Mě se nezbaví, říká Vaniak. A chce novou smlouvu
Do této sezony vstupoval s tím, že bude jeho poslední. Že ji dožije v chládku na lavičce náhradníků jako brankářská dvojka. Už chtěl mít klid. Jenže devětatřicetiletý Martin Vaniak se jako nezmar stále vrací na hřiště - a v pondělí proti Bohemians 1905 vychytal svou 150. ligovou nulu.
Pracující důchodce? Takové přirovnání je na Martina Vaniaka příliš kruté. Cítí se dobře, svoje neustálé návraty do brány neřeší, a dokonce nabídl vedení Slavie, že prodlouží smlouvu o rok.
Vychytal jste 150. ligovou nulu. Sledoval jste, že se k ní blížíte?
„To byla sto padesátá? Určitě? To nevím. Věděl jsem, že mám kolem sto čtyřiceti pěti, ale že už mám sto padesát, to ne. To jsem rád. To je krásné.“
Je pro vás překvapení, že jste se zase dostal do brány?
„Je. Nebudeme si nic nalhávat, v říjnu mi trenér řekl, že už se mnou nepočítá, to jsem vzal jako fakt. Bude mi čtyřicet a mně bylo jasné, že Slavia potřebuje vychovat gólmana, který jí bude chytat dalších pět let. Takže jsem s tím byl srozuměný, byl jsem rád, že mě trenér nechal v kádru a dal na pozici dvojky. Je nepříjemné, že se vystřídali čtyři gólmani, ale zaplaťpánbůh pro mě teď držím já.“
V téhle sezoně to přitom nevypadá, že byste měl ve Slavii dožívat. Působí to spíš tak, že se do brány vrátíte, ať se děje cokoli.
„To je pravda. Vykopnou mě dveřmi, já se vrátím oknem. A když je zavřené, tak komínem. Teď už fakt nevím, čím jsem se vrátil tentokrát. (směje se) Ani nevím, na jak dlouho. Jestli mi fazona vydrží aspoň do konce sezony. Moje přání je, aby se tady už gólmani nestřídali. Ať už to dochytám celé a ať se na další sezonu trenér rozhodne, kdo bude jednička.“
Který váš návrat v této sezoně byl pro vás nejabsurdnější?
„Jak jsem střídal Denisse Romanovse na Kladně. Trenér mi před zápasem řekl, že tam půjde Deniss a že už se mnou nepočítá, já jsem ho ale musel vystřídat a dochytat to. Za tři dny jsem letěl do Valencie. To bylo opravdu nejabsurdnější.“
| Jeho letošní návraty |
| 1. Do sezony vstupoval s tím, že jedničkou bude Romanovs, ale protože ten zatajil svůj trest týkající se evropských pohárů, v bráně začal sezonu Vaniak. 2. V prvním utkání sezony chyboval, a tak ho z brány vyšoupl Hanuš. Kvůli větším zkušenostem však dostal Vaniak přednost v odvetě 4. předkola Evropské ligy v Bělehradě. 3. V říjnu dostal od trenéra Jarolíma na Kladně přednost Romanovs kvůli budoucnosti. Měl být jedničkou. Jenže v tom samém zápase se zranil a do brány šel Vaniak znovu. Stejná situace se opakovala v listopadovém zápase Evropské ligy s Valencií. 4. V zimě přišel Senecký, který měl být jasnou jedničkou. Ovšem kvůli nepřesvědčivým výkonům ho znovu vystřídal Vaniak, když šlo Jarolímovi o krk. A jedničkou je veterán i pod Ciprem. |
Tehdy to vypadalo, že ovládáte voodoo.
„No, oni se mě chtěli pořád zbavit. I trenér říkal, že se mě snad nezbaví. Doufám, že si lidi nemyslí, že jsem nějaký čaroděj, který tady zaklíná ostatní gólmany. To snad ne. (směje se) Já to sám až tolik neřeším, jen si říkám zaplaťpánbůh, že mě to potkalo až ve čtyřiceti. Dokážu se s tím srovnat, když mě trenér vytáhne a postaví do utkání, nejsem vyklepaný. Beru to jako samozřejmost, že se dokážu nachystat na jakýkoli zápas.“
Pod novým trenérem Františkem Ciprem jste zase jedničkou. Bylo to rychlé rozhodnutí?
„Já jsem se to dočetl na webu, že to řekl na tiskové konferenci. Jinak mi nikdo nic neřekl. Až pak v přípravě bylo napsané moje jméno.“
Platí pořád, že tahle sezona je vaše poslední?
„Podívejte se, já jsem v únoru navrhl vedení, že rád prodloužím smlouvu. Hráčů je dost, ale těch kvalitních a zkušených je málo. Mohl bych tady být jako trojka, jsem zdravý, můžu trénovat, můžu týmu pomoct. Taky bych mohl vypomáhat mládeži. To, s čím už jsem začal.“
Vy jste sám vedení nabídl prodloužení smlouvy? Co na to řekli?
„Je otázka, jak se k tomu postaví. Teď měli na řešení hodně věcí, vím, že to nemají jednoduché. Věřím, že mi nějakou odpověď dají v průběhu května nebo června.“
Takže byste třeba mohl další sezonu chytat jako jednička?
„Podívejte se, já jsem zdravý. Dokážu ještě rok nebo dva chytat. Dokážu i trénovat. Ale myslím si, že ve Slavii by měla být budoucnost pro někoho jiného. Klidně můžu jít do jiného klubu a tam odchytám třicet zápasů. Tohle je ale Slavia, je tady větší tlak a zodpovědnost. Nerad bych zklamal ty lidi za sebou. Jak jde věk nahoru, mám strach, že když už mám nějaký svůj standard, který pořád odvádím, aby se potom neříkalo, že se někde zbytečně držím zuby nehty. Nechci se dostat do škatulky: Neví, kdy má odejít.“
Já se jen zdráhám věřit, že jste byl smířený s tím, že nebudete chytat, i když jste se pořád do brány vracel.
„Doopravdy! Vy jste se zbláznili! Víte, jak jsem pookřál, když je ta tíha zodpovědnosti na někom jiném?“
Vy jste si ani na podzim neříkal, že byste si ještě rád zachytal?
„Ne. Já jsem byl rád, že se ta otázka vyřešila. Teď mě štve, že o mně píšete, protože jsem už chtěl mít svůj klid. Vždyť jsem nic neodvedl, jen jsem odchytal dva zápasy bez branky. Ale přijde pondělí a může to být jinak. Když jsem byl mladý, bylo to hezké, že jste o mně psali. Čaroděj a tak... Chválíte mě, protože mi je čtyřicet, a vy obdivujete, že ještě chytám.“
Vaší budoucností ve Slavii by mohlo být i to, že jste začal trénovat gólmany v dorostu a v žácích. Jak jste se k tomu dostal?
„To jsem nabídl proto, že jsem chtěl prodloužit smlouvu. Já jsem stará škola, a když to přeženu, chci si peníze zasloužit. Když chytám a chytám dobře, mám čisté svědomí, že jsem si zasloužil, co do mě klub investoval. A teď jsem chtěl prodloužit, ale ne být jen páté kolo u vozu jako trojka. Nechtěl jsem brát peníze za nic, jen že bych trénoval. Tak jsem nabídl, že bych si k tomu vzal tuhle mládež a tím bych se zaplatil.“
To asi není úplně obvyklé uvažování, ne?
„Já prostě takhle přemýšlím. Když jsem šel do Slavie, dali za mě tři sta tisíc, dali mi nějaký plat... Chtěl jsem, aby se klubu tyhle peníze vrátily. Věřte mi, že kamkoli půjdu, můžu se komukoli podívat do očí, protože mám čisté svědomí. Ať je to v Olomouci, Mostě nebo Drnovicích.“
