Když ještě Pavel Vrba trénoval Plzeň, nemusel se až tak ohlížet, který pas kdo nosí v kapse. Trápil ho post gólmana? Ukázal si na slovenského brankáře Matúše Kozáčika. Jenže tohle v národním týmu spíš nejde. Omezení, se kterým se musí vyrovnat.
„Málokdo si ještě před lety dokázal představit, že bude kopat Turek za Němce nebo hráč tmavé pleti za Anglii. My jsme v českých podmínkách někde jinde. Hráči, o které měl svaz dřív zájem, aby se počeštili, hrají někde jinde. Mně to vadí. Je to zajímavá cesta, i když se nesmí přehánět. Příkladem jsou například Teplice,“ říká reprezentační trenér.
A koho by z cizinců, kteří se objevili v české lize, bral do národního výběru? „Kdyby měl třeba Bony Wilfried české občanství, bral bych ho všemi deseti,“ přiznává.
Anebo ještě jinak – podívat se do rodokmenů, jestli někdo ze zajímavých hráčů nemá českou babičku... „Pokud o někom víte, kdo hraje v anglické lize, dejte nám vědět. My se rádi poptáme,“ směje se Vrba .
V případě Bonyho už ale není možné, aby v českých barvách vyběhl v oficiálním zápase. Z toho důvodu, že již nastoupil a nastupuje za rodnou zemi Pobřeží slonoviny.