Jsme v Baku: EURO tady? A můžeme ho vidět? I wrestling poráží fotbal
PŘÍMO Z BAKU | Vítr foukající od Kaspického moře ve více než třicetistupňovém vedru zpříjemňuje pocitovou teplotu. A taky po okolí roznáší odér ropy z velkého přístavu. Ta je v Baku pořádně znát. Nejen ze vzduchu, stačí se rozhlédnout. Mrakodrapy a supermoderní stavby se v třímilionové metropoli staví především právě díky naftovým polím. EURO? To tady až na hamižné taxikáře a pár Dánů, kteří do Ázerbájdžánu dorazili v pátek brzy ráno, nikoho netankuje. Vítejte v dějišti čtvrtfinále.
Někteří šťastlivci, mezi které patří například pětičlenná skupinka padesátníků z Brna, už má to nejhorší za sebou. Řeč je samozřejmě o časově i logisticky náročné cestě do Baku.
Ve čtvrtek v osm večer odlet z Vídně, přestup v Istanbulu a v pátek v šest ráno u Kaspického moře. Cena hodně přes dvacet tisíc korun.
Blázinec, že? Ale to zdaleka není vše.
Nutné dokumenty: jeden PCR test před odletem, vízum pouze se vstupenkou (nebo akreditací) na zápas a před příletem domů ještě povinnost nechat se za pětistovku otestovat někde zde – v exotice.
Zatímco recepční v hotelu doporučuje ta nejhezčí místa v okolí a zmiňuje zaručené „must see“ tipy, redaktor a fotograf deníku Sport a iSport.cz míří do laboratoře.
Testy absolvované až v sobotu by nezaručily výsledky do návratu domů, takže místo na pláž či na kafe si necháváme šťourat v nose. A protože místní nemohou rezultát poslat elektronicky, na polikliniku si pro papír musíme v den D znovu...
„Je to otrava,“ kroutí hlavou i Miroslav z Líšně, když u přepážky čeká na razítko do pasu. Úředníci kontrolují kolonku „negativní“, zkoumají pravost lístků na čtvrtfinálový duel a přísným pohledem porovnávají fotografii v dokladu s reálnou tváří schovanou pod respirátorem.
No jo, tohle fakt není Evropa...
Sedmačtyřicetiletý stavbyvedoucí spolu s kamarády však dobře dělá v tom ohledu, že už jen ukazuje z domu vytištěné a zaplacené vízum. Stojí 23 dolarů, tedy taky zhruba pětistovku, a hlavně jím šetří spoustu času.
Vedle stojící dánský žurnalista z deníku Berlingske totiž takové štěstí nemá, byť ani on nedělá nic špatně. Dle pokynů od UEFA a ázerbájdžánské vlády je totiž možné tuto proceduru absolvovat přímo až na letišti v Baku.
„Čekám tady už tři čtvrtě hodiny,“ kroutí hlavou vysoký blonďák s perfektní angličtinou. „Tohle má být můj už čtvrtý zápas na turnaji, celkově třetí EURO v životě, ale nikdy jsem nezažil takový chaos, jako se děje tady,“ zvyšuje novinář hlas, až jej přichází uklidňovat další dva celníci.
Když se Dán téměř po hodině dočká a konečně si jde vyzvednout svou bagáž, která již dlouhé minuty na páse osamocená krouží kolem dokola, neodpustí si na závěr směrem k plexisklu jízlivou poznámku. „V sobotu sem přijede tisíc našich fanoušků, s takovým vaším tempem a přístupem se tady z toho všichni po...“
Partička v červených dresech, jež vyrazila do Baku z Kodaně, se krajanovi jen usmívá. Času mají dost, stejně tak sebevědomí. „Vyhrajeme 2:0 a dvakrát se trefí Braithwaite, ten na vašeho Vaclíka umí ze Španělska,“ dodávají se smíchem a ukazují na mobilu zápasovou statistiku z března 2019, kdy dánský forvard ještě za Leganés sejmul Sevillu i českého brankáře gólem a dvěma asistencemi.
V letištní hale čeká spousta „vyzvedávačů“ delegací, jeden z nich má na cedulce jméno trenéra Dušana Fitzela. Hned za ním se fotí úspěšní ázerbájdžánští wrestleři, kteří dorazili do horké metropole stejným boeingem. Kolem nich se okamžitě vytvoří hlouček spolu s televizními štáby.
Dorazily celebrity a fotbalisté to nejsou...
Město snad ani neví, že megalomanský Olympijský stadion hostí důležitý zápas atraktivního šampionátu. Tedy až na výjimky. Samozřejmě na ty, které cítí ryto.
„Na taxikáře pozor, mají tendenci cizince pořádně osolit,“ varoval na stránkách deníku Sport a iSport.cz v exkluzivním rozhovoru Pavel Dreksa, někdejší stoper Něftči Baku.
A přestože i sama UEFA na oficiálních stránkách doporučuje sjednat si ještě uvnitř terminálu oficiální registrovanou přepravu do centra města v přepočtu za zhruba 400 korun, najdou se tací, kdo naletí.
Policista spřízněný s podvodníkem, který okamžitě naverbuje turisty do auta, ubezpečí cestující, že trojnásobná cena je naprosto v pořádku, a jede se. Spokojený je řidič starého mercedesu bez jakýchkoli označení „taxi“ i muž zákona, jenž si do kapsy nenápadně bere pár eur za spolupráci.
„Naše chyba, člověk se pořád učí,“ hlásí pak duo fanoušků z Plzně, když se prochází centrem. „Nevadí, dali jsme si pivo a je nám líp. Sice bylo turecké, ne naše, ale lepší než žádné.“
I tohle je Baku. Stejně jako nádherné historické jádro města, kde se jezdí Velká cena Formule 1, či moderní kulturní Centrum Hejdara Alijeva či mrakodrapy stavějící se nejen v kopcích, ale i přímo na moři.
Jen to hlavní – EURO – jaksi v daleké Asii nikoho moc nezajímá. Modrý autobus české reprezentace stojí u luxusního hotelu nedaleko krásné promenády naprosto bez zájmu veřejnosti. Na velkém turnaji nevídaná věc. Stejně jako chybějící fanzóna odpovídající velikosti mezinárodní akce na té nejvyšší úrovni.
Pár obrazovek u parků ani několik „atrakcí“, jako je třeba velká maketa balonu s uvedenými skupinovými mači, které se již v Baku odehrály, či vyvěšené dresy Čechů a Dánů lákající na čtvrtfinále, to nezachraňují.
Chybí i klasické sportbary zvoucí na živé sledování dalších utkání. Město v současnosti netepe jako dřív, může za to samozřejmě covidová krize i začínající prázdniny. A hlavně nesmysl v podobě konání EURO právě zde.
„Ne že by nás fotbal nezajímal, ale nehrají tady prostě naši kluci,“ krčí rameny Elvin, asi třicetiletý prodavač jízdenek na metro, ve stánku u zastávky Koroglu. Ta je obrovské aréně nejblíže. „Víte, když tu byli Turci, mělo to alespoň nějakou energii a náboj, protože jsme si docela blízcí a dost jich přijelo. Ale jinak to není ono,“ doplňuje fanoušek Karabachu rusko-anglicky.
V sobotu bude od 14 hodin pro české fanoušky, stejně jako nedávno třeba pro ty waleské, otevřena terasa v komplexu Landmark s pitnou vodou zdarma. Chybět nebude pivo ani občerstvení. Otázkou je, zda se v tomto módu jindy populární místo vůbec aspoň trochu zaplní...
Žádný speciál z Prahy pro skalní příznivce nakonec vypraven, na rozdíl od Dánů, nebyl. Svěřenci Jaroslava Šilhavého se tak budou muset s těžkým soupeřem na rozdíl od Budapešti poprat bez toho nejlepšího dopingu.
V Londýně by už bylo líp, tak v sobotu zlomte vaz!
Zprávy ze dne 3. července 2021
Christian Eriksen a kapitán Simon Kjaer byli jedinými hráči, kteří měli před turnajem zkušenost s předchozími evropskými šampionáty. Teď dělí Dánsko od semifinále pět minut.
Tomáš Vaclík v 78. minutě předvedl výtečný zákrok. Rána aktivního Yussufa Poulsena směřovala k pravé tyči, český gólman byl ale dostatečně rychlý.
Další akce Poulsena, který se po rychlém výpadu v 69. minutě prodral až před vápno. Jeho přízemní ránu dokázal Tomáš Vaclík zlikvidovat.
Jaroslav Hřebík o taktice a střídáních: „Hrajeme hlouběji než soupeř, ale Dánové jsou pasivnější v bloku a na vlastní půli. Snažíme si je na sebe poutat, ale nenechají se. Zmaximalizoval bych opravdu sílu na stranách. Jaroslav Šilhavý ví, proč změny dělá. Předpokládá, že budou vznikat situace, kdy hráči budou noví hráči na hřišti prospěšní. Udělal bych každopádně spíš silnější strany a Michaela Krmenčíka do hry poslal až později.“
„Mám stále naději, že můžeme zápas ještě zvládnout. S hrou, kterou předvádíme, to není nereálné. Stačí dát branku na 1:2 a může se stát zvrat. Je třeba zajistit protiútoky Dánů rychlým hráčem k stoperům, možná přijde změna v podobě Pavla Kadeřábka. Potřebujeme být ze stran údernější. Soupeř brání pasivně, těžko se do nich dostáváme," uvědomoval si Jaroslav Hřebík dál.
Jaroslav Hřebík doplnil svůj pohled na situaci předcházející první brance: „Šlo o nedorozumění bránících hráčů. Mají mít soupeře osobně rozebrané, trochu vím, jak národní tým chce podobné obranné sitace řešit. Jinými slovy mají mít soupeře přebrané až do doby, než získáme míč. Tři hráči se tentokrát nechali strhnout a stalo se nedorozumění. To se v zápasech stává, je to škoda.“
„Je to strašná škoda, určitě si nezasloužíme prohrát. Týmový výkon máme hodně dobrý, ale není často shodný s výsledkem. Měli jsme o sedmdesát procent víc možností než soupeř, Dánsko ale díky rohu vedlo 1:0 a po brejku přidalo druhou branku. Někdo může říct, že výkon hodnotí výsledek, ale ten kolikrát zkrátka průběhu neodpovídá. V první půli jsme byli jednoznačně lepší. Můžeme se ptát proč? Chtěl soupeř záměrně hrát v pasivitě a bloku, nebo záměrně nedoplňoval tolik útočné akce? Bylo by zajímavé vidět, kdyby Dánsko prohrávalo."
První půle utkání Česka s Dánskem končí, národní tým prohrává se soupeřem 0:2 po trefách Thomase Delaneyho a Kaspera Dolberga. Seveřané vstřelili stejně jako Itálie na turnaji už 11 branek, což z ně dělá druhý nejlépe střílející tým šampionátu. Více gólů dalo jen Španělsko (12). Znovu se rozjíždí také studio iSport.cz.
Těsně před poločasem přidává Dánsko druhou branku. Krásná kombinace zakončená milimetrovou „šajtlí“ Joakima Mähleho na Kaspera Dolberga dává seveřanům solidní šance na postup, česká reprezentace musí přidat.
Včasné vyběhnutí Tomáše Vaclíka zastavilo další dánský výpad. Martin Braithwaite z pravé strany posouval balon do vápna, český gólman hru ovšem dobře přečetl a zákrokem pokračování akce zamezil.
