Kúdela o receptu ze Slavie: Musíme se na hřišti sledovat. Řešíme to na pokoji
Je mu už 32 let, ale jeho kariéra teprve teď letí šupem vzhůru. Nedávno získal se Slavií titul, český pohár, hraje Ligu mistrů a zrovna se chystá na kvalifikaci proti supertýmu Anglie. „Vážím si toho, že to tak je. Ani by mě nenapadlo, že by moje kariéra bude mít ještě takový vývoj,“ říká velmi pokorným hlasem obránce Ondřej Kúdela.
Zlom nastal v době, kdy se do Slavie ze Slovanu Liberec stěhoval realizační tým Jindřicha Trpišovského. Tehdy si vás bral jako jednu z prvních posil, chystal vás dopředu na kariérní posun?
„Rád bych odpověděl, jak to přesně bylo, ale ne takhle přes mikrofon... (usměje se) Je pravda, že trenér Trpišovský sází na hráče, které ve své kariéře poznal, ví o nich všechno. Takže následně, když přešel do Slavie, už věděl o hráčích, které si chce přetáhnout a potvrdilo se to i teď naposledy v létě.“
Tahle slávistická vlna se přenesla i v poslední době do reprezentace, a nebýt zranění Davida Hovorky, mohla být na Anglii k dispozici celá červenobílá defenziva...
„Myslím, že to byla jedna z variant. Že se tu sešla celá naše obrana, je skvělé, je to i naše vizitka, že se nám daří. Škoda, že David vypadl, ale trenér má vždycky několik variant a rozhoduje se podle toho, jak to cítí. Uvidíme, co zvolí.“
Hypoteticky, nemůže vám zranění Davida Hovorky spíš uškodit? Přece jen odpadl někdo, s kým vás pojí vychytaná souhra, teď na to lze pohlížet tak, proč rozbíjet dvojici Jakub Brabec-Ondřej Čelůstka...
„Možná, jak to teď říkáte, nad tím takhle trenér uvažuje, nevím... Já jsem zvyklý třeba i na Vláďu Coufala, se kterým jsem odehrál hodně zápasů, od léta samozřejmě i s Davidem a automatismy, které mezi sebou máme, jsou důležité. Víme o sobě, co udělá jeden, co druhý, zvykli jsme si na sebe. Ta návaznost je důležitá.“
A když přeskočíme na Slavii, je to vidět právě i v těch těžkých zápasech Ligy mistrů.
„Jak říká jeden známý, je to takový velký cirkus. Je úplně skvělé, že tam vůbec jsme, u mě to má postupnou tendenci, v minulé sezoně jsem hrál poprvé Evropskou ligu, zažil jsem tu atmosféru, teď poznávám tu největší show. Mediálně, divácky, ale hlavně na hřišti. Je to v daleko větší rychlosti, v daleko větší kvalitě.“
A vy to přesto zvládáte.
„Myslím, že celková chemie mužstva i realizáku, pohoda v kabině, od toho se pak odráží i naše výkony a výsledky. Je to nalajnované tak, jak si představujeme, držíme to a užíváme si to.“
Jak u vás konkrétně fungují vazby v obraně, o kterých jsme mluvil?
„Třeba Maso (Lukáš Masopust) s Cufem (Vladimír Coufal) spolu bydlí na pokoji, jsou na sebe zvyklí, ví o sobě vzájemně, co udělají na hřišti. Já zase bydlím s Kolim (Ondřej Kolář), často se bavíme, jak budu hrát, jak on mě bude zajišťovat. Je to hlavně o tom, abychom se na hřišti vzájemně sledovali, mluvili spolu, podle toho se posouvali. Není v tom něco úplně extra...“
Zkrátka mít cit pro hru?
„Tak. Umět předvídat, znát soupeře, kdo proti vám stojí. Vím, že v určité situace bude Cuf támhle, Bóřa (Jan Bořil) támhle, podle toho se posuneme. Je to automatika a jenom se to snažíme zdokonalovat.“
Bude Anglie soupeř na té úrovni, jakou teď zažíváte v Lize mistrů?
„Určitě, co jsme viděli na videu, jsou fakt skvělí, obrovská síla. Jak si třeba Sancho věří na balonu, mají opravdu skvělé věci. Občas přepínají míň do defenzivy, nechávají to někdy spíš na obranné čtyřce.“
Jak se sám perete s tím, že tohle divoké tempo zvládáte i ve svých 32 letech?
„Jak to říct, abyste to nebylo brané, že jsem namyšlený... Myslím, že mám normální věk, ne že bych měl za rok, nebo za dva končit. Samozřejmě fotbal se zrychluje, obecně sport se posouvá, vymýšlejí se věci, jak se zdokonalovat. Já jsem rád, že mi drží zdraví, vážím si toho a taky si uvědomuju, že by teď asi spousta hráčů ráda zažívala něco podobného, hrála Ligu mistrů... Za to jsem rád, že tohle zažívám, ale vím, že je potřeba na sobě dál pracovat, jak jde fotbal do rychlosti, víc do atletiky. To jsme ostatně mohli vidět proti Borussii Dortmund.“
Ostatně vašich 128 naběhaných kilometrů budiž nejlepším důkazem...
„No jasně, ale je to o přípravě, musíte tomu podřídit věci, které nejsou ani tolik vidět. Prostě vydali jsme se na nějakou cestu a ve Slavii po ní jde každý.“
Jak se vy konkrétně přizpůsobujete ve svém věku tempu doby?
„Musím říct, že ani ne nějak zvlášť, věci dělám v podstatě pořád stejně. Někdy jdu na masáž... Jsem zvyklý, že jako mladý jsem se na masáže ani moc nedostával a možná proto nemám tělo tak rozmazlené... (smích) Některé věci ale mám, které zaručeně fungují.“
Které?
„Nejdůležitější je pro mě spánek, a pak strava. Bez těchto věcí by to vůbec nešlo.“
Pokud byste proti Anglii nastoupil, byl by to váš první ostrý start v reprezentaci...
„No ježiš marja. Ještě doma v Edenu...“
Dosud jste nastoupil dvakrát v přípravách, nedávno proti Brazílii a před jedenácti lety proti Řecku. Vzpomínáte, že vás tehdy povolával trenér Karel Brückner?
„Ano, hrálo se na Kypru. Tenkrát jsem měl takovou příhodu, měl jsem bouračku na dálnici a na sraz mě vzal Petr Čech tryskáčem. To už je ale dějepis.“ (smích)
