PŘÍMO ZE ŽILINY | Zaplněný stadion v Žilině asi nebude vítat svého někdejšího federálního partnera bouřlivě, ale jeden Čech se může chystat na vřelé přijetí. Pavel Vrba se vrací do města, ve kterém si otevřel trenérské dveře do velkého fotbalu.
Z nástupiště žilinského vlakového nádraží jezdí soupravy směrem na Bratislavu nebo naopak na Košice. Během svého působení v místním MŠK se na peronu často pohyboval i Pavel Vrba . Ovšem ne proto, že by vášnivě rád cestoval.
„Šel jsem na druhé nástupiště, z něj přešel přes čtvery koleje a byl u stadionu. To nádraží na něj totiž navazuje. Naštěstí tam jedna malá branka byla neustále otevřená, tak jsem mohl projít mezi opraváři, kteří tam měli budku,“ nezapomíná na svou zkratku Vrba.
Ani nemůže, používal ji velmi často. Když vyrážel z třípokojového bytu poblíž centra, cesta na stadion by normálně trvala přes čtvrthodinu. Zkratkou to zvládal za deset.
Jednou se mu stalo, že ho zastavil člen železniční policie a nechtěl ho pustit. „Vysvětlil jsem mu, že je nutnost, abych v den zápasu chodil přes koleje, protože pak vyhráváme. A že klidně zaplatím pokutu. Asi to byl fanoušek Žiliny, protože se otočil a šel raději pryč, takže jsem to mohl znovu přeběhnout.“
Tentokrát si tuhle cestu odpustí, protože s mužstvem bydlí v hotelu Holiday Inn, který leží padesát metrů od stadionu. A když dostane správný pokoj, uvidí z něj i na nádraží…
Zmíněná příhoda s policistou se stala už v době, kdy jeho tvář lidé ve městě znali. Od roku 2006, kdy do klubu nastoupil po odchodu z Púchova, se MŠK dařilo, hned v prvním roce získal titul a poté Superpohár, následující ročník skončil na druhém místě.
Euforie i oslavy s treskou
V úvodní sezoně nastříleli Žilinští 99 gólů ve 36 zápasech, včetně debaklu Artmedii 6:1! Ve městě vládla fotbalová euforie. A i když v září 2008 poměrně překvapivě skončil, udělal si tam dobré jméno – o měsíc později nastoupil v Plzni.
„V určitém období mě mrzelo, že jsem musel tým opustit. Ale naše vztahy jsou stále na vysoké úrovni. Rád se do Žiliny vracím, protože je to klub, který mě vystřelil do pozice, ve které jsem. Tady jsem poprvé zažil, když mužstvo šlape, má řád a klub funguje fantasticky.“
Když získal v roce 2007 titul, vedení rozhodlo, že si zopakuje akci, která se stala součástí oslav i předchozích ligových triumfů. Měli se sejít na tradiční „tresku do Teska“. V pět ráno. „Pavel tam tehdy nedošel, už ani nevím proč,“ vybavuje si Karol Belaník, sportovní ředitel Žiliny. A Vrba to s úsměvem přiznává. „Vím, že mi to někteří zazlívali, že na mě v pět ráno čekali a nepřišel jsem.“
Navzdory předčasnému odchodu zůstává v kontaktu jak s majitelem Jozefem Antošíkem, tak s Belaníkem. A nejen s nimi. Během působení si našel kamarády i mimo klub a minimálně jednou do roka vyrazí na společnou akci. „Jezdíme rybařit na Oravu, vždycky čtrnáct dní před Vánoci tam strávíme dva dny,“ říká Vrba s tím, že už jej přátelé žádali o lístky.
I díky jejich přítomnosti v hledišti může počítat s pozitivním přijetím navzdory rivalitě mezi oběma zeměmi. „Myslím, že to bude příjemné,“ dodává k tomu český kouč. A Belaník je o tom přesvědčený. „Pavel tady zanechal velkou stopu. Jednak po trenérské stránce, kdy mužstvo hrálo ofenzivní fotbal a nastřílelo historicky nejvíc branek, tak po lidské. Vždy se s ním dalo mluvit.“
Speciální dárek pro něj před zápasem nechystají, i proto, že je to mezistátní zápas reprezentací a ne souboj klubů. Navíc vtipný prezent dostal od majitele už při oslavě padesátin v prosinci 2013. Pětilitrovou sklenici plnou tresek…
