V sobotu uplynulo od tragického dne už 25 let, ale ani čas vzpomínky neotupil. Italská legenda Fabrizio Ravanelli během smutného výročí smrti svého spoluhráče a kamaráda Andrey Fortunaty, který podlehl akutní leukémii v pouhých 23 letech, poslala do nebe vzkaz. „Omlouvám se, že jsem ti tehdy nedal poslední sbohem. Vím, že bys to pochopil. Navždy budeš v mém srdci, nikdy na tebe nezapomenu."
Roky sice dokáží bolest utlumit, nikdy ji však nevytěsní úplně. V sobotu uplynulo už 25 let od smrti italského reprezentanta Andrey Fortunaty. Ve svých 23 letech podlehl boji s akutní leukémií. Během pochmurného výročí zavzpomínal na svého bývalého spoluhráče a životního parťáka bývalý útočník Juventusu, Middlesbrough nebo Olympique Marseille Fabrizio Ravanelli.
Tragický sled událostí, který vyvrcholil 25. dubna 1995, přitom začal nenápadně. O to víc celý svět zaskočil. Andrea Fortunato se narodil v Salernu, fotbalovou kariéru začal v Como. Během roku 1991 se přesunul do Pisy a hráčsky rostl. Odehrál sezonu za Janov, následně si ho vyhlédl turínský Juventus, jenž posílil v létě 1993. Během stejného roku stihl levý bek také svůj jediný zápas za národní tým, který odehrál proti Estonsku.
Po přesunu do nového působiště se však něco nezdálo být správně. Teprve 23letý obránce se cítil na tréninku mizerně, zachvátila ho únava. Slabost se stupňovala. Vyšetření, která podstoupil, ukázala, že trpí akutní leukémií. U této nemoci je přitom nejdůležitější včasná diagnóza. Rakovina krve, jak se leukémii rovněž říká, může být léčena mimo jiné transplantací kostní dřeně a právě tento proces Fortunato podstoupil. Zdálo se, že se vše obrací k lepšímu.
„Co se děje, jsme zjistili po konci sezony. Věděli jsme, že je Andrea nemocný, ale při jedné večeři v restauraci nám ředitelé Juventusu řekli, že byl v nemocnici a má smrtelnou nemoc. Byli jsme v šoku," vzpomínal Ravanelli.
Fortunato se ale po léčbě cítil lépe a dokonce navštívil jeden ze zápasů turínského klubu na ochozech, přišly však další trable. Selhal mu imunitní systém, který se nebyl schopný vypořádat s chřipkou. „Paradoxně to byl on, který mě uklidňoval. Byl si jistý, že to zvládne a nepřipouštěl si myšlenku prohry... Nebyl jsem schopný jít na jeho pohřeb, odjel jsem na reprezentační akci. Chtěl jsem říct, že se omlouvám, že jsem mu nedal poslední sbohem, ale jsem si jistý, že by to pochopil. Vlastně by to tak asi spíš chtěl," pokračoval nyní již 51letý bývalý kanonýr.
Forever in our hearts, 25 years without Andrea Fortunato ❤️
— JuventusFC (@juventusfcen) April 25, 2020
➡️https://t.co/ccr14D0W2Ppic.twitter.com/7ffrxoumnJ
„Jeho památka je v mém srdci stejně nesmazatelná jako bolest, kterou jsem cítil, když jsem ho ztratil. Andrea se nikdy nevzdal, ale byla to bitva, kterou nedokázal vyhrát. Naučil mě, jaké jsou skutečné hodnoty v životě. Posílil mě. Strávili jsme spolu tolik času... Nejen tréninkem, ale chodili jsme i do kina nebo se prostě bavili doma," řekl Ravanelli pro JuventusNews24 na závěr. Pro rekonvalescenci tehdy svému parťákovi půjčil i byt v rodné Perudžie, kde nakonec také zesnul.
Ztrátu přítele nese těžce i po 25 letech. „Jen bych mu chtěl říct, že vždy bude v mém srdci a nikdy na něj nezapomenu," poslal vzkaz do nebe.