Platí za jednoho z nejvlivnějších hokejových šíbrů v Evropě. Zároveň se tradují zkazky o jeho přísnosti a náročnosti. Řeč je o Gennadiji Veličkinovi, šéfovi Magnitogorsku. Když strůjce úspěchu města z ocelového impéria hledal před následující sezonou nového trenéra, ukázal na Josefa Jandače. „Věřím mu. Výsledky chceme, ale budeme trpěliví. Má k dispozici dvě sezony,“ tvrdí v rozhovoru pro deník Sport prošedivělý boss. Klub řídí už od roku 1992.
Železárny, řeka a sídliště. Pár slušných restaurací, žádný bohatý kulturní život. To je Magnitogorsk. Z hutnického města na pomezí evropské a asijské části Ruska i tak v průběhu let vyrostl jeden z nejsilnějších klubů KHL. Z velké části se o to zasloužil Gennadij Veličkin. Z pozice viceprezidenta organizaci řídí. Na kempu v německém Ga-Pa se rozhovořil o volbě nového kouče, sezonních cílech nebo tlaku na výsledky.
Proč jste si v Magnitogorsku jako nového hlavního kouče vybrali právě Josefa Jandače?
„Před šesti lety jsme se s Josefem poprvé setkali, už tenkrát byl pro mě velkým kandidátem na pozici trenéra Magnitogorsku. Tehdy jsme sledovali celou řadu trenérů, ale nakonec jsme si vybrali Paula Mauriceho, velmi mladého kouče z NHL. S Josefem jsme ovšem zůstali v kontaktu. Bral jsem to tak, že spolu máme rozdělanou práci, ke které se jednou vrátíme. Loni jsme vzájemný kontakt prohloubili, často jsme se spolu bavili o českých hráčích v našem klubu, o Janu Kovářovi a Tomášovi Filippim. Josef mi volal, ptal se, jak pracují, jak se jim vede. Nu, po sezoně jsme dumali, kudy se v trenérské otázce vydat dál.“
Po Mauricem byl u vás delší dobu vyhlášený tvrďák Mike Keenan, pak jste se ale vrátili na cestu domácích ruských trenérů.
„Přesně tak. Kanadské trenéry jsme tu měli, poté jsme rozvázali smlouvu s Iljou Vorobjovem. To je mimochodem vynikající ruský trenér, uvažovali jsme, že obnovíme spolupráci, ale přišlo nám, že bude lepší dát tomu ještě čas. Myslím, že Vorobjov se k nám vrátí, chce to však pauzu. A protože dobří ruští trenéři byli zadaní a od kanadských jsme si chtěli odpočinout, rozhodli jsme se poohlédnout do Evropy. Kupříkladu finští trenéři se těžko sžívají s životem v Rusku, vyšlo nám z toho tedy, že se poohlédneme po těch z Česka. Měli jsme s nimi výborné zkušenosti, a nejen my. Stále tu rádi vzpomínáme na Marka Sýkoru, s jinými ruskými týmy byl úspěšný Vladimír Vůjtek. A pak tu byl jeden takový veliký…“
Máte na mysli Miloše Říhu?
„Ano, Miloš Říha. V Magnitogorsku jsme příznivci evropského pojetí hokeje a došli jsme až ke jménu Josefa Jandače. Zeptal jsem se na jeho plány, on sám mi řekl, že etapu v národním týmu končí a chce se vrátit do klubového hokeje. Nebylo to tedy o tom, že bychom přetrhávali svazky mezi ním a českou reprezentací. On se zkrátka rozhodl pro každodenní práci v hokeji. Našli jsme velmi rychle společný jazyk, vydali se do Prahy ještě s Viktorem Kozlovem a domluvili se na spolupráci. Naším záměrem je, aby Viktor sbíral vedle Josefa zkušenosti, sám to tak cítí. Moc dobře jsme si popovídali. Josef chtěl k nám a my chtěli jeho.“
Jandač má v Česku nálepku kouče, který nikdy nedovedl žádný tým k velkému úspěchu. To vám nevadí?
„Přesně na to se ptala i spousta ruských novinářů. Proč ho berete, když nikdy nic nevyhrál? Ale tak to prostě bývá. Člověk může čekat pět, deset štací, než vyhraje, ale pokud své práci dává skutečně všechno, jednoho dne se dočká. A vyhraje. Každý jednou vyhraje poprvé a já doufám, že v Jandačově případě to bude u nás v Rusku.“ (usmívá se)
Ale on není žádným trenérským nováčkem, trénuje už dvacet let. Kromě úspěchů v Jižní Koreji a postupů do extraligy s Libercem a Českými Budějovicemi nikde zlato nevyhrál.
„Ano, ale mně se i tak jeho přístup líbí. Umí spolupracovat s nejbližšími kolegy, je to týmový hráč, žádný diktátor. Moje zkušenosti v hokeji jsou bohaté a často byly všelijaké. Hlavní trenér se svými kolegy připravil trénink, ráno pak přišel a všechno do puntíku změnil. Všechno zrušil a nikdo nechápal proč. Jsem rád, že u Josefa je to jiné. Vše běží podle plánu.“
O vás se ovšem říká, že jste velmi přísný boss. Víte to o sobě?
„Není to pravda. Jsem normální šéf, který miluje svůj tým a miluje hokej. Zažil jsem mnoho trenérů a se všemi jsem doteď přítel.“
Ohledně výsledků jste však náročný. Pokud se týmu chvilkově nedaří, trenér má na krku nůž. Jak budete trpělivý s českým koučem?
„V prvním roce bereme v potaz, že jsme z poloviny změnili mužstvo, výrazně jsme ho omladili. Z rozhovoru s naším prezidentem Viktorem Rašnikovem vyplynulo zhruba toto: Snažte se v první sezoně vyhrát a ve druhé vyhrajte. (usmívá se) Toho záměru se budeme držet. Abych odpověděl: s Josefem budeme trpěliví, má k dispozici dvě sezony. Já tomuto modelu věřím.“
Ale pokud nebudou od začátku výsledky, tak…
„Opakuji, budeme trpěliví. V této sezoně chceme z naší komandy vytvořit nadmíru konkurenceschopný a bojovný tým. Bude se hodně pracovat, aby byla naděje, že tým bude úspěšný. A v dalším roce od něj budeme chtít vítězství.“
Do německého Ga-Pa jste s týmem rovněž odjel na soustředění a na tribuně sledoval každý trénink. Jak se vám zatím Jandačovy metody a cviky zamlouvají?
„Je pravda, že nevynechám jediný trénink. Sleduju práci trenérů i hráčů. Jsou trochu jiné, než bývaly v minulé i předminulé sezoně. No, vlastně jsou nejintenzivnější za poslední čtyři roky. Jede se prakticky bez pauz. Maximálně se hráči jdou rychle napít a už následuje další cvičení. A to se mi líbí.“
