v poslední dekádě přetransformoval ze „Special One“ na kouče mnohdy považovaného za arogantního, vyčpělého a neschopného využívat mladé hráče. To ale platí především v Anglii. Zato v Itálii? Miláček davů. Portugalský kouč teď píše svou dost možná poslední evropskou kapitolu. A jeho status v Římě by nepošlapala ani prohra se Slavií.
Někteří by mohli říct, že záře kolem rodáka ze Setúbalu v posledních desíti letech postupně uvadala a že s každým novým angažmá se zdá, jakoby Mourinho sestupoval o schod níže. Od svého posledního zisku ligového titulu s Chelsea vzal roli trenéra Manchesteru United, následně Tottenhamu a naposledy se upsal AS Řím. Z boje o titul se staly boje o evropské poháry.
To je ale trochu mylný pohled, je potřeba se na věci podívat z větší perspektivy. Mourinho vede největší evropské týmy od roku 2000, tedy přes 23 let. Kdo ze světoznámých trenérů zvládl udržet svůj status tak dlouho, aby podobná angažmá získával? Možná tak italský držák Carlo Ancelotti.
„Nejlepší kouč? Stoprocentně José. Nikdy jsem nepoznal někoho podobného, jeho smysl pro detail a přehled o všech týmech a hráčích byl neuvěřitelný,“ vzpomněl si na svého bývalého trenéra obránce John Terry.
Nad Mourinhovým fotbalem davy rozhodně nikdy neslintaly blahem. Ale přinášel trofeje. „Je jen jedna věc, která se od mé práce očekává. Hrát tak, abychom vyhráli,“ popsal svou mantru.
Oběť vlastního úspěchu
Tato slova ale dvojnásobného vítěze Ligy mistrů začala v Premier League v poslední dekádě zrazovat. S Manchesterem United sice vyhrál ligu Evropskou ligu, pohár a v lize dosáhl na nejvyšší počet bodů „rudých ďáblů“ za poslední roky, ale fanoušci si stejně vzpomenou převážně na neatraktivní hru a toxickou atmosféru v kabině při konci jeho angažmá.
V Tottenhamu už se mu ani nedařilo zvítězit. Nechal za sebou jen tým v rozkladu a spálil prakticky všechny mosty, které ho k Anglii vázaly. Samozvaný „Special One“ už nikoho nebavil.
„Jsem obětí vlastního úspěchu. V mých posledních třech klubech jsem vyhrál čtyři trofeje. Co je u jiných považováno za úspěch, je u mě považováno za katastrofu,“ pravil po konci v Tottenhamu autor mnoha dalších známých bonmotů.
Svět se ale netočí kolem Anglie. Je tu i země, kde jsou výrazné persony a taktiky „vítězství na prvním místě“ zakódovány ve fotbalové DNA. Když se zdál Mourinho odepsaný, Itálie ho přijala s otevřenou náručí. Nezapomínejme totiž, že je tím, kdo zajistil tomuto fotbalovému národu poslední velký klubový úspěch – trebl s Interem Milán v roce 2010.
„Italové jsou do Mourinha zamilovaní. Jasně to dokazují čísla návštěvnosti zápasů Říma. Před covidem chodilo průměrně 39 tisíc fanoušků, za Mourinha jich chodí 62 tisíc. Je něčím jako modlou, ať udělá cokoliv, veřejnost je na jeho straně, nikdo si neodváží kritizovat jeho excesy,“ vysvětluje italský novinář Matteo Pinci.
Když šedesátiletý Portugalec přifrčel k podpisu tříleté smlouvy v Římě stylově na Vespě a slíbil, že Římané budou do tří let slavit, fanoušci mu zobali z ruky. Taková hvězda na jejich lavičce opravdu dlouho neseděla.
Navíc nešlo o prázdná slova. Klub sice šel slavnému trenérovi hodně na ruku, co se týče výběru posil, nikdo mu nemůže odpárat, že přinesl „Giallorossi“ první trofej po čtrnácti letech. Vítězstvím v Konferenční lize se navíc stal prvním koučem, který získal tři hlavní evropské trofeje. „Nesmrtelný a speciální triumf,“ řekl Mourinho. A nikdo se neptá, že měl vyjma svého prvního úspěchu s Portem v každém z jednotlivých finále pod 35 % držení míče.
Pod krásným příběhem Mourinhovy římské renesance se přesto objevují praskliny. Tým rozhodně nehraje moderní fotbal, kouč mnohokrát veřejně zpranýřoval vlastní hráče, schytal několik trestů za chování vůči rozhodčím a párkrát si otřel pusu i o americké majitele klubu či generálního manažera Tiaga Pinta, který zaštiťuje přestupový trh.
Připočtěme hořkou penaltovou prohru ve finále Evropské ligy se Sevillou a následně nejhorší ligový start v římské historii a není divu, že vztahy s klubem jsou pošramocené. Ale vyhodit Mourinha? V Itálii nemožné.
Charismatickému kouči brzy končí smlouva a šance na pokračování v Římě jsou minimální, v Saúdské Arábii pro něj připravují nejlukrativnější trenérskou smlouvu světa. Kritici se tak možná konečně dočkají a budou si moct spokojení říct, že Mourinho konečně definitivně vyčpěl. José ale nemá co komu dokazovat. Ať jeho dvojzápas se Slavií a jeho poslední římská sezona dopadne jakkoliv, jeho odkaz v Itálii a v celém fotbalovém světě nikdo nesmaže.
Mourinhova bilance v klubech (výhry-remízy-prohry)
Benfica Lisabon: 10 zápasů (4-4-2)
Leiria: 23 zápasů (12-8-3)
FC Porto: 126 zápasů (90-21-15)
Chelsea: 320 zápasů (204-65-51)
Inter Milán: 108 zápasů (68-25-15)
Real Madrid: 178 zápasů (127-28-23)
Manchester United: 144 zápasů (84-31-29)
Tottenham: 86 zápasů (45-17-24)
AS Řím 120 zápasů (60-26-34)
27 trofejí Josého Mourinha
2x Liga mistrů Evropská liga
Pohár UEFA
Konferenční liga
3x Premier League
2x Serie A
La Liga
4x Anglický pohár
FA Cup
Italský pohár
Španělský pohár
3x Anglický superpohár
Italský superpohár
Španělský superpohár
2x Portugalská liga
Portugalský pohár
Portugalský superpohár
