PŘÍMO Z BAKU | V Plzni patří mezi tahouny, respekt si nově buduje i v reprezentaci. Ve vítězném duelu s Ázerbájdžánem patřil Jan Kopic mezi nejlepší české hráče. Vstřelil gól, pro kamarády z týmu připravil několik zajímavých situací. „Cítím se dobře. Jsem zdravý, nic mě nebolí. V Plzni hraju celé zápasy, proti Ázerbájdžánu jsem na hřišti také vydržel devadesát minut. To mě těší,“ pochvaloval si. Na týmovém výkonu ale našel mouchy.
Ázerbájdžán jste porazili 2:1 a v kvalifikaci vyhráli po třech neúspěšných zápasech. Cítíte úlevu?
„Spíš jsem rád, že naše vítězství bylo zasloužené. I když na můj vkus jsme si zápas zbytečně komplikovali. Měli jsme tam strašně moc situací, kdy jsme utkání mohli strhnout mnohem dřív na naši stranu a vést o dvě o tři branky. Zápas jsme mohli v poklidu dohrát. Jenže další góly jsme nepřidali, navíc došlo ke sporně odpískané penaltě. Ale tak to někdy bývá. Dokázali jsme se z toho oklepat a ještě vyhrát. To mě těší.“
Byť jste vstřelili dvě branky, odkrylo se opět v plné nahotě, že v útoku jste málo produktivní? Stejně jako v celé kvalifikaci?
„Je to tak. Před vápno se ještě dostaneme dobře, předfinální fázi celkem zvládáme, ale finále nedohrajeme tak, jak bychom chtěli. Někdy se to musí zlomit. Třeba nám tenhle zápas pomůže do příští kvalifikace. Dvě vstřelené branky nejsou úplně špatné.“
V Plzni patříte mezi nejproduktivnější hráče mužstva. Těší vás, že jste formu ukázal i v národním mužstvu?
„Cítím se dobře. Jsem zdravý, nic mě nebolí. V Plzni hraju celé zápasy, proti Ázerbájdžánu jsem na hřišti také vydržel devadesát minut. To mě těší. Ale je to fotbal, mohou přijít dva tři zápasy a všechno bude jinak.“
Viktoria je chválená, reprezentace kritizovaná. V čem spatřuje hlavní rozdíly?
„Je fakt, že atmosféra v nároďáku je jiná. Kvalifikace se nepovedla, všichni to na sobě cítíme. Ale tak to prostě někdy je. Každý z nás jsme zažili nepovedenou sezonu na klubové úrovni. Od toho jsme však profesionálové, abychom se zlepšili a příští kvalifikaci o Evropu zvládli.“
Byla před zápasem v kabině tématem nejistá pozice trenéra Karla Jarolíma? Dřeli jste i za něj?
„Tak za trenéra… Každý hraje za nároďák a za sebe, aby příště dostal pozvánku. O trenéra tu nešlo. Chtěli jsme vyhrát pro Česko.“
Jak se vám hrálo v ponuré atmosféře poloprázdného stadionu v Baku?
„Ani nevím, kolik tady bylo lidí. Patnáct tisíc? Pár tisícovek se v tomhle obrovském kotli ztratí. Nebylo to moc příjemné, ale s tím nic neuděláme. My hráči z české ligy jsme na takové prostředí v některých případech zvyklí.“