Patřil, a vlastně pořád patří, mezi výrazné talenty české brankářské školy. Vrstevníci mu mohou závidět, ve dvaceti letech má zkušeností plný batoh. Dvacetiletý Jindřich Staněk si v hlavě nosí dva a půl roku strávených v anglickém Evertonu, v klubu honosné Premier League. I když se na Ostrovech nikdy pořádně neprosadil a na vyhlášenou ligu koukal maximálně jen z lavičky, nikdy rozhodnutí odejít ze Sparty nelitoval. „Naopak, je to velký stimul do další práce. Do Anglie bych se rád vrátil,“ praví toho času hráč druholigových Českých Budějovic.
V únoru to budou tři roky, co jste ze Sparty přestoupil do Evertonu. Bylo to tehdy správné rozhodnutí?
„Stojím si za tím, že ano. Zkušenost to byla obrovská. Hrozně mi to dalo lidsky, fotbalově i po stránce přístupu k ostatním věcem. Poznal jsem jinou mentalitu, zjistil jsem, jak to v Anglii chodí. I když to nedopadlo podle mých představ, tak to stejně beru jako obrovskou zkušenost a zároveň i veliký stimul do další práce. Rád bych se tam znovu vrátil.“
Jak se vůbec sedmnáctiletý kluk rozhoduje o záležitosti, která značně překope jeho fotbalovou kariéru a život otočí o 180 stupňů?
„Hodně jsem to probíral s rodiči. Táta i mamka byli jednoznačně pro, o mně nemůže být ani řeč. Chtěl jsem do toho jít, vždyť fotbal jsem dělal především kvůli takové příležitosti. Když přišla, neváhal jsem ani minutu. Rozhodnutí bylo jednoznačné.“
V Evertonu mají skvěle propracovaný program vývoje mladých talentů. Potvrdíte to?
„Nikdo nás nevodil za ručičku, ale pravdou je, že v začátcích mi lidé z klubu hodně pomohli. Vyřídili mi telefon i banku. Jelikož mi bylo sedmnáct let, nemohl jsem si vzít vlastní byt. Společně s dalšími třemi spoluhráči jsem žil u jedné paní v domě, každý z nás měl vlastní pokoj. O všechno se starala, vařila, prala. Čtyři měsíce jsem u ní bydlel, na tréninky mě vozili kluci, nebo jsem měl k dispozici řidiče. Dá se říct, že jsem se o nic nestaral. Klub mi zařídil i doučování angličtiny.“
Odcházel jste do Anglie jazykově vybavený?
„Základy jsem měl, ale stejně jsem byl ze všeho vyjukaný. Dva tři měsíce mi trvalo, než jsem se adaptoval. Postupem času už bylo všechno v pohodě. Klub vytváří všem hráčům dokonalé zázemí, je to jeho filozofie. Když se hráč cítí po všech stránkách dobře, může na hřišti odvádět stoprocentní výkony.“
Filozofie českých klubů je v tomhle směru poněkud zaostalejší, nemyslíte?
„Mohu to posoudit jen z toho, co jsem za půl roku prožil v Českých Budějovicích, kde je spousta mladých kluků. Aby se ze stadionu nechodilo o půl dvanácté domů, tak trenér David Horejš zavedl jasná pravidla. Před tréninkem máme posilovnu, po tréninku také, samozřejmě pracujeme na zlepšení individuálních dovedností. Musím říct, že většina kluků na sobě chce pracovat. A je i vidět, jestli někdo na sobě maká, nebo ne. Takhle to fungovalo i v Evertonu. Měli jsme nějaký program a pak bylo na každém jednotlivci, zda se ještě zdržel na stadionu o něco déle a přidával si.“
S Čechem jsme kecali a vyfotili se
S jakými sny jste do Anglie odcházel? Získat status prvního gólmana Evertonu?
„Ano, takovou motivaci jsem měl. Na rovinu říkám, že bylo vážně strašně těžké se tam prosadit. Konkurence je v Anglii úplně jiná než v Česku. K tomu musíte mít také velké štěstí, dostat šanci a na maximum ji využít. Pokud ale nebudete tvrdě pracovat, nikdy velká příležitost nepřijde.“
Co se zadrhlo?
„V první půlce sezony bylo všechno super, pravidelně jsem chytal za jejich jednadvacítku. Pak jsem udělal v jednom zápase dvě chyby, které v Česku kolovaly internetem. (hořce se usměje) Potom mě začala pronásledovat zranění. Už to nebylo ono, táhlo se to se mnou. Ale nechci na to takhle vzpomínat. Spíš mi v paměti zůstávají ty hezké věci.“
Povídejte.
„V Evertonu jsem byl třetím brankářem, jezdil jsem na všechny zápasy s áčkem. Bylo to skvělé, atmosféra nepopsatelná.“
A v únoru jste při zranění jedničky Tima Howarda poprvé seděl na lavičce při zápase Premier League.
„Ano. Byla to neskutečná věc. V Goodison Parku jsme hráli s Newcastlem, krátce před tím bohužel navždy odešel Pavel Srníček, jenž právě za Newcastle chytal. Byl to hrozně silný moment.“
Pro vás obzvlášť. Srníček vás cepoval ve Spartě, že?
„Přesně tak. Znal jsem ho dobře, znamenal pro mě hrozně moc. Když se mu to stalo, každý se mě na něj vyptával. V Anglii ho měli strašně rádi, hodně lidí bylo jeho smrtí šokováno. Byl to výborný brankář a hlavně člověk.“
Udělal na vás stejný dojem i Petr Čech?
„Ano, setkání s ním bylo fajn. Odletěli jsme na předsezonní turné do Singapuru, jedním z našich soupeřů byl také Arsenal. Zrovna proti nám za něj odchytal svůj první zápas. Po zápase jsme se potkali v tunelu, chvíli spolu kecali, vyfotili se. Ze začátku mi bylo blbý za ním jít a pozdravit ho, ale pak jsme si na hřišti podali ruku a on sám navrhl, ať na něho počkám. Ptal se mě, jak se mám, co plánuju a tak. Byl to obyčejný rozhovor, ale moc příjemný.“
Nyní jste v Českých Budějovicích, na podzim jste nechytal. Je vám dvacet let. Máte plán, jak nakopnout kariéru?
„V Evertonu jsem sice dostal nabídku na roční smlouvu, ale už jsem cítil, že to není ono. Nevěřil jsem, že by to další sezonu bylo lepší, že bych začal chytat. Rozhodl jsem se to v Anglii zabalit. Měl jsem nabídku z Dánska, byla to velká šance se posunout dál a zase začít chytat. Bohužel to nevyšlo. Navíc to jako na potvoru krachlo ve chvíli, kdy už byly skoro všude uzavřené kádry. Nezbývalo mi nic jiného, než se porozhlédnout po Česku. Jelikož jsem ze Strakonic a do Českých Budějovic to mám šedesát kilometrů, tak jsem upřednostnil je. Sice jsem na podzim nechytal, ale mým jednoznačným cílem je se v klubu prosadit. Musím dělat všechno pro to, abych se do branky dostal. Je mi dvacet, chytat pravidelně druhou ligu by nebylo vůbec špatné. Je to dospělý fotbal, určitě by mě to posunulo dál.“
Jste ve věku hráčů, kteří nyní dostali ve Spartě šanci. Vážně jste ani na chvíli nezalitoval, že jste na Letné nezůstal?
„Nikdy, ale nebudu lhát, že jsem o tom přemýšlel. Hlavou se mi honily myšlenky, co a jak mohlo být, kdybych ve Spartě zůstal. Každopádně si za svým rozhodnutím stojím a stát si za ním vždycky budu. Všem ostatním bych takovou zkušenost doporučoval a přál.“
