Reprezentační novic Eduardo: Spartě či Slavii bych se nebránil. Českou ligu nikdy neviděl
Do rodného Česka se dostane tak jednou za rok, obvykle na Vánoce. Požádal, ať rozhovor proběhne v angličtině. S mámou, s níž se ve třech letech odstěhoval do Nizozemska, mluví doma německy. Yannick Eduardo (19) je atraktivní novou tváří reprezentace U-21. Na prvním srazu se musel syn angolského otce se všemi seznamovat. „Nikoho jsem neznal. Pamatuji si jen jednoho kluka, který působil ve Wolfsburgu (Lukase Ambrose). Párkrát jsem proti němu hrál,“ líčí útočník Dordrechtu.
Za předchozí éry Jana Suchopárka střílel za „lvíčata“ góly Christophe Kabongo. Koučův nástupce Michal Bílek bude na hrotu sázet na jiného borce tmavé pleti s africkými kořeny po tátovi. Na Yannicka Eduarda, jenž patří německému gigantovi z Lipska, jdou výborné reference. Ve druhé nizozemské lize se ve čtyřech zápasech trefil na podzim dvakrát. Použije Česko zajímavou ofenzivní zbraň v rozjezdu kvalifikace EURO proti Skotsku a na Gibraltaru?
Yannicku, proč jste dal přednost reprezentaci Česka před Nizozemskem?
„Dostal jsem nabídku od české jednadvacítky. To už je významná kategorie, jen jeden stupeň pod seniorským áčkem. Je to pro mě dobrá příležitost se ukázat. Samozřejmě cítím, že je odsud jednodušší cesta do prvního týmu než v Nizozemsku, které je v žebříčku výš. I tuhle věc jsem zvažoval. Mluvil jsem na to téma i s agentem. Česko mě chtělo víc než Nizozemsko. Řekli jsme si, že je to pro mou kariéru dobrý krok.“
Jak se cítíte v mužstvu?
„Všechno je pro mě nové. Neznal jsem nikoho z hráčů ani ze členů realizačního týmu. Ale zdá se, že jsou všichni v pohodě. Nebude to problém.“
Máte nějaké příbuzné žijící v Česku?
„Babičku, tety a strýce. Taky můj bratr žije a hraje fotbal v Praze. Takže je tady většina rodiny. V Kadani s ní slavíme každé Vánoce. Teď bych mohl být v Česku díky reprezentaci častěji. Česky jsem dřív mluvil plynně, ale jakmile jsem sem začal jezdit méně a méně, moje znalosti se zhoršily. Nejlépe se vyjádřím anglicky. Myslím, že fotbalovým výrazům bude každý rozumět.“
Jak byste se popsal jako hráč?
„Jsem útočník, devítka. Na hřišti tvrdě pracuju. Hledám si prostory mezi řadami, využívám k tomu svou rychlost a sílu. Mezi mé silné stránky patří i koncovka. V soubojích s obránci dokážu využít svých fyzických dispozic.“
Opravdu mluvíte s mámou, která pochází z Česka, německy?
„Ano. Někdy na mě mluví česky a já odpovídám německy. (úsměv) S otcem nejsem v kontaktu. Neumím říct, jestli se cítím víc jako Čech anebo Holanďan. V Nizozemsku jsem vyrostl, mluvím tamním jazykem. Ale velkou část rodiny mám v Česku, kde jsem se narodil. Mám tu kořeny.“
Co vám dalo působení v Lipsku, kam jste odešel na začátku roku 2023 a v nizozemském Dordrechtu jste na hostování?
„Je to tam do detailu promyšlené, zcela profesionální. Od jídla přes spánek až třeba po regeneraci. Sleduje se zkrátka všechno. Výborná je samozřejmě i infrastruktura klubu. Trénoval jsem s áčkem a viděl zblízka, jak se připravují nejlepší hráči na světě. Jsem šťastný, že jsem to mohl poznat. Vím, co je potřeba dělat, aby se člověk dostal na vrchol. Žádný příslib jsem od Lipska nedostal. Záleží na tom, jakou budu mít sezonu. Taky potřebujete trošku štěstí, abyste v takovém týmu dostali šanci. Možná takový den jednou přijde, možná ne.“
Myslíte, že vám dá v nadcházejícím dvojzápase se Skotskem a Gibraltarem větší příležitost kouč Bílek?
„To předem nikdy nevíte. Ale když dostanu šanci, věřím, že ukážu své kvality. Trenér se mnou mluvil. Myslím, že velmi dobře ví, jaký jsem hráč. Nejradši střílím góly.“
Není vaším cílem získat angažmá ve Spartě nebo ve Slavii?
„Neřekl bych, že úplně cílem. Nicméně bych se tomu rozhodně nebránil. Mohlo by to pro mě být skvělé a navíc bych byl blízko rodině. Vím, že Sparta a Slavia jsou opravdu velké kluby. Občas hrají dokonce v Lize mistrů. Musím se přiznat, že jsem dosud neviděl žádný zápas české ligy.“
