Pulpit: Změňme český fotbal, jinak bude do pěti let po něm. Co navrhuje?
Vedou se o tom vášnivé debaty: jak a kdy se pustit do reformy českých fotbalových soutěží. Aktuálně jde o ty nižší, neprofesionální, ale ozývají se hlasy, že se to má vzít z gruntu. Ten trenéra Martina Pulpita je obvykle slyšet v poněkud jiných souvislostech, nicméně trenér třetiligového Baníku Sokolov patří mezi zastánce krajního řešení už od první ligy. „Chci vyvolat diskusi, polemiku. Neříkám, že mám ve všem pravdu, ale český fotbal se musí změnit. Jde z kopce, řítí se do obrovského tunelu,“ tvrdí. „Lidi přestali na stadiony chodit. Pepík Csaplár říká, že do tří let u nás bude po fotbale. Já říkám do pěti let,“ varuje.
To téma ho strhává. Je ho plný. Napříč tuzemskými fotbalovými patry putuje už léta, stavil se i v tom nejvyšším. Se svými návrhy byl v minulých letech dokonce na Strahově, za někdejším šéfem fotbalové asociace Miroslavem Peltou i jeho místopředsedou Romanem Berbrem, jenž měl pod palcem neprofesionální fotbal. Marně. „Lidi řeknou, že Pulpit jenom mluví – ale on jenom nemluví,“ říká. „Oba mi řekli, že je to všechno dobrý, ale stejnak se nic nestalo. Čekal jsem, že přijdou velké změny, ale zatím jsem se žádných nedočkal,“ povídá. Co tedy sám navrhuje?
První liga: nízké návštěvy, vysoké platy
„Není možné, aby na zápasy v Mladé Boleslavi, Liberci, Teplicích nebo Jablonci chodilo třeba tisíc, patnáct set diváků, a hráči brali tak vysoké platy. Něco je prostě špatně. Já jsem třeba s Jirkou Kubíčkem (sportovním ředitelem) v Olomouci udělal takovou dohodu, že hráči k prémiím dostali ještě víc peněz v momentě, kdy přišlo přes pět tisíc diváků. Je na zvážení, jestli první ligu zúžit jen na čtrnáct, případně na dvanáct týmů. Zase budou diskuse o méně zápasech, ale může se hrát čtyřkolově a podobně. Budeme mít čtyřikrát derby Sparty, Slavie, Bohemians, čtyři zápasy Baníku s pražskými ´S´. To jsou utkání, která by měla sakra přilákat plné hlediště.
Je mi záhadou, že se o tom majitelé klubů nebaví. Že jim nevadí, že do fotbalu dávají horentní sumy, shání sponzory – a přijde tisíc diváků. Pak je něco špatně. Já být majitel, tak to nedělám. A za takových okolností nevidím smysl v tom, dávat hráčům nadprůměrné mzdy ve srovnání s normálními lidmi, co chodí do práce. Fotbal má být pořád zábava pro lidi, a když je to nezajímá, tak nemůžu takhle hráče platit. Jak je možné, že když Kaiserslautern spadl do druhé ligy, měl vyšší průměrné návštěvy než v té první? Ze sestupu by se nemělo dělat tak velké neštěstí, tragédie. Někteří trenéři jsou pak hrozbou sestupu svázaní.“
Druholigoví hráči do práce
„Můžeme mít dvě soutěže o méně týmech, a i druhá liga bude zajímavější a prestižnější. Mělo by se taky přehodnotit, jestli nejít ve druhé lize cestou poloprofesionální soutěže. Nemáme prostě ekonomiku na dvaatřicet profesionálních týmů, měli bychom umožnit hráčům chodit do práce. S refundací týdenního soustředění v létě a zimě. Pro hráče by to znamenalo určitou jistotu, víme, že některé kluby mívají problémy s výplatami. Ne všichni kluci jsou z – v uvozovkách – podnikatelských rodin. Mají problémy zaplatit si základní potřeby, jako je telefon nebo zdravotní a sociální pojištění. Kolikrát nemají ani na jídlo. Jiná věc je, že béčka prvoligových klubů brání tomu, aby ve druhé lize byla velká města, kde by mohli na stadiony přitáhnout víc diváků, pokud se nebude hrát třeba derby Slavie a Sparty. Juniorská liga byl umělý projekt, sázkový paskvil. Český člověk si v tom našel to, co neměl.“
Stačí maximálně tři divize
„Úplně postrádají význam. Hráči tam berou peníze za míň tréninků než ve třetí lize, a pak nemají motivaci jít dál. Na zápasy chodí osmdesát sto diváků. V Itálii čtvrtou nejvyšší soutěž zrušili a poslali týmy do ´provincií´. Tak proč to neudělat podobně? Buď poslat kluby do krajských přeborů, ať je v nich víc derby a bude chodit tři sta, pět set, šest set diváků, anebo divize zkvalitnit tak, že budou pouze dvě v Čechách a jedna na Moravě. Jenže kluby zase budou namítat, že na to nemají, že nemají na cestovné. Ale tak ať hráčům dávají méně. Nebo ať tyhle soutěže hrají jenom týmy, které na ně mají podmínky a peníze.
První A a B třídy, už i krajské přebory dneska drží chlapi ve věku od čtyřiceti do padesáti let. Až skončí, tak kluby i na téhle úrovni zaniknou. A kolikrát tu nejde o malé vesnice nebo malá městečka. Divizní fotbalista před dvaceti lety musel něco umět, když šel po městě, tak se mu lidi skoro klaněli, protože dokázal zpracovat balon, přihrát, měl fotbalové myšlení. Někdo měl střelu, někdo dobrou hlavu. Týmy v krajském přeboru mívaly osmnáctičlenné kádry, kluci se prali o místo v sestavě. Dneska jsou trenéři rádi, že někdo přijde vůbec hrát, že mají jedenáct hráčů, a základní sestavu vůbec neřeší. Bez silného podhoubí nemůže špička existovat.“
V mládeži nejde o tabulku, ale o výchovu
„Máme vůči ní velký, velký dluh. I v mládeži musí dojít k restrukturalizacím soutěží. Třeba v žácích jsou běžné výsledky 20:1. Viděl jsem, jak kluci Vysokého Mýta brečeli po zápase, viděl jsem nechuť rodičů, proč kvůli tomu obětovat soboty a neděle. Hráči pak už z fotbalu nemají radost. Musí to být bitvy kdo s koho, a ne že si prvoligové kluby vezmou nejlepší žáky z okolí, a pak vyhrávají dvoucifernými výsledky, a kluci nevědí, co je to porážka. Výsledkem práce s mládeží nemá být to, že si sportovní ředitel zatrhne, že je mužstvo první, druhé, třetí v tabulce, ale kolik hráčů vychová, kolik dorostenců jde po sezoně do přípravy s prvním mužstvem, kolik je jich schopných jít do profesionálního fotbalu.“
Zrušme jednu kategorii v dorostu
„Problémem je nedostatek kvalitních hráčů. Minimálně bych zrušil kategorii U-18. Když jsem trénoval Frýdek-Místek, bavil jsem se o tom třeba s Karlem Kulou, tenkrát dělal funkcionáře v Třinci. Říkal: Objel jsem skoro všechny kluby na Moravě a všichni souhlasí s tím, že osmnáctka už by neměla existovat. Ale pak dojde na hlasování a kluby mlčí. V Německu nebo Anglii jsou dvě kategorie dorostů U-17 a U-19. Co by to přineslo? Větší propustnost dorostenců pro kluby z nižších soutěží, pro dorosteneckou divizi, která je vybraná dorosty první a druhé ligy. Kluby pak nejsou schopny postavit kvalitní tým. Dorostenci, kteří by se nechytli v devatenáctce prvoligových druholigových týmů, by mohli hrát druhou nebo třetí nejvyšší dorosteneckou soutěž a zase by se to zkvalitnilo.
Musíme se přizpůsobit tomu, že už tolik dětí i kvůli konkurenci jiných sportů na fotbal nenalákáme. Proto říkám U-17, U-19 a ať jdou do kvality a v těchhle kategoriích jsou opravdu hráči, kteří mají potenciál jít potom do profi fotbalu nebo do zahraničí, aby z toho profitovala i reprezentace. Opravdu máme velkou fotbalovou úmrtnost dorostenců. Jak nedostanou atraktivní smlouvy, jdou dohrávat do nižší soutěže, nejdou se prát do druhé ligy, do třetí ligy. Dneska ekonomická motivace hraje větší roli než ta vnitřní. Není to jako za Martiny Navrátilové nebo Ivana Lendla. Ti nejdřív chtěli něčeho dosáhnout a na základě úspěchu přišly peníze, které jim umožnily pěkný život.“
Stop přestupům starších žáků
„Jsem pro to, aby se do kategorie starších žáků nepřestupovalo. Aby děti vyrůstaly s rodiči a vedle kamarádů. Až v momentě, kdy hráč přechází do dorostu a prvoligový nebo druholigový klub bude stoprocentně přesvědčený, že kluk na to má, ať si ho udělají na přestup. Samozřejmě trenéři a funkcionáři mládežnických mančaftů z první a druhé ligy budou namítat: No ale kdo a jak jim zajistí kvalitní tréninkový proces?! Já říkám: Tím, že kluby z nižších soutěží budou mít na to, aby zaplatili kvalitní trenéry. A kde ty peníze vezmou? Bavil jsem se o tom s Mirkem Janstou (předsedou ČUS), mým profesorem z právnické fakulty na pracovní právo, a řekl jsem mu, že mimořádná ekonomická situace vyžaduje mimořádné řešení.
Pojďme tedy navrhnout prvoligovým klubům, ať se teď zřeknou dotací na mládež. Přece na ni taková Sparta nemůže dostat dvanáct milionů korun, jak jsem si přečetl, když se začal řešit případ Miroslava Pelty. Tyhle peníze by se měly dát do klubů z třetích lig, divizí, krajských přeborů. A to samé se dá udělat v hokeji. Třinec dokáže zaplatit hráče, Pardubice mají mecenáše, je tu Sparta, to jsou bohaté kluby. Tak peníze i v hokeji pojďme dát na zimní stadiony, klubům, které třeba nebyly ani schopné zamrazit led.“
Akademie pod křídly klubů
„Jsem striktně proti nim. Panu Peltovi jsem řekl, že tím jako předseda FAČR vrátil český mládežnický fotbal zpátky, pokazil ho. Akademii přece musí mít pod sebou klub a vychovávat hráče do svého stylu jako Barcelona. Sparta bude hrát jedním, Bohemians a Baník jiným, to dělá fotbal fotbalem. Přece není možné, aby v nějakém klubu přes týden nebyli hráči, protože jsou v akademii, a trénuje se v šesti nebo sedmi lidech. Jak potom může trenér za jeden předzápasový trénink připravit mužstvo? V tomhle mě zklamali i někteří bývalí hráči, kteří prošli západoevropským fotbalem, postavili se na stranu akademií. Stejně jako někteří trenéři, kteří tím získali krásné trenérské angažmá bez tlaku a náročnosti, avšak dobře zaplacené.“
