"Porušený" slib. Historický moment oslavil Klose elegantním saltem
Když minulý rok vstřelil německý útočník Miroslav Klose v zápase proti Rakousku svůj 68. reprezentační gól, slavil ho decentně. Jenom tak lehce skočil do náruče parťáka Thomase Müllera. „Salto už ode mě neuvidíte. Však víte, kolik už mi je let,“ vysvětloval tehdy pětatřicetiletý reprezentant.
Gólem překonal či vyrovnal hned několik rekordních zápisů:
- je, spolu s brazilským fenoménem Ronaldem, nejčastějším kanonýrem historie MS (15 gólů)
- je nejstarším německým střelcem na MS (překonal Rudiho Völlera)
- je třetím hráčem, který dal gól na čtyřech turnajích MS (spolu s Pelém a Uwe Seelerem)
- s dvaceti zápasy na MS se dotáhl na první místo, po bok Grzegorze Lata a Cafúa
Klose za své úspěchy vděčí nejen svému talentu a sportovní dlouhověkosti, ale i nebývalé důvěře kouče Jogi Löwa. Devět z deseti jiných trenérů by ho dávno odepsalo, pro Löwa je však stále nepostradatelný.
Löw: Kloseho chvíle přijde
Když byl kdysi Klose útočnou dvojkou v Bayernu za Mariem Gomezem, kouč na to nedbal a v reprezentaci jim určil role obráceně. V této sezoně byl čtyřikrát zraněný, musel v Laziu vynechat třináct zápasů a do dalších tří nastoupil jako náhradník, přesto cestoval na MS. „Jeho chvíle přijde, uvidíte,“ sliboval Löw. A na jeho slova v sobotu došlo.
VIDEO: Klose si připsal rekordní branku proti Ghaně
Klose je nejlepším střelcem historie světových šampionátů, na třech dokázal dát aspoň čtyři branky, což je ostatně taky rekord. Ale nikdy to pro něj neznamenalo skok do některého z velkoklubů, ač nabídek měl mraky.
Kariéru začal v Kaiserslauternu, v roce 2004 přešel do Brém, čtyři sezony byl v Bayernu, aby po tomto neúspěšném angažmá (pouhých 24 gólů) odešel do Lazia.
Nijak se netajil, že netouží po slávě a okázalosti, že prvořadá je vlastní spokojenost a štěstí jeho rodiny.
Možná ho v životních postojích formovaly jeho začátky. Byl mu teprve rok, když se s rodiči stěhoval do Francie, kde otec Josef, také šikovný útočník, získal angažmá v Auxerre. Po šesti letech se vrátili do Polska, ale hned za další rok odešli do Německa – jako příslušníci německé menšiny ve Slezsku dostali západoněmecké pasy.
Nejdříve žili ve skromných barácích, bez přátel, bez rodiny, vyplašení z nového prostředí. Desetiletý Miro se trápil ve škole, kde učitelům sotva rozuměl, a raději požádal o přeložení ze čtvrté třídy do druhé. Útěkem z izolace byl pro něj fotbal. Tam mluvil jasnou řečí a brzy se začlenil, přestal být přistěhovalcem a outsiderem.
A dvacet let na hřišti dokazuje, že se to naučil náramně.
Speciální příloha iSport.cz k MS ve fotbale 2014 v Brazílii zde »
