Maradonův příběh: génius z chatrče oslnil svět, miloval góly, Fidela i drogy | iSport.cz
Martin Mls
27. listopadu 2020 • 13:20

Maradonův příběh: génius z chatrče oslnil svět, miloval góly, Fidela i drogy

Autor: Martin Mls
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Sport Magazín: Jícha, Jágr i Satoranský. Navíc nová grafika, lepší papír a více stran!
Kotal: Jsem rád za efektivitu. Důrazný styl Opavy nám neseděl
VŠECHNA VIDEA ZDE

Fotbalový kouzelník. Mistr světa. Bůh i podvodník. Na Diega Maradonu se už jen vzpomíná, ve středu zemřel na infarkt. Bylo mu teprve šedesát. Příběh jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob dojímá i děsí. Na hřišti byl králem, ale v civilu se nedal zvládnout. Drogy, mafie, přátelství s kontroverzními politiky. Diego byl vážně originál. Jako kdyby žil na vlastní planetě, jejímž zákonům rozuměl jen on sám.



Končil říjen 1960 a ve Villa Fiorito bylo temno jako obvykle. Pohled na moře chudinských domků byl depresivní, tahle čtvrť patřila k nejnebezpečnějším v Buenos Aires. Místní děti měly nulovou perspektivu toho, aby v životě něco dokázaly.

Až na jedno, které se tenkrát narodilo.

Diego Armando Maradona miloval čutání do míče na zablácených pláccích, a když se přišel v osmi letech ukázat do Cebollitas, mládežnického týmu klubu Argentinos Juniors, trenér Francisco Cornejo zíral. „Vypadal, jako kdyby přišel z jiného světa. Takový talent jsem v životě neviděl,“ vyprávěl už v době, kdy byl Maradona slavný.

Ze zdi stadionu Argentinos Juniors, v jejichž dresu Maradona zahájil profesionální kariéru, se stal improvizovaný oltář...
Ze zdi stadionu Argentinos Juniors, v jejichž dresu Maradona zahájil profesionální kariéru, se stal improvizovaný oltář...

Když kouč sledoval svoje nejpovedenější dítě, musel v jednom kuse žasnout. Ani ne v šestnácti poprvé v lize, pak mistr světa do dvaceti let, rekordní přestup z Boky Juniors do Barcelony, zlatý bál s šíleným gólem v Mexiku 1986, nejslavnější časy v Neapoli a po třicítce rychlý pád.

Ve fotbale si geniálními kousky rychle vykopal nesmrtelnost, ale v životě jí stejně jako všichni ostatní neutekl.

Diego a Camorra

„Chudoba je těžká. Chcete spoustu věcí, ale nezbývá vám nic jiného, než o nich jen snít,“ říkal Maradona o svém dětství. „Bylo by fajn, kdyby na světě bylo víc spravedlnosti. Aby ti, kteří mají hodně, měli trochu méně, a ti, kteří mají málo, měli trochu víc.“

Chlapík s hustými černými vlasy měl kliku, on se z bídy dostal. Přesněji řečeno: vyletěl z ní do opačného extrému a dělalo mu problém to ustát.

Už v Barceloně vymetal noční kluby a vždycky měl po ruce exkluzivní ženy: bylo mu dvaadvacet a měl pocit, že mu patří svět. V šestatřiceti ligových partiích stihl dvaadvacet gólů, ale klidně mohl mít i lepší čísla. Brzdila ho zranění, maléry a mizerná tréninková (ne)morálka.

Osudový byl pro něj orwellovský rok 1984. Transfer na trase Barcelona – Neapol vypadá z dnešního pohledu neuvěřitelně, ovšem pro Maradonu byl zásadní. S původně podprůměrným klubem dvakrát vyhrál Serii A, dotáhl ho k historickému triumfu v Poháru UEFA a život se mu obrátil vzhůru nohama.

Pro fanoušky se stal druhým primátorem Neapole, jeho tvář byla na spoustě billboardů i na zdech po celém městě. Včetně kostelů. Fotbalové Itálii do té doby vládly mocné kluby ze severu, jejich hegemonii utnula až Maradonova Neapol.

V Neapoli byl za boha, ale zapletl se s mafiíV Neapoli byl za boha, ale zapletl se s mafiíFoto Reuters

Diegovi se zatočila hlava ještě víc, když se dal dohromady s mafií. Mimochodem, dodneška se spekuluje o tom, že právě neapolská Camorra pomohla zaplatit bezmála sedm milionů liber Barceloně.

Carmine Giuliano, mocný kmotr Camorry, objal Diega kolem ramen a otcovsky mu řekl: „Každý problém, který máš, je i mým problémem.“

A bylo vymalováno.

Maradona chodil na mafiánské večírky, dostával luxusní hodinky Rolex, ženy a… Ach ano, kokain. Na drogách si ujížděl už v Barceloně, ale v Neapoli do nich spadl až po uši. S kokainem strávil první polovinu týdne a ve druhé se chystal na víkendový zápas.

Bavil mazanými fintami, drzými kličkami či góly z rohů a pak to slavil tak vehementně, že si tím zkracoval život.

„Neapol a drogy? Byly všude, dávali mi je na podnose,“ líčil Maradona v dokumentu renomovaného britského filmaře Asifa Kapadii, držitele Oscara. „Od neděle do středy jsem byl na kokainové party. Nonstop.“

Když přišel v rauši domů a uviděl svoji malou dcerku, radši se zamknul v koupelně. Co by na to asi říkal Jirka Luňák, fotbalový vzorňák z kultovního seriálu Okresní přebor, který Maradonu miloval a bránil ho proti všem?

Místo tréninků se Diego učil fígly, jak vyzrát na dopingové kontroly. Někdy si pomáhal speciálním umělým penisem naplněným čistou močí. Když skončil s fotbalem, vzácnou relikvii věnoval do muzea v Buenos Aires, ale dnes už byste ji tam nenašli.

Někdo ji ukradl.

Corrado Ferlaino, tehdejší majitel fotbalové Neapole, přiznal, že za Maradonu občas močil do zkumavky někdo jiný nebo že jemu a dalším průšvihářům dával předem připravenou lahvičku s nezávadnou močí.

Pět největších momentů Maradonovy kariéry: Sólo století, Boží ruka i dopingová aféra

Boží ruka

Do neapolské éry spadá i jeho největší úspěch s reprezentací: zlato z mistrovství světa 86. Maradona byl v pětadvaceti na vrcholu, před turnajem si odpustil i oblíbený kokain.

S Argentinou v Mexiku ani jednou neprohrál a přenesl ji i přes napínavé čtvrtfinále s Anglií. Dodneška se mluví o obou jeho gólech, které padly během necelých pěti minut.

Druhý byl překrásný: během nekonečně dlouhého sóla proplul kolem šesti protihráčů a v pádu posunul míč za brankáře Petera Shiltona.

První byl šílený: se Shiltonem se odlepili od země a míč se od Maradonovy levé ruky dostal do sítě. Tenhle moment zastínil všechno, co udělal předtím i potom. „Byla to trochu Diegova hlava a trochu boží ruka,“ svérázně vysvětloval.

„Věděl, co udělal. Když běžel slavit, dokonce se ještě dvakrát ohlédl, jako kdyby očekával hvizd rozhodčího. Všichni to věděli, kromě sudího a dvou lajnových,“ citoval Shiltona britský list Daily Mail. „Celé ty roky mě to štve. Byl to podvod.“

Boží ruka, gól Diega Maradony, který se vepsal do fotbalové historieBoží ruka, gól Diega Maradony, který se vepsal do fotbalové historieFoto Profimedia.cz

Angličané se mohli uvztekat, ale do semifinále šla Argentina. Maradona a spol. to brali i jako pomstu za nedávno prohranou válku o Falklandy, důležité souostroví se zajímavými zásobami ropy.

I v semifinále s Belgií stihl Maradona dva góly a belgický trenér Guy Thys láteřil: „Dělal si s námi, co chtěl.“

V bitvě o titul se Západním Německem zůstala argentinská desítka na nule, ale rozjetá parta v modrobílých pruhovaných dresech stejně vyhrála. Kapitán Maradona se mazlil se zlatou trofejí a vykládal: „Ukázali jsme, že Argentina není jen Diego.“

Stejně všichni mluvili jen o něm.

Z ráje do pekla

Osmdesátá léta byla jeho nejslavnějším obdobím: kdyby to šlo, nejspíš by je chtěl napořád. Byl i šťastným tátou: tehdejší manželka Claudia mu porodila dcery Dalmu a Gianinnu. Všechny tři ve středu večer přijely do prezidentského paláce v Buenos Aires a s Diegem se naposledy rozloučily u jeho rakve.

Maradonův pád začal na mistrovství světa 1990, kde se děly bizarní věci.

Třeba semifinále Itálie s Argentinou, které se hrálo v Neapoli. Fanoušci nedrželi palce Italům, nýbrž Maradonovi a jeho zemi. Takhle na to byli léta zvyklí, „jen“ tloustnoucí Diego měl tentokrát na sobě argentinský dres. Vítězný dres, Argentina porazila Itálii a po čtyřech letech byla znovu ve finále.

Jenže Řím není Neapol, na našlapaném Olympijském stadionu se pískalo už během argentinské hymny. „Parchanti,“ sykl Maradona, když si ho našla televizní kamera.

Argentina prohrála po sporné penaltě, a když si Diego šel pro stříbrnou medaili, v očích měl slzy.

Nejslavnější moment v kariéře Diega Maradony, drží trofej pro mistry světa 1986Nejslavnější moment v kariéře Diega Maradony, drží trofej pro mistry světa 1986Foto ČTK

Poťouchlá jiskra se mu z tváře vytrácela dál. V Neapoli přestali svého lídra krýt a v roce 1991 schytal patnáctiměsíční zákaz fotbalu.

Důvod? Kokain, jak jinak.

Jeho telefon monitorovala policie, u soudu vyvázl s podmínkou a pokutou třicet tisíc dolarů.

Krátká štace v Seville byla omyl a na svém posledním mistrovství světa 94 dostal další flastr po pozitivním testu na efedrin, což je zakázaný stimulant. Marně se vymlouval, že se mu do těla dostal údajně z nosního spreje, který použil proti nachlazení.

Při střelbě ze vzduchovky zranil pět novinářů, a když skončil s fotbalem, jeho excesy pokračovaly. Protože v Itálii dlužil na daních skoro půl miliardy korun, na letištích mu zabavovali třeba diamantové náušnice. Jinak jel ve svém klasickém ďábelském kolečku drogy, alkohol, dámy. Často končil v nemocnici nebo na odvykacích kúrách.

V léčebně potkával různé patrony, kteří o sobě v pomatení smyslů tvrdili, že jsou slavné osobnosti. „Když jsem tam přišel, nikdo mi nevěřil, že jsem skutečný Maradona. Připadal jsem si jako Jack Nicholson ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem,“ líčil napůl pobaveně.

Táta Fidel a strýček Hugo

Kurýrování závislostí Maradonu přivedlo i na Kubu, kde se léčil několik let. Měl protekci na nejvyšších místech, přátelil se s revolucionářem Fidelem Castrem. Poprvé se potkali už po zlatém šampionátu v šestaosmdesátém a po konci Diegovy kariéry se sblížili ještě víc.

Castro bral léčení Maradony na klinice La Pedrera jako unikátní šanci ukázat, že Kuba není tak zaostalá, jak si zbytek světa myslí. „Fidel byl jako můj táta. Otevřel mi dveře na Kubu ve chvíli, kdy mi je Argentina zavřela,“ vyznal se Diego, jenž měl Castrovu podobiznu vytetovanou na lýtku.

Pikantní je, že oba zemřeli 25. listopadu: Maradona letos, Castro na den přesně čtyři roky před ním.

Diego měl pro kontroverzní politiky slabost. Když měl po mistrovství světa 2010, kde jako trenér dovedl Argentinu do čtvrtfinále, jednat o pokračování u reprezentace, odletěl na výlet do Venezuely za tehdejším prezidentem Hugem Chávezem. Nebyla to náhoda, Chávez měl blízko i ke Castrovi.

I u Maradony platilo, že oslnivá hráčská kariéra nemusí automaticky znamenat oslnivou trenérskou kariéru. Kromě dvouletky u argentinského národního týmu stihl jen pár štací u provinčních týmů doma, v Emirátech, Bělorusku a Mexiku.

Naposledy byl koučem prvoligového klubu Gimnásia de La Plata: když tam předposlední říjnový den přišel na svoje šedesátiny, vypadal nemocně a unaveně. Žádný pohádkový dědeček, který by mohl bavit svoje vnoučata. Musel předčasně odejít, ohňostroj na svoji počest už neviděl.

Diego Maradona a kubánský vůdce Fidel CastroDiego Maradona a kubánský vůdce Fidel CastroFoto ČTK

Tři dny po kulatinách ho odvezli do nemocnice. Už předtím mu dvakrát podvázali žaludek, několikrát mu léčili srdeční nebo dýchací problémy. Tentokrát byl vyčerpaný, dehydratovaný a chudokrevný. Nakonec musel na operaci kvůli krevní sraženině v mozku.

„S Diegem je to opravdu hodně těžké,“ přiznal Maradonův osobní lékař Leopold Luque. „Několikrát chtěl odejít, ale musel zůstat. Naučil jsem se mu říkat ne.“

Dlouhá a pekelná mise doktora Luqueho ve středu skončila, na následky infarktu už byl krátký.

Argentina se rozplakala a znovu se obrátila k Diegovi: fanoušci vyrazili do Villa Fiorito a spontánně začali upravovat zeď Maradonova rodného domu na pietní místo.

Slzy brzy vystřídalo vášnivé skandování.

„Diego, olé!“

Ronaldo, Messi i prezident Argentiny. Svět se loučí s hvězdným Maradonou

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud