Na EURO jednadvacítek dlouho čekal na první šanci – a když ji konečně dostal, Česko se muselo s turnajem rozloučit. „Povedlo se nám toho dost, ale proti Španělsku to bylo hodně náročné,“ říkal zklamaný záložník Antonín Vaníček po porážce 0:2, která jeho tým odřízla od postupu do letního čtvrtfinále. Tím končí i Vaníčkova stará parta, která si spolu zahrála už na EURO sedmnáctek (taktéž vyřazení ve skupině) a devatenáctek (semifinále).
Je to hořký konec?
„Proti Španělsku se nám toho povedlo dost. Měli jsme zápas dobře rozehraný, šli jsme do nich z defenzivy a čekali na standardku nebo brejk. Ukázali jsme, že jsme fotbalisti, ale bylo to náročné. Španělé udeřili z jednoho malého zaváhání, ale potrápili jsme je. Mrzí mě to.“
Co vás odřízlo od lepšího výsledku? Slabá ofenzivní fáze?
„Je pravda, že jsme si nevytvořili žádnou tutovku, i když náznaků tam bylo dost. Nějaká situace mohla skončit střelou, kterou bychom Španělům ukázali, že na ně máme. Je to škoda, měli jsme silný tým.“
Přesto jste nepostoupili ze skupiny.
„V naší kategorii je EURO největší turnaj, nikam výš se v tomhle věku dostat nemůžete. Odcházíme s hlavou nahoře, dali jsme do toho všechno včetně srdce. Ovšem soupeř vyhrál zaslouženě.“
Jaká byla atmosféra v kabině, když jste se sešli po zápase?
„Byly tam slzy a spousta emocí. Starší část týmu, která je spolu dlouho, to těžce nesla. Prošli jsme toho hodně, byli jsme spolu zhruba od šestnáctky – a teď už si spolu nemusíme nikdy zahrát. Vytvořili jsme si spoustu pout, která vydrží celý život, ale stejně jsme byli všichni smutní.“
Nemrzí vás zpětně remízy s Itálií a Slovinskem?
„Po bitvě je každý generál. Šlo z toho určitě vytěžit víc, ale už s tím nic neuděláme.“
Takže dvě plichty na mistrovství Evropy byly váš strop, nebo jste se cítili na víc?
„Vy znáte nějaký ročník, který byl třikrát na EURO?“
Otázka zněla spíš tak, jestli jste z tohoto turnaje nemohli vyždímat víc.
„Vždycky z toho jde vymáčknout víc, teď jsme z toho vymáčkli tohle.“