Češi se poprvé stěhují. Vejdeme se do osmi beden, říká kustod
PŘÍMO Z WROCLAWI | Poprvé opouštějí „domov“. Ve středu odpoledne česká reprezentace poprvé na šampionátu zamíří mimo Wroclaw, čtvrtfinále s Portugalskem odehraje ve Varšavě. „Je to, jako bychom letěli k mezistátnímu utkání z Prahy do zahraničí,“ bere stěhování v klidu kustod Jiří Šíma. Pro něj přesun znamená rychlé balení všech věcí.
Je složité naplánovat přesun do Varšavy?
„Myslím, že to není nijak složité. Je to dané tím, že se odpoledne poletí, to se vědělo. Akorát musíme sbalit a připravit věci a odvézt je na letiště. Není to nic složitého.“
Po zápase ve Varšavě se však v případě postupu i vypadnutí vracíte do Wroclawi. Co budete nechávat v hotelu Monopol a co berete s sebou?
„Necháváme tady věci, které jsou naflokované reklamami. Ty ve Varšavě vůbec nebudeme potřebovat. Jinak musíme vzít skoro všechno, protože nevím, jestli bude pršet nebo svítit sluníčko. Bude to osm beden vybavení.“
Plánujete dopředu, jak to bude v případě postupu, či nepostupu?
„Každopádně se vracíme sem. Popřípadě bychom odsud letěli do Doněcka. Na to jsme samozřejmě připravení.“
Jak probíhá plánování podobných přesunů?
„Je to v podstatě zaběhnuté, jako by se jelo na mezistátní utkání někam ven z Prahy. Je to stejný rituál. Podobně transporty probíhaly v Portugalsku v roce 2004, kde se hrálo v Portu, v Leiře a podobně. Není to nic neobvyklého.“
Byla pro vás velká výhoda, že jste všechny tři zápasy hráli ve Wroclawi?
„Obrovská. Bylo to, jako když se hraje doma. Jako bychom bydleli v hotelu Praha a hráli na Spartě nebo v Edenu.“
Kolik času navíc by vám zabraly přesuny, kdyby vás los poslal do různých měst?
„Balení beden je tak na dvě a půl hodinky. Pak transport na letiště, z letiště do hotelu a na oficiální trénink na hřiště. Tenhle čas všechen ušetříme.“
Přesuny v Portugalsku tedy byly v porovnání se šampionátem v Polsku divočejší?
„To bylo. Bylo tam nejvíc přesunů. Když jsme byli na mistrovství Evropy v Anglii, moc jsme se nepřesouvali. Až na semifinále a finále. V Portugalsku se hrálo pokaždé na jiném stadionu.“
Stane se při podobném stěhování, že na něco zapomenete?
„Stane. Ale vždycky se to nějak dožene. Jediná hektická historka byla, když jsme do utkání s Jugoslávií oba nastoupili ve stejných, bílých dresech. (v roce 2002 v přípravném utkání. Tehdy kvůli tomu začal zápas s půlhodinovým zpožděním – pozn. red.) Jinak se nic šíleného nedělo.“
