Přívlastky Bruna Fernandese? Důvtip, originalita. A nepředvídatelnost. „Jako posledních deset stran detektivního románu, kdy stále netušíte, kdo vraždil,“ popsal se 28letý Portugalec. Pokud ale hrajete v jednom týmu s CR7, přicházíte o veškerou zápletku. Erik ten Hag musí vnést do ofenzivy Man United víc děje a adrenalinu. Jiný slovy – aktualizovat software z CR7 na BF8.
V každém se skrývá tisíc možností. Autor citátu? Bruno Fernandes. S míčem u nohy procestoval trávníky v Itálii, Portugalsku i Anglii. Pokaždé objevil způsob, jak přelstít defenzivu soupeře. Nahrávka dozadu? Ta pro něj představuje alibismus. „To není můj styl,“ říká.
„Vždy hraju na riziko. Riskuju a hledám nové, neprozkoumané cesty, jak vytvořit šanci,“ vysvětlil. „Vím, že i spoustu akcí zazdím, ale jde o součást mé hry. Patří to ke mně.“ Fanoušci občas skřípou zuby, kolik toho zkazí. Spoluhráči lamentují nad zbytečnými náběhy, když kvaltují dozadu.
Trenér ovšem zůstává trpělivý. Ví, že stačí jeden, dva momenty, kterými Fernandes přepíše osud zápasu. „Pokud chcete sestrojit ofenzivní mašinu,“ řekl Erik ten Hag, „potřebujete hráče jako Bruno. Někoho, kdo v každé – i zdánlivě bezvýchodné – situaci vidí příležitost.“
Jenže v aktuálním ročníku Premier League nezařadil portugalský umělec nejvyšší rychlost. Gólovou zátku odšpuntoval dvakrát, asistoval jednou. Ve 13 startech? Tristní… Ne, že by hrál zle. Snaží se, dře, tvoří. Vyprodukoval 613 přihrávek (úspěšnost 78 %), z toho hned 201 směrem dopředu a pro spoluhráče připravil 33 šancí. Přesto se od něj čeká víc.
Jako na mistrovství světa, kde šířil děs: 357 odehraných minut, 288 doteků s míčem, 176 pasů (56 progresivních), 9 vytvořených možností, 3 asistence a 2 trefy. Navzdory konci ve čtvrtfinále si vysloužil místo v ideální sestavě turnaje a nejlepší průměrné hodnocení – 8,38.
„V Kataru to šlo, ale v Divadle snů ne? Kde je problém?“ bádají příznivci Red Devils nad rovnicí, která nemá logické řešení… Odpovědí je zákon paradoxu. Co potřebuje Fernandes, aby jeho kreativní rozbuška chytla a spustila ohňostroj? Schopného zakončovatele. Jako třeba Cristiana Ronalda – jeho vzor a idol z mládí. Jenže z nějakého důvodu se prvky BF8 a CR7 na hřišti vzájemně vylučují.
Objev učinil Michael Carrick. Když v minulé sezoně převzal dočasně trenérské žezlo od Solskjaera, vyškrtl nejprve ze sestavy Bruna. United uspěli na půdě Villarrealu v Lize mistrů (2:0). Následně rozklížený Manchester uhrál cennou remízu na Stamford Bridge (1:1). To pro změnu mezi náhradníky usedl CR7.
Fanoušci i experti zbystřili. Zajímavá teze, zaslouží si bližší výzkum. Ano, mocný Cristiano po návratu na Old Trafford zvedl gólový prapor 24krát (18 tref v PL, 6 v LM), ale produktivita Fernandese klesla. V sezoně 2020/21 činila 0,77 bodu na utkání (58 zápasů, 28 gólů + 17 asistencí), v ročníku 2021/22 „jen“ 0,52 (46, 14 + 10).
Hypotézu nesourodých činitelů potvrdily i dvě trenérské veličiny: Erik ten Hag a Fernando Santos (Portugalsko). Oba dospěli k závěru, že Brunově poezii škodí myšlenky na CR7. „Nevidím důvod, proč bychom spolu nemohli hrát,“ kroutil sice hlavou nositel čísla 8, ale statistici napočítali, že za podzimní kvartál v Premier League odehrál s Ronaldem 520 minut, přičemž si nepřipsal ani gól, ani asistenci. Bilance bez něj? 650 minut a 2+1.
Nejlepší představení předvedl proti Tottenhamu (2:0). V duelu, ve kterém Cristiano odmítl nastoupit coby náhradník a strhl na sebe veškerou pozornost. Opět. Jak jinak… Ale aby to nezapadlo. Rudí ďáblové se Spurs pod taktovkou Ten Haga zahráli mistrovské dílo. Hugo Lloris se mezi třemi tyčemi ocitl pod palbou – celkem 28 ran (10 na bránu). Tolika pokusům soubor vedený Antoniem Contem do té doby nečelil (v 318 zápasech).
A hlavním hybatelem byl Bruno. Bránil, útočil a v zápalu boje stihl rozdat snad i pár autogramů. Vytvořil 9 šancí, připsal si 6 střeleckých pokusů, jeden přetavil v gól. Výkonem i nasazením inspiroval spoluhráče, zase pro ně byl BF – best friend, nejlepší přítel. Ne ten, kdo jen slepě následuje slavnějšího krajana, jehož hledá za všech okolností a přehlíží jiné kolegy v lepším postavení.
S Ronaldem na hřišti jakoby se Brunova fantazie tisíce možností smrskla na jednu. Za každou cenu najít kamaráda, připsat si „áčko“ u jeho dalšího zářezu a doufat, že se o něm třeba jednou zmíní pod čarou v memoárech předběžně nazvaných: Nemáš zač, lidstvo.
Tím ale škodil sám sobě, parťákům i týmu. Jasně, jestliže přihrávkou opomenete velkého Cristiana, stihne vás zloba a pohled, kdy obličej zrudne tak, že byste ho v hrnci nerozeznali od vařených raků. Nic příjemného, potvrdí každý. Tedy i ďábelská říše, která si ulevila. Zejména Ten Hag. Virus CR7 se detekoval, odinstaloval a na Old Trafford věří, že aplikace BF8 začne opět tvořit gólové produkty.
Jako v lednu 2020, kdy Fernandes přitančil na sever Anglie. Red Devils se kymáceli ve středu tabulky, na pohárové příčky hleděli z uctivé vzdálenosti. Liga mistrů? Zdolání Mount Everestu se jevilo reálněji. Jenže pro rodáka z Maia, obce nedaleko Porta, není nic nemožné. Kde jiní ztrácejí naději, vidí příležitost. Do konce ligového maratonu 2019/20 zbývalo 14 kapitol. A United vyhlásili pátrání po každém bodu…
Ve zbytku sezony nenašli přemožitele (9 výher, 5 remíz), portugalská medicína vzkřísila Rashforda i Martiala, oba vypěstovali 17 gólových plodů. Bruno přispěl bilancí 8+7 a Divadlo snů se obléklo do hábitu Champions League.
Zběsilá jízda pokračovala i v následujícím ročníku, Rudí ďáblové vyšroubovali výkonnost a hostinu uspořádali na druhém místě anglické ligy. Fernandesův přínos čítal 18+11. Na ten by nyní rád navázal a obnovil pramen ofenzivních akcí.
Po odchodu Ronalda opět převezme hlavní porci zodpovědnosti. Lídr. Pozice, jež mu svědčí. Zase vidí doleva i doprava. Prostory, které se ukrývaly ve stínu ega popírající přítomnost jiných, se znovu jeví o něco jasněji.
Rashford, Martial, Sancho, Antony, Garnacho, Elanga… Potenciál tisíce možností. Stačí zažehnout plamen a odpálit salvu. A pokud si Bruno přiveze formu z Kataru a transformuje ji na klubovou úroveň, třeba se pustí do vlastní knihy: Jak dostat obra z deprese.
