Hranáč přišel o „akčňáka Vlčáka“: Byl to fičák. V čem se liší Vitík?
PŘÍMO Z GRUZIE | Před rokem a půl hrál Robin Hranáč (23) slovenskou ligu za Liptovský Mikuláš. Polozapomenutý, odložený Plzní. Ve čtvrtek večer bránil na EURO U21 mladá esa z Liverpoolu, Newcastlu či Chelsea. Bez svého stoperského „dvojčete“ Tomáše Vlčka, s nímž v minulé sezoně úspěšně zachraňoval Pardubice. Ten zůstal na lavičce. „Ale jsme spolu na pokoji,“ usmál se reprezentant.
V Pardubicích sestavil Radoslav Kováč perspektivní defenzivní pár Hranáč-Vlček a držel ho v sestavě. Oba se i díky důvěře klubového trenéra dostali na EURO své věkové kategorie. Jenže spolu si v Gruzii nejspíš nezahrají. Když je k dispozici sparťan Martin Vitík se zkušenostmi z áčka, má jeden z kamarádů smůlu.
Proti Anglii to padlo na slávistu Vlčka a pro nedělní partii s Německem nemá kouč Jan Suchopárek důvod nic měnit. Plzeňský odchovanec si tak zvyká na jiného parťáka. „Určitý rozdíl mezi nimi je,“ připouští. „S Vlčákem už spolu hrajeme dlouho a víme, co můžeme jeden od druhého čekat. S Martinem občas může dojít k nesrovnalosti, ale myslím, že se to teď nestalo. Oba jsou skvělí hráči a jsem rád, že s nimi můžu nastupovat,“ ujišťuje.
Jeho parťáci nejsou typologicky stejní. „Vlčák je rychlejší a větší akčňák. Víťas zase víc využívá v soubojích svou výšku,“ srovnává Hranáč, který je z trojice nejstarší. Přesto tvrdí, že není na hřišti mezi stopery šéfem. „Není určený lídr, který by měl diktovat tempo. Navzájem se doplňujeme.“
Dvaadvacetiletého Vlčka, který má v očích expertů ještě větší potenciál než Hranáč, samozřejmě mrzelo, když se nevešel v první partii na evropském šampionátu do základu. Na už bývalého spoluhráče z východu Čech, který hraje i v nároďáku nalevo přes nohu, však nežárlil. „Přejeme si vzájemně. Tady i v klubech, kde teď budeme,“ připomíná, že se vrací na přípravu do Plzně a Vlček zkusí prorazit ve Slavii. „Určitě ho čeká zápas, ve kterém nastoupí,“ myslí si, že „Vlčák“ dostane šanci ještě v průběhu EURO.
Bitva s Angličany byla pro Hranáče největším zážitkem v kariéře. Zkušenost, kterou v české lize neprožije. „Bylo to tak čtyřikrát rychlejší a hodně dělá i psychika,“ ulevuje si. „Je skvělý pocit zahrát si proti klukům z Premier League, ale byl to fičák. V lize je větší objem, tady intenzita. Nalevo se snažím hrát poctivě, abych nic směrem dopředu nepokazil. Chci vytvořit prostor druhému stoperovi komfort pro rozehrávku,“ popisuje svou roli.
Blízko u něj se ve čtvrtek pohyboval dynamický technik Noni Madueke, hvězdička Chelsea. Zabrat dal hlavně levému bekovi Martinu Cedidlovi. „Ten křídelník byl fakt dobrej, Ceďa to pocítil, bavili jsme se o tom,“ soucítí se zadákem ze Zlína, jenž je také zvyklý hrát napravo. „Nebylo to určitě příjemné. Kdyby tam nastoupil kdokoliv z nás, Madueke by ho točil. Ceďa to měl strašně složité, nezáviděl jsem mu tu situaci. On na něj furt chodil jeden na jednoho,“ brání spoluhráče.
Smutek z porážky s Anglií už musí jít stranou, v neděli jdou Češi na Německo. Obhájce titulu do toho bude šlapat, potřebuje napravit úvodní zaváhání s Izraelem (1:1), kdy neproměnil dvě penalty. Body však ještě nutněji potřebují Hranáč a spol. „Tolik šancí, které jsme měli, Anglie jen tak někomu nedovolí,“ vrací se stoper naposledy k premiéře na turnaji. Teď už se dívá dopředu. „Aktivním způsobem se dá hrát na každého, kdo si myslí, že je kvalitnější,“ předpokládá, že taktické noty budou podobné jako na Albion.
Suchopárkova parta zaskočila favorita vysunutým presinkem až na vápno. Pro stopery se toho však moc nezměnilo. „V Pardubicích hrajeme s Vlčákem snad úplně nejvýš,“ říká. „Proti Anglii jsme byli trošku níž,“ dodává s tím, že si během volnějšího pátku stihl odpočinout a na neděli bude opět v plné síle.
