O emoce nebyla při finále Ligy mistrů nouze. Na liverpoolské straně při porážce s Realem Madrid viděli fanoušci slzy v očích hned u dvou hráčů. U hvězdného útočníka Mohameda Salaha, když musel v prvním poločase střídat kvůli zranění, brankář Loris Karius zase plakal po konci utkání kvůli svým dvěma fatálním chybám, které vedly ke gólům soupeře. Bývalý záložník Manchesteru United Paul Scholes považuje takovou reakci za přehnanou.
Scholes během veleúspěšné kariéry dvakrát Ligu mistrů vyhrál, dvakrát odcházel ale také po finále jako poražený. Zná tedy pocity hráčů z obou stran. Dříve to chodilo na hřišti podle něj jinak. „Když se podíváte zpátky a uvidíte někoho plakat na hřišti, muselo to být poté, co dostal hodně naloženo,“ řekl jedenáctinásobný vítěz anglické ligy.
Větší pochopení měl pro reakci na stadionu v Kyjevě pro brankáře Kariuse. „Tomu rozumím, cítil se zničený… Ale zranění jsou součástí fotbalu,“ připomněl Salahův odchod z hřiště. Chování fotbalistů se od jeho dob hodně změnilo. „Teď je to jiný sport. Hráči jsou citliví a snadno se také naštvou,“ prohlásil hráč, který ukončil kariéru před pěti lety.
Sám o jedno vítězné finále Ligy mistrů přišel, když se v roce 1999 vykartoval při semifinále s Juventusem Turín. Přišel tak o možnost být na hřišti při památném obratu United v nastavení proti Bayernu Mnichov. „Proč bych měl tehdy plakat? Co by to změnilo? Nikdo by tu kartu kvůli tomu nezrušil. Samozřejmě jsem byl zklamaný, ale slzy? Ne.“
Sám na hřišti nikdy neplakal. Tedy jako dospělý. „Možná, když mi bylo 11, 12 let a prohráli jsme nějaké pohárové finále,“ prozradil.
