TOP 10 hráčů anglické historie: Králem je legenda United a hrdinové MS 1966
České fotbalisty čeká v pátek sváteční souboj, představí se na slavném stánku Wembley, kde je vyzve anglické reprezentace. Ta patří historicky k vůbec nejlepším národním týmům, hrála za ni nejedna legenda. Podívejte se na výběr 10 nejlepších hráčů anglické historie.
Bobby Charlton
I v 81 letech stále působí, byť už spíš jako čestný člen, ve vedení Manchesteru United. A nikdo identitu nejúspěšnějšího anglického klubu nezosobňuje víc než on. Jeho kariéra na old Trafford přitom začala tragická havárie letadla v Mnichově v roce 1958. Bobby Charlton ale pád přežil a pak dovedl svůj klub k dalším dvěma titulům v lize a k vítězství v Poháru mistrů evropských zemí. Vyhrál MS v roce 1966, rozhodl semifinále proti Portugalsku.
Bobby Moore
Symbol West Hamu a anglické reprezentace. Celá jeho kariéra jako by se smrskla do jednoho mistrovství světa a hlavně finálového zápasu. Byl kapitánem Anglie už od svých dvaadvaceti let, v roce 1966 stál za nejslavnějším momentem historie anglického fotbalu. Fanoušci ve Wembley už vbíhali na hřiště, zatímco Moore našel Geoffa Hursta a ten dokonal hattrick a výhru nad Němci 4:2. Pelé ho označil za nejlepšího obránce, proti kterému kdy hrál.
Kevin Keegan
Dodnes jde o jediného anglického fotbalistu, který vyhrál Zlatý míč dvakrát. Kromě mistrovství světa a Evropy vyhrál všechno, co se dalo. A výrazně k tomu pomohl svým zabijáckým instinktem špičkového útočníka, který uplatnil především v Liverpoolu a Hamburku.
Stanley Matthews
Kličkující kouzelník - i tak se přezdívalo Stanleymu Matthewsovi. Tohle křídlo definovalo jednu celou éru anglického fotbalu a asi už nikdo nikdy po něm neměl podobnou kariéru jako právě Matthews, který s fotbalem seknul až ve svých padesáti letech. Stal se prvním fotbalistou, který byl povýšen do šlechtického stavu, a vůbec prvním hráčem, který získal Zlatý míč.
Gary Lineker
Na světovém šampionátu v Itálii zazářil čtyřmi góly a dotáhl svůj tým až do semifinále, kde se postaral o gól proti Německu. Góly střílel všude, kde působil - ať už v mateřském Leicesteru, Evertonu, Barceloně nebo Tottenhamu. Po své kariéře se stal respektovaným televizním moderátorem.
Gordon Banks
Podle federace fotbalových historiků a statistiků druhý nejlepší gólman všech dob po Levu Jašinovi. Vítěz mistrovství světa v roce 1966, šestkrát byl vyhlášen nejlepším světovým brankářem roku. Vynikal obratností, díky čemuž byl skvělý na čáře - vystihovaly ho fantastické reflexy a akrobatické zákroky.
Tom Finney
Ofenzivní univerzál, gentleman na hřišti, který nikdy nebyl napomenut rozhodčím. Celou kariéru strávil mezi lety 1946-1960 v Preston North End, a i proto byl pravděpodobně nejlepším anglickým fotbalistou, který nikdy nevyhrál velkou trofej. Jeho kariéru navíc přerušila druhá světová válka, během níž bojoval v Egyptě. I kvůli tomu nepřidal víc než už tak požehnaných 187 branek.
Jimmy Greaves
Jedním slovem kanonýr. Nejlepší střelec historie anglické první ligy. V 516 zápasech nasázel 357 gólů, drtivou většinu z nich za Chelsea a Tottenham. S AC Milán v roce 1961 vyhrál Serii A. Přesto je jeho přínos v anglickém fotbale možná i nedoceněný. Nebýt zranění v základní skupině MS 1966, jistě by byl ve výkladní skříni anglického fotbalu ještě výš - ale kdo ví, třeba by hattrick ve finále jako Geoff Hurst nenasázel.
Alan Shearer
Rodák z Newcastlu, který si ale poprvé si za své United zahrál až v 26 letech. Ani s jeho góly ale jeho Magpies nevyhrály Premier League, i když k tomu Straky zvlášť v roce 1997 byly blízko. I tak si ale Shearer užil titul už o sezonu dřív s Blackburnem. Třikrát v řadě se stal nejlepším střelcem anglické ligy. Ačkoliv mohl odejít za lepším angažmá a uplatnit své schopnosti jinde, zůstal na severovýchodě Anglie a sázel góly dál.
Paul Gascoigne
S trochou patosu ho můžeme označit za prokletého fotbalového básníka. Těžko najít živelnějšího a v dobrém smyslu šílenějšího spoluhráče mimo hřiště, než jakým byl Paul Gascoigne. Jeho zákeřné kanadské žertíky byly vyhlášené, nekonečné alkoholové tahy neslavné. Na hřišti ale nechal vždy všechno, co mohl, i když už v pozdějších letech sám nemohl. Na mistrovství světa 1990 byl zřejmě nejlepším hráčem turnaje.
