Harry Kane, Raheem Sterling, Jordan Pickford… Nejen tihle pánové se v neděli můžou stát fotbalovými vládci Evropy. Ve středu večer i díky sporné penaltě udělali další osudový krok a poprvé posunuli Anglii do finále EURO, kde už čeká Itálie. Loučí se Dánsko, které prohrálo dlouhé semifinále až po prodloužení. Bude se v neděli opakovat rok 1966, kdy Angličané doma ovládli mistrovství světa?
Trenér Gareth Southgate před semifinálovou válkou vyhlásil: „Máme velkou šanci přepsat historii.“ Anglie ještě nikdy nehrála finále mistrovství Evropy, ale v neděli se poprvé dočká. Letité prokletí skončilo – symbolicky doma, v mytické aréně Wembley.
„Finále doma? Nádherný pocit! Už teď se nemůžu dočkat,“ vykládal šťastný kapitán Harry Kane.
Byl to on, kdo spasil partu s třemi lvy ve znaku. Pro Dány to byl ve 104. minutě extra hořký a krutý moment: rozhodčí Danny Makkelie nařídil penaltu po přihraném pádu Raheema Sterlinga a ve chvíli, kdy byly na hřišti dva míče. Kane napoprvé trefil brankáře Kaspera Schmeichela a pak zvládl snadnou gólovou dorážku, která znamenala postup do finále.
„Nebyla to moje nejlepší penalta, ale potom mi to už naštěstí vyšlo,“ líčil Kane. „Mimochodem, Itálie bude těžký soupeř, ale my zatím máme výborný turnaj.“
„Jsem na svoje hráče pyšný. Pomohli nám i fanoušci, celý večer byli fantastičtí,“ vyznal se trenér Southgate. „Věděli jsme, že to nebude jednoznačný zápas, což se potvrdilo. Ukázali jsme odolnost a po gólu Dánska jsme se dokázali vrátit do utkání. Dánové jsou podceňovaný tým, nadělali nám spoustu nepříjemností.“
Anglie přitom už v první půli přišla o svoji největší chloubu, mimořádně pevnou obranu. Národní rekord bez inkasovaného gólu se zastavil na 691 minutách. Anglickou defenzivu jako první na EURO prolomil Mikkel Damsgaard, jemuž se báječně povedl přímák z dvaadvaceti metrů. Dánský útočník překopl zeď a míč doplachtil pod břevno.
Už předtím musel princ William na tribuně pro nejfajnovější hosty složitě zachovávat dekorum, když gólman Jordan Pickford zpackal rozehrávku a málem Dánům věnoval gól. Angličané byli za stavu 0:0 nervózní, nezvykle často chybovali a kouč Southgate obracel dlaně k zemi: „Klid, pánové!“
Jako první ho poslechl čipera Sterling, jenž z malého vápna trefil brankáře Schmeichela a za chvíli byl u vyrovnávacího zásahu. Dánové vedli sotva devět minut, když se balon od Kanea a Bukaya Saky kutálel do šestnáctky ke Sterlingovi. Smolařem chvíle byl dánský kapitán Simon Kjaer, jenž si míč srazil do sítě.
Kjaer a spol. zažili nejpovedenější turnaj od zlatého EURO 1992 a i v semifinále hráli za záložníka Christiana Eriksena, jenž zkolaboval v prvním zápase s Finskem a po implantaci defibrilátoru svým kumpánům fandí z domova. Ve druhém poločase viděl dva propocené brankáře, Pickford se Schmeichelem se nenudili. Blízko k postupovému gólu měl třeba anglický stoper Harry Maguire a vidět byli i muži v červeném, kteří pořád cítili šanci na finále.
„Byli jsme tak blízko… Je to zklamání, kvůli nejrůznějším okolnostem jsme neudělali poslední krok,“ vydechl dánský trenér Kasper Hjulmand. „Kluci ale odehráli úžasný turnaj. Dávali jsme spoustu gólů, vyhrávali jsme a dostali se až mezi nejlepší čtyři.“
Hrálo se podle podobného scénáře jako v prvním semifinále Itálie se Španělskem – 1:1 po devadesáti minutách a prodloužení, které odstartovalo anglickou euforii. Schmeichel hned zkraje vychytal Kanea, ovšem za pár minut litoval, že se mu po penaltě nepovedlo udržet míč v náruči. Dánům rychle docházely síly, což se promítlo i na konečném poměru střel 21:6 pro Anglii.
„Gratuluju Anglii a kolegovi Garethovi. Má náročnou práci, ale dělá ji skvěle,“ poklonil se Hjulmand.
Dánská pohádka skončila, anglická dostane v neděli finálovou pointu. „Ta energie, ta atmosféra… Trochu to oslavíme a pak se začneme soustředit na Itálii,“ vyhlásil Sterling. „Udělali jsme další krok na naší cestě a chceme ještě jeden. Dobře víme, co fotbal pro naši zemi znamená.“
