Hřebík: Že Sparta žije z Chovancovy práce? Musím se smát
Sparta oslavila mistrovský titul, ale on zůstal v pozadí. Byl to přitom Jaroslav Hřebík, kdo rozjel společně s Lukášem Přibylem projekt komplexní sparťanské přestavby, a dodnes je jeho klíčovým tahounem. „Škoda že u toho Lukáš už nemůže být. Byli bychom dál,“ říká sportovní ředitel nejlepšího českého fotbalového klubu.
Před dvěma a půl roky se Jaroslav Hřebík vrátil na Letnou. Mohl za to Lukáš Přibyl. Oba pak na tiskové konferenci přednesli motto letenské renovace: zbavit Spartu arogance a zatraktivnit pasivní herní projev.
Lukáš Přibyl mi před vaším návratem do Sparty řekl, že přestavbu klubu může udělat jedině s vámi...
„Také mi to říkal. Věřil tomu víc než já. Co se ve Spartě povedlo, je hlavně jeho zásluha. Byl to Lukáš, kdo se dohodl s panem Křetínským.“
Z čeho pramenila tak vysoká důvěra k vám?
„S Lukášem jsem se znal asi deset let a během tohoto období mezi námi vznikla vzájemná důvěra. Samozřejmě že když mě přesvědčoval, dobře se to poslouchalo, ale věděl jsem, že ve Spartě to, co jsme chtěli změnit, bude skoro nesplnitelné. Přesto jsem s ním rád do toho šel.“
Na první tiskové konferenci jste oznámil, že hodláte pasivní způsob hry Sparty změnit na aktivní, konstruktivní a s vysokým presinkem. Povedlo se to?
„Ano a mám z toho samozřejmě radost. Musím ale dodat, že hru musíme ještě zlepšit, aby byla konkurenceschopná hlavně v Evropě. Na české poměry to stačí.“
V čem se musí hra zlepšit? Aby z toho byl konečně i postup do Ligy mistrů.
„Musíme zvýšit rychlost hry i počet náběhů za obranné bloky. Musíme zautomatizovat více vědomých součinností. Pokrok je ale samozřejmě vidět. Uvědomujeme si to všichni. Dokonce bych řekl, že to, co se již ve Spartě podařilo za tak krátkou dobu udělat, je téměř neuvěřitelné.“
Jakou máte nyní vlastně roli?
„Mám na starosti celkovou sportovní koncepci ve Spartě.“
To znamená?
„Například výběr trenérů pro jednotlivé týmy tak, aby vyhovovali koncepci. Prostě řízení sportovní oblasti, eventuální korigování a řešení nastalých problémů, určování cílů, vyhodnocování činnosti... Je toho hodně.“
Řídíte také A-tým?
„Áčko řídí Víťa Lavička. Já se pouze tak, jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, podílím na tom, který trenér k A-týmu přijde. A kontroluji, jestli realizační A-tým pracuje ve smyslu schválené koncepce. S Víťou máme velmi dobrý přátelský vztah.“
Bavíme se o koncepci, ale dost lidí si neumí představit, co všechno obsahuje. Můžete to prozradit?
„To by bylo na dlouhé vysvětlování. Koncepce má asi 100 stránek a několik hodin DVD.“
Tak zkuste vypíchnout aspoň základní rysy.
„Když jsem přišel do Sparty, nebyla v klubu v podstatě koncepce žádná. Udělali jsme nejdříve audit činnosti všech týmů. Tréninkového procesu, filozofi e trenérů, tedy jaké pokyny používají, jak vnímají současné nároky fotbalu, jak řídí utkání... A potom jsme ji sepsali s výhledem na několik let dopředu. Je jednotná pro všechny týmy s možností korekce. Včetně zapojování trenérů, posouvání hráčů, nezbytných faktorů, které musí hráč splňovat v určité roli při řešení herní situace. Konzultujeme integraci průpravných i herních cvičení. Nyní mě potěšilo, že podobnou koncepci zavádějí na fotbalovém svazu. Ale chci zdůraznit, že nejdůležitější jsou stejně lidi, kteří koncepci realizují. Je to stejné jako ve škole: všichni učitelé jedou podle osnov, ale někteří toho děti naučí víc a jiní míň. Rozhoduje kvalita lidí.“
Jozef Chovanec, bývalý generální sportovní manažer Sparty, se nechal několikrát slyšet, že nyní se zúročuje práce jím započatá. Co na to říkáte?
„Musím se zasmát a zároveň je mi smutno. Například vy ve Sportu uděláte rentgen Sparty. Napíšete, že z letenské kabiny muselo odejít 25 hráčů, kteří tam byli za trenéra Chovance. Ale pak už s tímhle holým faktem nekonfrontuje tohle prohlášení Jozefa Chovance. Vadí mi to, protože to velmi ovlivňuje smýšlení mnoha lidí, kteří se nezamyslí do hloubky.“
Proč musely víc než dvě sestavy opustit Letnou? Opravdu s nimi nešlo pracovat?
„Je to tak, že někteří hráči se nechtěli změnit. U jiných to už nešlo, protože měli zafixované špatné návyky nebo spíš zlozvyky a nedalo se to u nich už moc změnit. I když by někteří i chtěli.“
Velký rozhovor s Jaroslavem Hřebíkem čtěte v sobotním Sportu!
