Dva předsedové vypovídali u soudu. S Fouskem FAČR vyhnije, udeřil Berbr
U soudu se sešli dva předsedové – jeden bývalý, druhý současný. Vypovídali v kauze Romana Berbra. Dostávali podobné otázky, poskytovali obsahově rozdílné odpovědi. Petr Fousek mluvil přísně diplomatickou řečí, až se na něj musel obořit soudce. Martin Malík byl věcný, konkrétní. „Když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř,“ vypálil na závěr jednání Berbr.
Těžko vidět do hlavy Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by čtvrteční výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv. Soud chtěl pochopit rozdíly v řízení asociace mezi „berbrovskou diktaturou“ a současným demokratičtějším přístupem. Předseda soudního senátu se toho však moc nedozvěděl...
Především v dopolední části, kdy vystoupil Fousek, byla jeho nejčastější otázka: A co si pod tím mám představit? Šéf českého fotbalu totiž odpovídal neurčitě, fádně, bez konkrétností. Hlavou kroutil nejen přítomný Roman Berbr, ale také Žák.
Soudce: „Víte o podezření z ovlivňování zápasů?“
Fousek: „Podezření existovala. Řešila je komise rozhodčích, vedení asociace.“
Soudce: „Můžete uvést konkrétní případ?“
Fousek: „Žádný si nepamatuju.“
Po patnácti minutách, kdy Fousek v odpovědích využíval přísně diplomatický tón a vše podporoval naučenými politickými frázemi, to Žák nevydržel a na svědka se obořil. „Nechci být zlý, ale nejsme na politickém mítinku, nechceme slyšet obecné formulace.“
Fousek přesto z pozice neuhnul. Takhle se vedl další výslech.
Žák: „Jaké jste měl v roce 2017 informace o stížnostech ohledně vedení fotbalu?“
Fousek: „Je potřeba rozdělit stížnosti na oficiální a neoficiální.“
Žák: „Říkáte, že byste to rozdělil. Rozdělte tedy a buďte konkrétní. Čeho se stížnosti týkaly a kdo je vznášel?“
Fousek: „Týkaly se financí, kredibility sportovních výsledků. Teď si nevybavím žádnou konkrétní stížnost.“
Když se Žák ptal na spojitost Berbra s komisí rozhodčích, dostalo se mu další neurčité odpovědi. Stejně tak při dotazech na vliv klubů na tentýž orgán. Snad pouze jednou zvedli všichni v soudní síni obočí. Bylo to ve chvíli, kdy se Michal Sýkora, právní zástupce Berbra, dotazoval na důvody rezignace Radka Příhody z funkce předsedy komise rozhodčích.
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídal oklikou, až ho soudce vyzval k jasné odpovědi. „Ano,“ ucedil. Na publikum to působilo tak, že předseda musel jít s pravdou ven. Jako by měl obavu z důkazů v rukou obžalované strany.
Sýkora se následně doptával, zda se podobné schůzky účastnil Čupr, Brabec, či Šádek. Tedy zástupci dalších silných fotbalových značek v tuzemsku. Fousek pokaždé odpověděl zamítavě.
Je dost možné, že tato zhruba minutová stať ze soudní síně si bude v českém zákulisí postupně žít svým životem…
Fouskův výslech krátce, ovšem bezskrupulózně, zhodnotil Berbr. „Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Řekl aspoň jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Po Fouskovi nastoupil Martin Malík, předseda v letech 2017-21. I on se vyjadřoval ke vztahu k rozhodčím, k odchodu Romana Hrubeše z komise, logicky k Berbrovi. „Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Kdybyste ji ustanovil na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne,“ pravil Malík, během jehož vlády byla ustanovena komise pod nechvalně proslulým (ne)vedením Jozefa Chovance.
I k Malíkovi se Berbr vyjádřil. A opět si u toho vzpomněl na Fouska.
„Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Soudní líčení pokračuje v pondělí výslechem dalších svědků.
Zprávy ze dne 19. června 2024
Roman Berbr po první části jednání krátce mluvil s novináři: „Budu se odvolávat, více se později vyjádří moji obhájci.“
Vladimír Žák se věnuje činnosti klubu Slavoje Vyšehrad, v němž pracoval dnes soudem jediný odsouzený k nepodmíněnému trestu Roman Rogoz. „Pokud přijmu na nějaké poradě rozhodnutí, že nebudu brát úplatky a budu zbaven trestní odpovědnosti, to je pro nás nedostatečné. Klíčové bylo pro nás hodnocení důkazů, které byly probírány v souvislosti s řadou dalších skutků. Činnost Vyšehradu a.s., která se týká A týmu, byla řízena a ovlivněna velmi malým počtem osob – připomínám pány Rogoze, Klímu, trenéry, maséry, vedoucího a sekretáře. Paradoxně z toho vyplývá, že nejméně jedna z osob, která se podílela na chodu klubu, je přímo zapojena do aktivit v souvislosti s ovlivňováním zápasu. Trenéři, sice ne konkrétně, ale minimálně o jednání ze strany pana Rogoze tušili, to samé hráči.“
Soudce Žák se nyní věnuje existenci údajné zločinecké organizaci vedené Romanem Berbrem: „Docházelo k páchání některých skutků bez jakékoliv pomoci Romana Berbra, který měl být organizátorem. Je otázkou, zda tohle samo osobě nevyvrací princip organizované zločinecké skupiny.“
„Nedovodili jsme, jaký měl Roman Berbr profit v případě uplácení a přijímání úplatku v souvislosti se Slavojem Vyšehrad,“ říká soudce. „Je zřejmé, že obžalovaný Berbr měl dominantní postavení na FAČRu, v zásadě rozhodoval ve FAČR o zcela zásadních otázkách bez jakékoliv korekce,“ doplňuje.
Soudce Žák: „Co je u nás ve fotbale trestné? Skoro nic, to je základ. Jediné, co je na tom trestného, je poskytování a přijímání úplatku, Základní premisa, které si byl Roman Berbr vědomý, že pokyn typu, že někam vezme nějaké rozhodčí, vymění je, ať k tomu má, nebo nemá pravomoce, tak porušuje předpisy FAČR, ale není to trestné. Není ani trestné to, že sudí zápas ovlivní. Opět porušuje předpisy FAČR. Paradoxně není trestné ani sázení, když si hráč vsadí na zápas vlastního týmu, to žádná norma nezakazuje.“
Pokračující další zprošťující verdikty, nyní Káník a Rogoz, Berbr v nich už možná nebude figurovat. Berbr, Káník a Rogoz jsou povinni společně nahradit poškozenému Plzeňskému KFS částku přibližně 1,5 milionu plus úroky.
Soudce nyní přechází k bodu II, kde oznamuje zprošťující rozsudky.
Berbr a Káník se zprošťují obžaloby ve věci ovlivnění utkání ČFL Radotín-Dobrovice.
Berbr se zprošťuje ve věci ovlivnění utkání ČFL Vyšehrad-Ústí nad Orlicí.
Berbr a Cihlář se zprošťují ve věci ovlivnění utkání ČFL Vltavín-Vyšehrad.
Berbr se zprošťuje ve věci ovlivnění utkání ČFL Živanice-Vyšehrad.
Berbr se zprošťuje ve věci ovlivnění utkání ČFL Vyšehrad-Litoměřicko.
...a odsuzují se:
Roman Berbr, bývalý místopředseda FAČR, 3 roky s podmínkou pěti let. Peněžitý trest 2 000 000 korun, zákaz výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace v trvání 3 let.
Michal Káník, bývalý fotbalista a funkcionář, 2,5 roku podmíněně na 5 let. Peněžitý trest 130 000 korun.
Roman Rogoz, bývalý sportovní manažer Vyšehradu, 4 roky nepodmíněně ve věznici s ostrahou. Peněžitý trest 400 000 korun.
Soudce přechází k bodu „čímž spáchali“:
Roman Berbr: zločin zpronevěry
Roman Rogoz: podplácení, pomoc k zločinu zpronevěry
Michal Káník: zločin zpronevěry
Nyní následují rozhodčí a delegáti, většinou půjde o přijetí úplatku.
Soudce pokračuje:Roman Berbr způsobil na cizím majetku značnou škodu. Roman Rogoz sám poskytl úplatek, způsobil na cizím majetku značnou škodu. Zdá se, že se pomalu blíží chvíle, kdy zazní tresty.
Dále znovu vinní: Berbr, Káník, Rogoz. Opět faktury, opět zpronevěra, nyní za zakoupení sportovních potřeb a uspořádání seminářů, o nichž věděli, že k jejich uspořádání nedojde. Škoda ve druhém případě: 849 964,50.
Teď vinní: Berbr, Káník, Rogoz. Za nelegální vystavení faktury ve výši 733 000 korun pro Plzeňský KFS a faktury ve výši 744 392 korun. Berbr ačkoli věděl, že plnění nikdy nebude poskytnuto, dal pokyn k proplacení faktur.
Jinými slovy: ve věci zpronevěry je Berbr (i Rogoz a Káník) uznán vinným.
Tak změna. Už je tu hlavní postava, Roman Berbr. Vypadá uvolněně.
Jak to vidí Berbr? Stále vinu odmítá a žádá zproštění viny. „Jsem nevinen,“ říká od prvního dne procesu, který začal loni v dubnu. K soudu chodí téměř bez výjimky každý den jeho jednání a spolu se svými obhájci vysvětluje, proč se ničeho nedopustil. Jeho obhájci předtím zpochybnili výpovědi svědků (především bývalého sudího Tomáše Grímma), kteří přijali dohody o vině a trestu, odmítli důkazy, které přednesl na minulých líčeních státní zástupce Jan Scholle.
Zprávy ze dne 26. dubna 2024
Závěr vystoupení Romana Rogoze: „Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu.“
Rogoz zdůvodňuje, jak dal rozhodčím osm tisíc jako stravné: „Když se na to budu chtít podívat negativně, řeknete si, že to není běžné a je to úplatek. Ale my neměli prostory pro VIP, hráli jsme na vypůjčeném stadionu. Nabídl jsem rozhodčím, aby šli do hotelu na snídani. To odmítli, po utkání jsem jim jako omluvu dal peníze na jídlo, aby si někam zašli, Měl jsme jim snad dát dva tisíce, aby to vypadalo lépe? Takhle to nechodilo. Pro mě byl vždycky partnerem hlavní rozhodčí, on rozhodl, zda po utkání půjdou na večeři. Proto mi přišlo zcela normální mu dát peníze na jídlo.“
Roman Berbr skončil svou závěrečnou řeč, teď mluví Roman Rogoz, bývalý sportovní ředitel Vyšehradu. „V autě, doma. Musím se vrátit na začátek. Minule jsem říkal, že jsem z návrhu trestu zdrcený. Jako kdybych páchal děsivé věci. V první řadě naprosto odmítám činnnost v rámci organizované skupiny. Jak ji popisoval státní zástupce, musela by existovat v každém sportu. Slovo mafie vyznačuje také něco zcela něco jiného. Nikoho jsem nezabil, neznásilnil, jen jsem chtěl být s Vyšehradem úspěšný.“
Závěr Berbrova vystoupení: „Celý případ byl udělaný státním zastupitelstvím na zakázku. Vezměte v potaz pomstychtivost. Měl jsem doporučit výměnu rozhodčích ve třech utkáních a údajně zpronevěřit peníze, obrázek si udělejte sami. Vezměte v potaz, co jsem jako člověk musel zažít za to, že jsem dal pokyn k výměně rozhodčích. Hlas každého člena senátu má stejnou váhu, pamatujte na to, až o mně budete rozhodovat. Jsou zde lidé, kteří mají většinu aktivního života ještě před sebou, já už bohužel ne. Děkuji, že jste mě poslouchali a snad i vnímali.“
Berbr popisuje svůj život po propuštění z vazby: „Trvalo mi víc jak rok, než jsem přestal mít záchvaty paniky, do zaměstnání jsem se vrátil po půl roce a žádný zázrak to nebyl. Psychiatr mi řekl, že vazba je druhým největším stresem pro normálního člověka, první je smrt vlastního dítěte. Stále nejsem stoprocentní, není mi padesát. Není jednoduché si udržovat zdraví, není jednoduché už vůbec nic. Pro vás je vazba jenom slovo. Přišel jsem o soukromí, ohromné peníze, kdy se k vám zády otočí odběratelé, banky mi vypověděly úvěry. Člověk je nevinný do té doby, než je pravomocně odsouzen. Takhle to není. Jste odsouzený okamžitě. Prostředím, nemáte šanci vůbec na nic. Policie a státní zastupitelství vás zničí od prvního okamžiku.“
Berbr popisuje, jaké podmínky zažil ve vazební věznici: „Dvě kovové postele nad sebou, jedno kovové umyvadélko, protékající WC neskutečně páchnoucí po celý den. Stolek, kovová židle. Na posteli tři koženkové osmicentimetrové rozřezané matrace, nic pod hlavu. Když roztáhnete ruce, dotýkáte se obou zdí. Pouze ledová voda, jídlo vždy jen z plastové kulaté misky jako pro psy. Máte k dispozici jediný nástroj, lžíci, Tou jste krájeli i chleba, zkuste si to doma, nakrájet takhle čtvrtku chleba.
Nemáte šanci se vyspat, o společné koupelně raději nebudu hovořit, jsou tady dámy. Ještě zmíním takzvané vycházky. Strčí vás do betonové buňky Čtyři kroky doleva, pak ještě čtyři doleva. Chodíte naslepo, jako lev v betonové buňce jednu hodinu. Kdyby se vám chtělo v té době na toaletu, máte smůlu Jste stále sám v betonové cele menší než vaše koupelna. Čas je váš nejhorší nepřítel, drtí vás myšlenky, honí se vám v hlavě třicetkrát za den sebevražda. Přemýšlíte, kde a jak to udělat, aby vás už nenašli, Vzpomínáte na své blízké, manželku, dceru, vnoučata. Zkuste se na hodinu zavřít do koupelny na hodinu a poznáte, jak je ta hodina dlouhá. Je to devastace psychiky, devastace svalů."
Berbr komentuje také dohody o vině a trestu, které uzavřeli někteří obžalovaní: „Jedna dobře srozumitelná lež poráží složitě formulovanou pravdu. Hloupost se nedá fackováním porazit. Moc nevěřím tomu, že dohody nehrají roli u všech obvinění, ale moc rád bych se mýlil.“
