Na Kulusevského nejde zapomenout, říká Zima o Švédech. V klubu je dusno
Už zažil lepší období v kariéře. Jak osobní, tak týmové. Stoper David Zima (21) si však nestěžuje. Ani na to, že pět týdnů čeká na nějakou minutku v Serii A, ani na to, že Turín je dva měsíce bez výhry. „Ale atmosféra je tam napjatá, na hlavu je to těžký,“ přiznává vyhlášený pohodář, který na reprezentační sraz dorazil jako jeden z těch, kdo by v baráži mohl vytvořit zbrusu novou obranu.
Obrana je oproti letnímu EURO totálně rozbitá. Cítíte, že byste mohl být novým lídrem vy?
„Každý, kdo je na reprezentačním srazu, je stoprocentně připravený a natěšený. Není to o mně, je to o nás všech. Všichni jsme připraveni zvítězit a zvládnout baráž, ať už jsou okolnosti jakékoli.“
Ale času na sehrání není mnoho...
„To není, krátí se to, ale je tady spousta kluků, kteří už v nároďáku byli. Ta zkušená osa je spolu sehraná. Na zbytek se nemá cenu vymlouvat, je třeba do toho dát všechno. Když to uděláme, věřím, že můžeme být úspěšní.“
V klubu se na taktických detailech lpí víc?
„Je něco jiného, když spolu totožná čtyřka hraje každý zápas, každý týden a třicet dní v měsíci spolu trénuje. V nároďáku je to specifické tím, že každý přijede ze svého klubu s jinými návyky. Logicky to tedy v reprezentaci není nikdy na sto procent. Ledaže by spolu třeba obrana hrála pohromadě dva, tři roky v kuse, to už pak asi víte, co od sebe očekávat. Nicméně známe se, nevidím v tom problém. Oproti zahraničí je výhodou jazyk, všichni jsme Češi, můžeme si slovně pomoci.“
V čem například?
„Nejjednodušeji a za nejkratší dobu se můžete naučit chování při standardkách. To je v pohodě. Jde spíš o chemii mezi defenzivní linií. Aby člověk věděl, kdy si může dovolit vystoupit, kdy zase couvat, jak přebírat hráče a podobně. Tahle komunikace je zejména při presinku a vytaženém bloku důležitá. V defenzivní fázi je to většinou podobné, tam nebývají problémy.“
Co vaše forma? Přes měsíc jste v Itálii nehrál.
„Na přelomu roku jsem hrával pravidelně nějakých sedm zápasů v řadě, od té doby se cítím dobře. Nic na tom nemění ani to, že jsem teď posledních pět utkání nenastoupil. Měsíc není dlouhá doba. V Itálii jsou všichni fyzicky připraveni skvěle. Ti, co nehrají ostrý zápas za áčko, hrají hned druhý den modelové utkání proti Primaveře (juniorce), aby měli vytížení. Myslím, že připravený jsem.“
I co se týče dobré nálady? Turín čeká dva měsíce na výhru...
„Řekl bych, že je to stejné jako všude jinde, když se vám takhle nedaří. Atmosféra by se dala krájet, je to napjaté. Hráči jsou nervózní, je to hrozně těžký na hlavu. Kdo hrál fotbal a zažil nějakou nepříjemnou šňůru, určitě ví, o čem mluvím. Je to fakt strašně psychicky náročné. Potřebujeme se nastartovat jednou výhrou, abychom zase sbírali body jako na přelomu roku.“
Jak vnímáte Švédsko?
„Mají nesmírně dobré hráče, hlavně v ofenzivě. Měl jsem tu čest proti některým hrát v Serii A a musím říct, jejich kvalita je fakt velká. Těším se na konfrontaci, aspoň zjistíme, jak na tom jsme.“
Koho jste bránil?
„V říjnu Kulusevského, když byl ještě v Juventusu. Hrál jsem celý zápas, on pak nastoupil přímo na mě. To nejde zapomenout.“ (úsměv)
Fičák?
„Je výborný. Co se týče techniky, tak jeden z nejlepších hráčů, co jsem viděl. Z křídla má neskutečný tah na bránu, ale i ostatní jsou dobří. Připravit se musíme na všechny.“
Třeba budete Kulusevského bránit s bývalým spoluhráčem Tomášem Holešem...
„Kdo ví. Holyho beru spíš jako defenzivního záložníka, on už se tak podle toho, co říká, taky bere. Ale má i obrovské ofenzivní dispozice. Zvládne jakýkoli post. Nejen stopera, ale i šestku nebo krajního beka. Velký univerzál.“
Slavii sledujete?
„To víte, že jo. Dívám se, v kontaktu jsem i s realizákem. Vzájemné pouto zůstalo a doufám, že zůstane i po zbytek kariéry. Vždyť jsem tam prožil dosud nejkrásnější roky. Hrozně rád na to vzpomínám a budu celý život.“
