Byla to jízda. A velká! Nebylo o tom špetky pochyb od chvíle, kdy slavný kanonýr pražské Sparty Horst Siegl usedl za volant zánovního opelu. V dobové džínové košili, vestě, a dokonce i botách – jen blonďatá „ještěrka“ zůstala na starých fotkách. Stylově vymóděn nabral v Edenu slávistickou legendu Vladimíra Šmicera a ve stříbrném korábu ho vzal na cestu časem. Se zastávkou na pivko v někdejší „slávistické“ restauraci U Růžového sadu a s cílem v proslulém sparťanském přístavu, bývalém Parkhotelu. Pojeďte s nimi, vítejte ve fotbalových devadesátkách plných vzpomínek, divokých historek a (nekorektních) vtipů!
ŠMICER: „Když se řekne devadesátky, vybaví se mi začátek kariéry. Říkal jsem si: Paráda, dostanu se do áčka, mám šanci, že pak třeba půjdu do zahraničí. To pro mě byla velká změna. Samozřejmě i prostředí celkově bylo takový free, bylo po revoluci.“
SIEGL: „Musím souhlasit. Krásný časy. Teď jsme si je připomněli taky v nějakých seriálech, i když tam třeba něco příjemnýho nebylo. Byl to start úspěšný kariéry a doby, kterou jsme se Spartou načali, na devadesátky vzpomínám velice rád.“
ŠMICER: „Měl jsem takové krásné mládí, jak se všechno uvolnilo. Začal jsem hrát v áčku, byli jsme v té době relativně dobře placení.“
SIEGL: „Byl jsi na vojně?“
ŠMICER: „Nebyl. Já jsem studoval.“
SIEGL: „No a jsme u toho. Když jsem přišel z vojny, vážil jsem si každýho dne. Ne, dělám si srandu, taky jsem ji měl hezkou. Byl jsem v Rudé hvězdě Cheb. V devětaosmdesátým jsme nenastoupili do zápasu, jako vojáci jsme mohli dostat basu, že jsme neuposlechli rozkaz. Za to, že jsme stávkovali s celým národem. A pak přišly devadesátky. Ve Spartě to bylo úplně skvělý. Hlavně se dal dohromady dobrý tým, to byl základ. A zůstal docela dlouho pohromadě. Nejdříve po mistrovství světa v Itálii odešli do zahraničí starší hráči, skoro celá kostra, a začali jsme hrát my mlaďoši. Všechno nám vycházelo, na hřišti jsme ukazovali, jaká jsme parta. Vím, že budou námitky, že za námi stáli rozhodčí...“
ŠMICER: „Já to nebudu říkat, stačí se podívat na videa ze zápasů, a všem je to jasný... Opravdu se jim dařilo, měli dobrý tým. V základní sestavě v podstatě devět reprezentantů. Byli sehraní, proto to pro mě nebylo až takové překvapení. Vlastně jsem jim i v pohárech fandil, byl to úspěch pro celý český fotbal. Myslím, že jsem dokonce byl na zápase...“
SIEGL: „Viděl jsem, jak máš slzu v oku...“
ŠMICER: „To ne. (směje se) Ale když mi bylo patnáct, sedmnáct, chodil jsem se na Spartu dívat, stejně jako na Bohemku, Slavii. Fotbal mě bavil. Za Spartu tehdy hrál Standa Griga s Tomášem Skuhravým. A potom právě začali naskakovat Sigi, Jirka Novotný. Věděl jsem, že umí dát gól, to byla jeho největší zbraň. Určitě to nebyl žádný sprinter nebo nějakej Diego Maradona, ale góly se počítaly. A přibývalo mu jich docela hodně. A rychle. V tomhle byl pro nás hodně nepříjemnej a zrádnej, věděli jsme, že nám může dát gól kdykoli.“
SIEGL: „Když jste nám naposledy připomínali derby na Slavii, kde nastoupil Pepa Chovanec, padalo, že nejvíc problémů nám dělal hbitý Vláďa Šmucler – já mu tak někdy říkám (směje se). Hbitý Šmíca. I jim začalo fungovat mužstvo a on do něho patřil. Takže asi od téhle chvíle jsem ho vnímal. Jeho zase zdobila ta rychlost. A pak měli druhého, u kterého jsme věděli, že když bude mít šanci, jasnou gólovku, stejně ji zahodí: Kukačku (Pavla Kuku).!
ŠMICER: „Hele, jednou jsme hráli Pohár UEFA se Sturmem Graz, Večerní Praha mi dala v hodnocení asi sedmičku a napsala: Rychlík, štírek, ale netrefílek.“ (směje se)
SIEGL: „Netrefílek, to je dobrý!“ (směje se)
ŠMICER: „Potom se mě to v kabině trošku drželo, klukům se to líbilo. Vylepili mi to na skřínku, docela dlouho trvalo, než jsem se toho zbavil.“
SIEGL: „My jsme v hodnocení dostávali takové puky...“
ŠMICER: „Puky v časopise Gól.“
SIEGL: „Hráči to někdy nesli strašně špatně. Ráno jsem přišel do kabiny, koukám a povídám: Co je? A ozvalo se: Já mám pětku... (plačtivě)
ŠMICER: „Když jsi hrál špatně, měl jsi černý puk, jinak křížky.“
SIEGL: „On má tři křížky a já hrál líp... (směje se) Na někom to zanechalo trošku mindrák...“
ŠMICER: „Proto se začalo říkat: Nečtěte ty noviny. Na člověka tyhle věci působily.“
SIEGL: „Není to pravda, není to pravda, soustřeďte se na výkon! (směje se) Jako je Vláďa štístko, tak štístko je i Dušan Uhrin, který nás trénoval. Ne že bychom to ve finále odehráli sami, ale když jeden hráč vypadl, druhý hned naskočil. S Dušanem byly úspěchy, i v nároďáku.“
ŠMICER: „Sparta měla dobře poskládanej základ týmu a trefovala se do příchozích hráčů. Přišel mladej Nedvěd, Lokvenc, Jožka Kožlej... Kupovali kluky, kteří pak byli v reprezentaci. Z Ostravy Řepu, Čížka... Všechny stahovali – díky tomu, jak dobře hráli, do Sparty všichni chtěli.“
SIEGL: „Já se vrátím ještě k té první fázi. Takový Máňa Mistr: nebýt zranění, měl by o hodně lepší kariéru. Nebo Vonas (Roman Vonášek), Roman Kukleta... Byli jsme neznámí, ale hráli jsme velké zápasy. Mám husí kůži, sáhni si... (dojatě)
ŠMICER: „Já to vidím.“ (směje se)
SIEGL: „Kluci se zviditelňovali. Míša Bílek, který odešel do Sevilly, říká: Co to máte za hráče? Všichni se ho tam po zápase s Barcelonou ptali. I v Evropě jsme dělali sparťanským fanouškům radost. Vždycky jsem se těšil, když jsme přijížděli na stadion – a všude ty davy. To byl spodek stadionu ještě na stání, šestatřicet tisíc diváků... Na to se nezapomíná.“
ŠMICER: „Pamatuju si derby, jak jsme u vás vyhráli 2:0...“
SIEGL: „Furt mluví o tomhle...“
ŠMICER: „Bylo tam pětatřicet tisíc diváků, narváno, celý ten spodek. Byl to pro mě zážitek. Můj první velký zápas v kariéře, před tolika lidmi. Naštěstí jsme ho vyhráli.“
Byla to doba, kdy se v pražských velkoklubech objevili fotbaloví mecenáši. Když Čechoameričan Boris Korbel neuspěl na Spartě, vynořil se v létě 1991 na Slavii. A na Letné zase úřadoval sebevědomý podnikatel Petr Mach, který se s ničím moc nepáral. Sparta, kterou sponzorovala automobilka Opel, měla rázem a bez „zbytečných“ formalit nejlepší stadion v republice...
SIEGL: „S Borisem Korbelem jsme si sedli v hotelu Palace. Představili nám ho, že bude nový majitel Sparty, tak jsme tleskali... A druhej den šel k vám.“
ŠMICER: „Protože vaše vedení ho neodsouhlasilo. Vy jste si tam Korbela nepustili.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
