Diváci, chceme vás zpátky! Sport bez nich nudí, ukázala Budapešť recept?
Sport bez diváků. Strašák, který úřaduje na stadionech a v halách už od jara. Obírá velké divadlo a byznys o moře emocí, zážitků, ale také peněz. Kdy doba mrazivého ticha skončí? To nikdo neumí předpovědět. Chytré hlavy v klubech pracují, i s pomocí umělé inteligence, na tom, aby to bylo co nejdřív. Ale zatím v souboji se státními institucemi prohrávají.
Jürgen Klopp, charizmatický trenér fotbalového Liverpoolu, se v kalendáři upínal na začátek října. Věřil, že britská vláda splní letní slib a opět otevře příznivcům brány stadionů v Premier League. Nejen pro něj by to byl životabudič. Když necítí dech za zády, připadá si, že koučuje přátelák, a ne v nejlepší lize na zeměkouli.
Jenže člověk míní a silný protihráč COVID-19 mění.
Infekční nepřítel se zkraje podzimu nadechl k druhému útoku. A bylo po nadějích. Místo oslav obsazení třiceti procent kapacity hledišť natěšenými fandy anglická vláda řekla: „Nic nebude!“ A chystala druhý lockdown.
„Opravdu doufám, že tato sezona nebude bez příznivců,“ ozval se trenér Klopp. „Doufám, že se můžeme držet plánů na říjen až listopad a že se někteří lidé mohou vrátit na stadion. Opravdu v to doufám, protože musíme tyto věci také vyzkoušet,“ dodal.
Ani on nechce hazardovat se zdravím. Ale zároveň to při vědomí veškeré odpovědnosti nemíní přehánět se strachem. Tady je jeho vysvětlení: „V první řadě jsme museli lidi přivést zpět do práce, aby se ekonomika mohla začít znovu uzdravovat ve všech zemích. To chápu. Ale teď, když jsou všechny potřebné věci na lepším místě než dřív, můžeme udělat krok dál. Jsme všichni lidské bytosti a lidské bytosti také chtějí mít nějakou radost. Myslím, že jsme toho součástí - rozdávání radosti lidem. Dokážeme-li na stadionech vytvořit bezpečné prostředí pro návštěvníky, měla by pro ně existovat tahle příležitost.“
Mohl by být klidně tiskovým mluvčím celé sportovní rodiny. Sportovci, trenéři, klubové managementy, stánkaři z různých kontinentů společně prosí: „Dejte nám šanci otevřít aspoň část ochozů.“
Někde už se to podařilo, jinde na to čekají. Rozhodnutí mají na triku státní orgány. Představy obou táborů o míře anticovidových opatření v arénách a jejich okolí se však liší. Zástupci sportu říkají, že už udělali všechno pro to, aby se hosté na tribunách nemuseli bát, že se domů vrátí s covidem. Druhá strana šermuje znepokojivými celostátními, respektive regionálními čísly.
A tak se to mele dokola. Což je pro profesionální sportovní byznys tvrdá rána.
Abyste si uměli představit, jaké peníze jsou ve hře, dávejte pozor při krátké exkurzi do hospodaření klubů Premier League.
„V minulé sezóně utrpěly kluby ztráty ve výši 700 milionů liber (téměř 21 miliard korun – pozn. red.) a v současné době kluby ztrácí tím, že hrají bez fanoušků, více než 100 milionů liber měsíčně. To začíná mít zničující dopad na kluby a jejich komunity,“ zaznělo v oficiálním prohlášení Premier League, kterým vedení téhle továrny na peníze reagovalo na říjnový výnos vlády. „Fotbalová ekonomika je bez fanoušků na tribunách neudržitelná!“
Nevěříte?
Tak si vezměte do ruky kalkulačku a počítejte. Průměrná cena vstupenek v anglické elitní soutěži činila v minulé sezoně 32 liber. Vynásobte si to kapacitami stadionů, které jsou zpravidla narvané až po střechu, neboť v Anglii se permanentky v rodinách předávají z generace na generaci a fotbaloví turisté z celého světa se perou o volné lístky, a ocitnete se v říši milionů. Sedm arén totiž pojme nad 50 tisíc lidí, Old Trafford v Manchesteru dokonce 74 tisíc, naopak pouze čtyři chrámy spadají pod hranici 30 tisíc.
„Tržby z prodeje vstupenek dělají často rozdíl mezi ziskem a neziskem klubů,“ zdůraznil v komentáři list The Financial Times.
Dupačky na ocet
To je však jen základ. Na něj jsou nabalené další položky.
Třeba merchandising, tedy prodej klubových dresů, hrníčků na kafe nebo dupaček pro mimina. V den zápasu to jsou ve fanshopech hotové žně. Příznivci nakupují, kromě obvyklého sortimentu, speciální edice reklamních předmětů k daným utkáním. Kdo by nechtěl mít šálu s indiciemi mače, na který se přijel podívat?
Nebo zisky z občerstvení během zápasů.
„Celý náš obchodní model je postaven na tom, abychom měli lidi na stadionu. Pokud tam nebudou, bude to pro každý fotbalový klub velmi obtížné. Pracovat bez fanoušků po jakoukoli dobu je velmi složité,“ shrnul to Paul Barber, výkonný ředitel Brightonu.
Můžeme to zobecnit. Celý vyspělý profesionální sportovní svět je založený na tomhle byznys plánu. Prostě náš zákazník, náš pán. V Česku má tahle strategie dosud trhliny, neboť v rozpočtech klubů nehrají příjmy ze vstupného stěžejní položku, ale tím se nenechme zmást.
Takže - co s tím, když náš pán schází?
„Řešíme to už od března,“ svěřil se Jan-Christian Dreesen, viceprezident Bayernu Mnichov, časopisu Sport Bild. „Pravděpodobně známe skoro všechny koncepty a každý produkt, který nám může pomoci umožnit návrat diváků na stadiony. Samozřejmě postupujeme v hledání řešení v koordinaci se zdravotními organizacemi v Mnichově.“
Právě bavorský velkoklub je jakýmsi tahounem sportovní rodiny v rozplétání složitého rébusu. Na co už v Bayernu přišli?
Vsadili na technologii jedné berlínské společnosti, která
