Bosák: Neprůstřelnou vestu už nepotřebuju
Myslím, že se ten šampionát nedohraje. Tuhle věšteckou větu pronesl televizní komentátor Jaromír Bosák v době, kdy měl sbaleno na své páté fotbalové mistrovství světa. Jihoafričané by ho klidně mohli stíhat za šíření poplašné zprávy - kdo se snad tamní kriminality ještě nebál, rozklepal se.
Nevzal byste teď svá slova radši zpátky?
„No, já jsem říkal, že je to jen jedna z možností... Máte pravdu, asi bych to zpátky vzal. Situace přímo na místě vypadá jinak. Zatím všechno probíhá, jak má. Je vidět, že policejní a další složky nebyly připraveny až tak špatně. Měl jsem nejvíc strach z toho - a to nebezpečí pořád hrozí - že fanoušci některého z týmů, třeba Anglie nebo Holandska, se budou chovat tak, jak jsou zvyklí z domova. To znamená, že půjdou do hospody, dají si deset piv a pak se rozhodně nepůjdou zamknout na hotel. Pak by se mohlo něco stát a tým, kterému fandí, by mohl odstoupit z šampionátu. Nic takového se ale nepřihodilo a doufám, že se to do konce mistrovství ani nestane.“
Zřejmě i ostří angličtí rowdies mají nahnáno a po nocích se nikde necourají...
„Zatím to opravdu vypadá tak, že dodržují všechna doporučení a nepsané zákony - nechodit do nebezpečných míst, netoulat se po nocích a rozhodně ne sám. Možná ta poplašná kampaň byla paradoxně dobrá věc, fanoušci si teď dávají většího majzla. Nezavdávají příčiny k atakům.“
I děti se občas něčím straší, jenom se to nesmí přehánět.
„To, co šampionátu předcházelo, určitě nebylo na škodu. I když situace teď přímo na místě opravdu vypadá jinak. Já už jsem se dokonce přestal zamykat v autě, jak mi tady všichni kladli na srdce.“
Přestal jste se bát, že vás někdo na stopce vytáhne z vozu?
„Jakmile člověk vidí, že se blíží někdo s nepříliš optimistickým úmyslem a cítí se třeba jen lehce ohrožený, neměl by prý brát v potaz ani červenou na křižovatce. No, mám kliku, že bydlím v Pretorii, to je přece jen bezpečnější místo. Ale ani tady to určitě není zralé na to, aby se člověk ve dvě ráno sebral a šel na procházku slumem.“
Nic zlého se neděje, protože cizinci dbají na prevenci. Proč se tedy nezamykáte?
„Protože na to zapomínám! Sednu do auta a jedu. Jako doma. Nevím, jestli je to dobře, zvlášť když jedu nějakou dlouhou štreku. Zatím jsem ale žádnou negativní zkušenost neměl.“
Nosí se ve vašem okolí neprůstřelné vesty?
"Ne, ne, to fakt ne. I když Němci hrozili, že budou celou výpravu takhle vyzbrojovat, když se budou někam přesunovat. To jsou ale Němci, ti jsou akurátní. A ti, kdo se starají o jejich bezpečnost, o sobě taky potřebovali dát vědět.“ (směje se)
Vy jste ale před odletem taky mluvil o neprůstřelné vestě?
„Řekl jsem to, když jsme jen tak seděli na obědě, ne při oficiální tiskovce. Pak se z toho udělalo, že jsem po celé Praze sháněl neprůstřelnou vestu.“
Vysvětlit se to dá statistikami kriminality, ty mluvily jasně.
„Ono to trošku mate, ale jak už jsem říkal, to se člověk dozví až tady na místě. Většina kriminálních deliktů se odehrává ve slumech. Tam se s tím moc nemažou. Ale jsou části měst, které jsou daleko bezpečnější a kde nepotkáte žádnej velkej problém. I když ... I tam se vám může přihodit cokoliv kdykoliv. Ostražitost je na místě. Jednak jsem už v Jižní Africe jednou byl, jednak jsem slyšel všelijaké věci od známých, a tak se nedivte, že jsem byl trochu na vážkách. Zatím je klid, ale klepu to tady v Pretorii na stůl.“
Co se přihodilo vašim známým?
„Manžel mé kamarádky byl postřelený v Johannesburgu, přitom to je rodilý Jihoafričan. Tohle člověka hodně ovlivní. Trošku mě překvapuje - jako člověka narozeného třináctého v pátek, ke kterému se všelijaké neblahé příhody sbíhají ze širokého okolí - že je všechno v pořádku.“
Kam ukrýváte cestou na stadion peníze?
„Do kapsy od kalhot. Nenosit peněženku se mi osvědčilo už doma, protože když vám někdo šmátrá v kapse, většinou jde po peněžence. Nikdy s sebou nenosím moc, nějaký ty drobný. Akorát tak na benzín. Eventuálně na to, kdyby po mně někdo něco požadoval, nějakej ten zloděj, abych mu měl co dát. Nosit s sebou dva tři tisíce randů (zhruna 8000 korun) není rozhodně dobrej nápad.“
„Mí dva kolegové bydlí přímo v rezidenci pana velvyslance, já v rezidenci pana politického rady. V Pretorii, v dobré čtvrti. Samozřejmě ale cestuju na zápasy po celé Jihoafrické republice. Do Johannesburgu, Durbanu, Rustenburgu... To bych se asi fakt měl zamykat v autě a nenechávat nic na sedadle, že jo?“
Vy v tom autě sedíte sám?
„Někdy se mnou jede někdo z kolegů, ale většinou cestuju sám. Máme dvě půjčená auta na tři lidi, a tak se různě střídáme. Do Kapska, tedy Kapského Města, je to dva tisíce kilometrů, tam se musí letět. Jinak na dálnicích to docela jde. I když s jejich sítí to není ideální a ne všechny silnice jsou dokončené. No, a pak je tady ještě to řízení nalevo.“ (povzdechne si)
Jak vám to jde?
„Nic moc. Doma mám půl roku auto na automat a najednou manuální převodovka a jízda vlevo. Hlavně ze začátku ta spojka trošku smrděla. (směje se) Hlavně jde o to dostat se z města. Třeba teď do Johannesburgu mě zase čeká dvouhodinová zácpa, protože nejsou příliš dobře vyřešeny příjezdy ke stadionům. Všechno se to tam slejvá do jednoho, dvou pruhů, autobusy, dodávky, novináři, diváci... To je velká potíž. Trošku zapomněli na to, že by se divácké segmenty měly oddělovat. Když jedete na zápas, který začíná v půl druhé, vyrazit v deset je tak akorát. Při zápasech Jihoafričanů je potřeba počítat ještě s větší časovou rezervou.“
Na stadionu vše funguje v pohodě?
„Tisková centra jsou vybavená velice dobře, kolegové nemají problémy. Ty nastávají až s vyzvedáváním lístků pro novináře, kteří zrovna ten den nemusejí pracovat a chtěli by zápasy vidět. Nebo když se novináři pár minut před koncem potřebují přesunout, aby udělali rozhovory. To je docela bitva, tady už organizace skřípe, pořadatelé netuší... Vchod pro novináře totiž po zápase otevřou i divákům. Když se potřebujete dostat na tiskovku nebo chytat hráče při odchodu z kabin, nemůžete, před vámi jsou tisíce lidí. To jsem kolegům v Johannesburgu moc nezáviděl.“
Používá Česká televize nějakou techniku, se kterou musí do terénu?
„Žádný štáb tu nemáme. Je to samozřejmě škoda, dala by se tady točit spousta věcí. Šetříme, šetříme... Bohužel tu nestartují naši fotbalisté. I píšící redaktoři jsou v Jižní Africe z Česka jenom čtyři.“
Nemáte přece jen chuť někde chvíli courat, dotknout se jihoafrické exotiky?
„To já mám velikou chuť! Toulám se vždycky a všude, až z toho mají ostatní obavy. Mám strašně rád odvrácené strany měst a zemí. Už se na to chystám. Mám kliku, že s velvyslanectvím tu spolupracuje jeden pán, pastor jedné místní církve. Už mám slíbené, že spolu projdeme zajímavá místa.“
Pastor, to by mohl být dobrý průvodce a bodyguard!
„Jeho profese může hrát svou roli. (směje se) Snad ani ne kvůli bezpečnosti, spíš mi ukáže místa, o kterých se nemluví v žádných průvodcích. Chystám se i do Soweta, ale spíš do jiného slumu. Soweto je už tak trochu módní záležitost, můžete si tam dokonce koupit zájezd s cestovkou. Jiná místa jsou na tom daleko hůř. Taky bych se ještě rád podíval do některého z národních parků, jedno volné dopoledne jsem už strávil ve lvím parku. Času je ale málo, i o volných dnech, kdy nekomentuju, se musím dívat na všechny zápasy. Víc volna bude až při play off. Když už jsem tady, sedět zavřený a nic nedělat, by byla chyba.“
Lví park je divočina, nebo spíš zoologická zahrada?
„Je to taková hodně turistická záležitost, kde si můžete lvíčata pomazlit a podrbat. Jsou z toho otrávený, jak se na nich pořád střídají lidi. Ale velký kus Jihoafrické republiky tvoří safari, území, kterými projíždíte auty mezi divokými zvířaty. Tam už by na vás lev mohl mít zálusk, protože takový zákusek ještě v hubě neměl.“
Dostanete se mezi normální Jihoafričany? Před stadionem si prý člověk může koupit kus syrového masa a při kuchtění pak s ostatními pohovořit.
„Nemusíte mít strach. Koupíte si maso, uděláte si ho na grilu, který si tam postavil někdo jiný, a trochu s nimi přitom poklábosíte. Lidé jsou velmi fajn, příjemní, friendly. Prodejci nejsou moc vlezlí, když nechcete, tak prostě nechcete... Jsou šikovní. Na jedné straně prodávají vuvuzoly, na druhé špunty do uší, obojí najednou. Otázka je, jaká atmosféra zavládne, až Jihoafričané dostanou na zadek a nepostoupí. Jestli ti lidé nebudou krapánek frustrovaní.“
Překvapilo vás, když domácí prohrávali s Uruguayí, že fandové odcházeli ze stadionu před koncem zápasu?
„Překvapilo mě to hodně. Pochopil bych to čtyři minuty před koncem, aby rychle odjeli a nedostali se do zácpy. Oni ale odcházeli už po druhém gólu. Upřímně řečeno, myslel jsem si, že to budou věrnější fanoušci.“
Chodí tam vůbec na fotbal? Neberou šampionát spíš jako karneval?
„Myslím, že jsou strašně hrdí, že se šampionát koná právě u nich. Vložili do toho hodně fanouškovské energie, chtějí vidět svoji zemi fotbalově co nejvýš, i když se jim to asi nepovede. Výhodou je, že fandí všem Afričanům. Berou to tak, že Afrika se má ukázat světu. Když ve hře zůstane třeba Ghana, budou fandit jí. Samozřejmě by byli nejradši, kdyby to byli jejich Bafana Bafana. Běžela tady celý rok obrovská kampaň a teď fotbalu fandí opravdu všichni. Malí, velcí, bílí, černí, hnědí, všichni fandí Bafana Bafana.“
Proč tedy ze zápasu předčasně odcházeli?!
„Když se jim nepovedl, asi to s nimi pěkně zacloumalo. Jako když někomu pořád dokola vyprávíte pohádku a ten člověk, když se dostane do světa, zjistí, že realita je poněkud tvrdší. Měli představu, že budou spolehlivě hrát semifinále, jako třeba Korea před osmi lety. Tady ale nikdo netlačí domácí tým jako tehdy Korejce a ani jeho kvalita není taková, aby mohli konkurovat nejlepším.“
Když vidíte entuziasmus a docela dobrou organizaci, revidoval byste svůj názor, že by se v pořadatelství turnaje mělo střídat pět šest zemí pořad dokola?
„Tohle bych nerevidoval. Tady na několika místech postavili stadiony za obrovské peníze, sehrajou se tam tři čtyři zápasy mistrovství světa a dost. A co pak s nimi?“
Možná si je místní rozeberou a něco si z nich sami postaví?
(směje se) „No, maximálně se tam bude hrát ligová soutěž, kam přijdou dva tisíce lidí. A samozřejmě nebudou peníze na údržbu. Podle mě je chyba, že se to roztáhlo do tolika pořadatelských měst. Kdyby jich bylo míň, ubylo by cestování, nákladů, i když je pravda, že by fotbal neviděla celá země od severu na jih. Ale kdo má v současné době na tak obrovské investice? Zrovna Afrika má svých problémů dost. FIFA do toho nacpala spoustu peněz, aby podržela myšlenku, že rozhodla správně. Bez její podpory by to nešlo. Jenže každý nemůže spoléhat na to, že dostane tak obrovskou finanční injekci. Proto bych byl pro to, aby pořadatelství cirkulovalo. Aby na každém kontinentu byl jen jeden, možná dva kandidáti. Vzhledem k tomu, že peníze ubývají, přišlo by mi to smysluplné.“
Pochybuju, že za čtyři roky v Brazílii to bude vypadat jinak, než teď v Jižní Africe.
„Tam to bude úplně to samé, deset jedenáct stadionů v obrovské zemi. Bude se do toho strašně investovat a co s tím bude potom, nebude nikdo řešit.“
Jihoafrická republika je nejen země fotbalu, ale taky golfových hřišť. To musí být pro milovníka golfu a člověka, který tento sport komentuje v televizi, velké lákadlo!
„No, to teda je! Tuhle to pro mě bylo strašně smutný. Slováci pořádali recepci s velvyslancem na golfovém hřišti Pretoria Golf Club, což je luxusní, pouze šest let staré hřiště. Tak jsem tam tak chodil, koukal a úplně mě svrběly ruce.“
Proč jste si nezahrál?
„Seznámil jsem se tam s jedním profíkem, jsme domluveni, že mě s sebou vezme na některé z hřišť. Musím si ale půjčit všechno vybavení od základu, vzhledem k nadváze v letadle jsem si s sebou nemohl nic vzít. Povolených bylo dvacet kilo, což je na pět neděl tragický. Přitom s sebou nemám ani zimní věci, které by tady byly potřeba. Dneska jsme tu zrovna měli jen dva stupně nad nulou. Když v tom máte tři hodiny sedět a komentovat, není to žádná velká legrace. Kdybych si tady nezahrál golf, zaplakal bych. Když jsem byl minule v Jižní Africe, byl jsem v Kapsku jenom kvůli golfu a vínu. Moc jsem si to užíval. Ale teď je potřeba zjistit, jaká hřiště jsou tady u nás na severu.“
Jako suvenýr si domů povezete víno? Nebo radši vuvuzelu?
„Tu teda nééé. (směje se) Ta mě bude pronásledovat do konce života. Bude to biltong (sušené hovězí maso) a víno, to jsou dvě typické a opravdu výborné místní komodity. To hovězí má v sobě hodně energie, žvýká se jako chipsy. Ale je daleko lepší než všechny chipsy dohromady.“
