Rozlučku s humbukem by veterán Galásek nechtěl
Dostal reprezentační dres, zamával vyprodanému hledišti Androva stadionu a definitivně uzavřel kapitolu zvanou národní tým. Kdo ví, jestli se však časem Tomáš Galásek, záložník, kterého kouč Karel Brückner nazýval computerem hry, k české fotbalové elitě nevrátí. Vydává se totiž na trenérskou dráhu a chce i tuhle práci vykonávat dobře.
Před dvěma roky vyšel z útrob stadionu v Ženevě a věděl, že už do kabiny národního mužstva jako hráč nikdy nepřijde. Byl to hořký konec, Češi v infarktovém utkání podlehli Turecku a pakovali se z EURO 2008.
„To je fotbal. Smutek a radost si v něm nevybíráme,“ řekl Tomáš Galásek včera v malinkém tiskovém sále olomoucké arény. Na starou ránu dostal aspoň malou náplast. Srdečně mu aplaudovaly zaplněné ochozy. „Jsem rád, že jsem tu tečku mohl udělat tady. Bylo to hezké a akorát. Velký humbuk kolem své rozlučky bych nechtěl,“ pronesl.
Na Hanou se přišel ofi ciálně rozloučit s reprezentační kariérou. Dlouho měl dveře do národního týmu přivřené, ale Karel Brückner mu je naplno otevřel. A nikdo toho nelitoval.
„Tomáš Galásek je computerem naší hry,“ dával často k dobru Brückner. Společně s Nedvědem a spol. psali zlaté časy českého fotbalu.
„Já nejradši vzpomínám na všechny závěry kvalifi kací, z nichž jsme se dostali na velké turnaje,“ zalistoval v paměti Galásek. Co jeho současní nástupci? Jsou schopni navázat na úspěchy Galáskovy generace? „Všechno to jsou kvalitní hráči. Dejme jim čas a oni nám ukážou, že fotbal hrát umí,“ upozornil.
Možná však budou v budoucnosti v reprezentaci i jeho svěřenci. Galásek rozšiřuje řady bývalých reprezentantů, kteří se po skončení hráčské kariéry vrhli na trenérskou profesi. V Německu, kde se s rodinou usadil, plní roli hrajícího asistenta v Erlangenu, celku páté regionální soutěže, v Česku pak zahájil studium trenérské profi licence UEFA.
„Mám za sebou první týden a už jsem nabitý informacemi,“ usmíval se Galásek. „Teď musím udělat domácí úkol. Jaký? Analýzu hry Nigérie na mistrovství světa v Jižní Africe,“ dodal.
Jeho trenérské vzory jsou jasné. „Co Adriaanse a Karel Brückner,“ pravil bez rozpaků. „První mi dal nejlepší školu v Tilburgu a v Ajaxu, trenér Brückner mi zase umožnil nahlédnout do české kuchyně,“ zdůraznil.
Kouč Co Adriaanse má pověst Napoleona. Kabině vládne pevnou rukou, řadě hráčů nahání strach. I v tomhle bude Galáskovi inspirací? „Když jsem řekl, že byl pro mě nejlepší školou, tak to ještě neznamená, že musím převzít všechny jeho metody,“ usmál se.
Praxi bude mít nejen v Erlangenu, ale i u českých talentů. Stal se patronem juniorských reprezentací do osmnácti a devatenácti let. Není to jen role pro okrasu. Hlavnímu trenérovi těchto věkových kategorií Jaroslavu Hřebíkovi by měl být k ruce i na trénincích.
„Pan Hřebík je kvalitní trenér, tak doufám, že se něco naučím. Mám na to dost času,“ prohlásil Galásek.
Coby fotbalista neměl nízké ambice. A nehodlá z nich slevit ani v nové branži. „Chci trenéřinu dělat na úrovni,“ ujistil.
Nejdřív však musí dostudovat. „Měl bych končit za dva roky,“ doplnil.
Co pak? „Mám otevřené dveře do Nizozemska i do Čech, ale rád bych sehnal něco v okolí bydliště. Tedy u Norimberka,“ konstatoval.
Jedna kapitola včera defi nitivně skončila, druhá naopak startuje.
