22 let, 1232 zápasů, 17 velkých trofejích. Velkolepá éra Arséna Wengera se nezadržitelně šourá ke konci. Nastal čas loučení. Francouzský elegán včera naposledy vedl Arsenal v domácím duelu. Na Emirates Stadium to bylo dojemné, nostalgické, slzy tekly proudem. Fanoušci v tričku s nápisem „Merci, Arséne“ (Díky, Arséne) vzdali hold absolutní trenérské legendě. „Je ideální čas, aby do klubu přišli noví lidé s novými nápady, a posunuli ho zase kupředu,“ vyrovnaně prohlásil Wenger po vítězství 5:0 nad Burnley, díky němuž si „Gunners“ zajistili účast v Evropské lize.
Ta scéna vyvolávala silně emotivní pocity, doslova husí kůži. Chyběly tři minuty do startu utkání 36. kola Premier League. Hráči Arsenalu a Burnley vytvořili na hřišti naproti sobě dva špalíry. A čekali na toho, komu byl nedělní den v Londýně věnován.
Na tribunách to náhle zašumělo, ON přichází.
Arséne Wenger.
V saku, slušivé šedivé vestě, červené kravatě. S úsměvem na rtech, evidentně skrývající své vnitřní rozpoložení. Mává tribunám Emirates Stadium, tomu červenému moři, kde každý má na sobě tričko s nápisem „Merci, Arséne“. Někteří si otírají slzy, pláčou nad odchodem muže, jenž klubovou síň slávy obohatil o sedmnáct trofejí.
„Je to konec mého dlouhého příběhu v Arsenalu. Celou dobu jsem se snažil, aby tady lidé byli šťastní. To samé jim přeji do budoucna. Ať lidé, kteří milují tento klub, jsou šťastní a dostanou to, co opravdu chtějí a milují,“ vyznal se osmašedesátiletý manažer.
Po devadesáti vteřinách hry Emirates Stadium povstalo jako jeden muž. Vyvolávalo Wengerovo jméno. Fanoušci tleskali, skandovali. I ti, kteří Francouze poslední roky, kdy trofejí citelně ubývalo, silně kritizovali. „Je ideální čas, aby do klubu přišli noví lidé s novými nápady, a posunuli ho zase kupředu,“ prohlásil s noblesou Wenger.
Byl to opravdu výjimečný den. Na londýnské obloze ani mráček, slunce svítilo, nálada oslavná, sváteční. „Každý si bude pamatovat, kde v tento den byl,“pravil Gerard Brand, reportér Sky Sports.
Už pět hodin před zápasem to v okolí stadionu žilo. Fanoušci podepisovali knihu věnovanou Wengerovi, tvořily se dlouhé fronty, každý vnímal výjimečnost situace.
Ústředním heslem dne bylo „Merci, Arséne“.
Klub vydal s tímto nadpisem zápasový program, který byl tištěn ve větším nákladu než obvykle a prodával se za 3,5 libry. Každý návštěvník duelu s Burnley dostal speciální červené tričko, hráči včetně gólmana Petra Čecha v něm vyběhli k předzápasové rozcvičce.
Na utkání byli pozvání všichni fotbalisté, kteří pod Wengerem odehráli více než sto utkání. Tedy i Tomáš Rosický . Lidé si mohli zakoupit také tlustou brožuru „22 Gun Salut“, která mapuje všech dvaadvacet Wengerových let v klubu.
Budete mi chybět!
V krásně vyvedené knize kouč přiznává, že nejvíce mu bude chybět intenzita každého dne. A co nejméně? „Velká zklamání a utrpení, která se ve fotbale dostavují. A osamělost, kterou můžeš zažít, když věci nefungují dobře a když je vše příliš negativní.“
Zápas skončil. Arsenal zdemoloval Burnley 5:0, zajistil si místo v příštím ročníku Evropské ligy a nastal opět čas pro Wengera… Stadionem zněla od irské rockové kapely U2 nádherná balada Beautiful day, na trávníku stáli slavní hráči z Wengerovy éry – Freddie Ljungberg, Sol Campbell, Robert Pires, Emmanuel Petit. Oni i celý stadion čekali, až se Wenger vrátí z útrob stadionu a pronese pár slov.
„Chtěl bych své pocity vyjádřit jednou větou: budete mi chybět. Děkuji všem, stali jste se důležitou součástí mého života. Díky za vše. Bye, bye,“ taková byla poslední slova Arséna Wengera na Emirates Stadium. Následovalo ještě čestné kolečko, při kterém si podával ruce s fanoušky, jednomu malému klukovi daroval dokonce svoji vyhlášenou červenou kravatu...
„Gunners“ ještě pod Francouzovým dohledem dohrají dva venkovní zápasy, pak přijde definitivní konec. A nový start Arsenalu. S kým? Nejvíce se skloňuje jméno Žejkla Buvače, někdejšího dlouholetého asistenta Jürgena Kloppa, fanoušci si přejí příchod Wengerova krajana Patricka Vieiry.
