Yamal sem a Yamal tam. Šestnáctiletá hvězdička Barcelony začíná udávat trendy. EURO ale dostatečně vymrštilo k výšinám i další mladý klenot. Nico Williams (21) píše zajímavý příběh své dosud krátké kariéry. Na zádech nosí jméno, kterým skládá hold staršímu bráchovi, bude se na něj stát fronta a pod Pyrenejemi bojuje s rasismem. Navíc teď dělá radost svým rodičům, kteří v cestě za lepším životem museli přejít pěšky poušť.
Nico Williams je dneska nejdražším klenotem Athletiku Bilbao. Zároveň září na planetě s názvem EURO 2024 ve španělském dresu a nebylo by divu, kdyby už toto léto přestoupil za lepším. Jeho tržní hodnota se vyšplhala nad 60 milionů eur a pravděpodobně bude dál stoupat. Španěl s ghanskými kořeny, který se narodil v Pamploně, boří mýty o tom, že Bilbao je klubem jenom pro Basky.
Ta značka je tím pověstná. Když nejsi aspoň částečný Bask, máš smůlu. Jistá rodina Williamsových z Ghany to však popřela. Rodiče Nica a Iňakiho zdolali pěšky Saharu, aby sobě i svým dětem zajistili lepší budoucnost. „Když jsme se s bráchou ptali, jak se rodiče do Španělska dostali, máma vždycky řekla jen stroze letadlem, letadlem,“ vyprávěl Iňaki, jak se rodiče zdráhali mluvit o nebezpečí, kterým byla cesta do vysněného světa. A málem se taky nevydařila. Už na španělském území v Melille rodiče obou fotbalistů chytili bez dokladů a chtěli je deportovat. Jeden právník, který dodnes nechce být jmenován, jim poradil, aby předstírali, že jsou ze země, kde se válčí. Rodiče tak zalhali, že přišli z Libérie. Tamní kněz jim pomohl sehnat ubytování a zajistil tehdy těhotné matce nemocniční péči. Právě po tomto knězi se první ze synů jmenuje Iňaki. Dnes sklízejí plody své odvahy v ochozech na stadionu San Mamés. Právě ve stánku Athletiku Bilbao rozdávají jejich synové radost.
Příběh Nica jde proti zvyklostem klubu, ve kterém nyní kope. Narodil se totiž v Pamploně, která do Baskicka nepatří. Oficiálně tedy žádné vazby on sám na tento region nemá na rozdíl od Iňakiho, který přišel na svět právě v Bilbau. Právě díky rodinným vazbám se ale Nico v akademii klubu objevil. Dnes asi nikdo nelamentuje. Oba sourozenci bok po boku zlepšují na trávníku celou organizaci. Mají stejnou historii, navzájem se respektují a milují, dokonce kopou za jeden klub. Jakmile však dojde na reprezentační přestávku, cesty obou sourozenců se rozdělí, což je unikum.
Zatímco Nico si vybral španělský národní tým, do kterého se dokonce prosadil natolik, že kope v základu, Iňaki zvolil jinou cestu a reprezentuje Ghanu. Tedy zemi svých rodičů. Prý ctí své kořeny. Reprezentační otázka však v rodině nevyvolává žádné rozbroje. Spíše naopak. Nico nosí na zádech svého dresu za příjmením Williams ještě zkratku Jr. (junior) i v reprezentaci, byť se v ní logicky s Iňakim potkat nemůže. Je to z úcty ke staršímu z obou Williamsů.
Zároveň upozorňuje, že něčím výjimečným je i patřit do kádru Bilbaa. Možná i proto stále nepospíchá za lepším, byť jej sledují Real Madrid, Barcelona i většina anglických gigantů. „Být v takovém klubu je pro mě zásadní. Mám tady svého bratra, kterému za mnohé vděčím. Jsme si hodně blízcí. Bez něj bych nebyl tam, kde jsem. Zároveň je v týmu někdo jako De Marcos, který se stará o nás mladé. Potřebujete mít kolem sebe někoho zkušeného, který přijde a řekne: hele, kluku, stačilo, už to přeháníš,“ hovořil s totálním respektem před časem pro španělská média mladší z Williamsových.
Nico už přitom dávno není jen o osm let mladší bratr Iňakiho. Gólem a asistencí pomohl zlikvidovat v osmifinále evropského šampionátu Gruzii a kouč Luís de la Fuente jej vyslal do hry od začátku v těžkých zápasech proti Chorvatsku i Itálii. Nico se tak v 17 zápasech v národním dresu prodral zejména svou unikátní rychlostí už k třem gólům a šesti asistencím. „Nestačím to všechno ani vstřebat. Žiju snem. Snažím se posouvat o další krok dál, abych své privilegium být v národním týmu potvrzoval,“ nechal se slyšet zanedlouho dvaadvacetiletý expres z Bilbaa.
Všechno ale ve Španělsku není jen zalito příjemným sluncem. Nico patří k hráčům tmavé pleti, kteří už na tamních stadionech La Ligy ochutnali lidskou hloupost. Když na konci dubna s Bilbaem přijel do Madridu k souboji s Atlétikem, požádal hlavního sudího Munueru, aby přerušil v první půli zápas. Domácí fanoušci totiž směrem k Williamsovi vydávali opičí skřeky. Přestože v projevu rasismu někteří diváci pokračovali, zápas se dohrál. Atlético sice vyhrálo 3:1, ale Nico dal onen jediný gól Bilbaa, který slavil před jižní tribunou úsporně s gestem, které odkazovalo na barvu jeho pleti. „Všude jsou hloupí lidé. Musíme ale bojovat, aby se to postupně změnilo,“ měl jasno španělský expres, který je v posledních měsících mezi fotbalisty společně s Brazilcem Viníciusem Júniorem největším bojovníkem proti rasismu ve Španělsku.
„Žádné dítě se nerodí jako rasista. Je to součást výchovy. Prostředí je pro vývoj jedince velmi důležité. Jsem rád, že liga i kluby rychle tyto lidi identifikují. Fotbal ve Španělsku dělá velký krok proti rasismu, což je důležité. Nálada a chování na stadionech jsou zrcadlem společnosti,“ hovořil plameně Nico, který si momentálně může užívat španělskou jízdu na EURO. Už ve čtvrtfinále ale dojde 5. července na epickou prověrku proti Německu v souboji dvou dosavadních favoritů turnaje.
Nico Williams
- Narozen: 12. července 2002 v Pamploně (21 let)
- Pozice: levé křídlo
- Klubová kariéra: Athletic Bilbao (2021 - dosud)
- Zápasů/gólů ve španělské lize: 103/11
- Zápasů/gólů v reprezentaci: 17/3
- Úspěchy: 1x vítěz španělského poháru (2024)
Sourozenecké dvojice v různých reprezentacích:
- Iňaki Williams/Nico Williams (Ghana/Španělsko)
- Kevin-Prince Boateng/Jerome Boateng (Ghana/Německo)
- Granit Xhaka/Taulant Xhaka (Švýcarsko/Albánie)
- Thiago Alcantara/Rafinha (Španělsko/Brazílie)
- Tim Cahill/Chris Cahill (Austrálie/Samoa)
