Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Mark Messier sice tuhle větu jako první nevyslovil, to byli dávno před ním jiní. Ale když ho Jaromír Jágr před Vánoci dostihl v historickém žebříčku produktivity NHL a následně poskočil na druhé místo před něj, nebylo znát, že by mu to vadilo. Naopak mu to přál. „Je mi ctí uvolnit místo Jaromírovi,“ řekl v telefonickém rozhovoru pro Sport.
V NHL válel čtvrt století, šestkrát vybojoval Stanley Cup a byl tak skvělým vůdcem, že liga už deset let uděluje trofej Marka Messiera pro příkladné lídry. Prožíval jiný příběh než Jágr , který ho v bodování předčil. Odlišný byl i jako hráč. Ale mají taky dost společného. „Spojuje nás láska k hokeji, touha vyniknout, bojovat a vyhrávat. Bez toho to nejde,“ dodal 55letý člen Hockey Hall of Fame.
Po třinácti letech, co jste okupovali dvě přední místa nejproduktivnějších hráčů, se mezi vás a nejproduktivnějšího hráče všech dob Wayna Gretzkyho vklínil Jaromír Jágr. Nemrzí vás to?
„Ani náhodou! Naopak mi to přijde úžasné. Je mi ctí uvolnit místo Jaromírovi, aby se posunul na druhé místo. Je to teď on, kdo inspiruje mladší hokejisty. Je pro ně příkladem, má šanci ovlivnit příští generace hráčů, ukázat, že úspěch vyžaduje oběti, ale že to za to stojí. Jágr toho hodně dokázal v dřívějších letech a dovede se skvěle udržovat. Je to výtečný sportovec a velký hokejista.“
Biceps, křepčící Veronika, zpívání u cukroví. Jágr natočil unikátní video - čtěte ZDE »
Vy sám jste poskočil na druhé místo před Gordieho Howea v roce 2003. Když se vás na to ptají, tvrdíte, že to pro vás bylo do jisté míry zahanbující. Proč?
„Protože cítím velkou pokoru. Tehdy jsem tomu nemohl uvěřit, přeskakoval jsem postupně všechna ta jména... Když předtím Wayne (Gretzky) překonal Howea, bylo to trochu jiné. Oni byli ohromně produktivní, ti dva si byli dost podobní. The Great One a Mr. Hockey. Já se nikdy moc neupínal na góly a asistence a nepovažoval jsem se za tak skvělého ofenzivního hráče, jako byl Wayne nebo Mario Lemieux .“
Čemu vděčíte vy za to, že jste vyšplhal tak vysoko?
„Hlavně přízni osudu, že jsem vydržel hrát tak dlouho. A taky všem báječným lidem a spoluhráčům, které jsem měl kolem sebe. Hokej mě nejvíc bavil, když se nám dařilo a vyhrávali jsme. Začínal jsem v sedmnácti ještě ve WHA (tehdy konkurenční liga). Nic moc, nasbíral jsem jedenáct bodů. Zato si dodnes pamatuju, jak jsem nastoupil poprvé proti Gordiemu. Hned mě nabral tím svým loktem.“ (směje se)
| Historická tabulka bodování: |
| 1. Wayne Gretzky - 2857 2. Jaromír Jágr - 1889 3. Mark Messier - 1887 4. Gordie Howe - 1850 5. Ron Francis - 1798 |
Končil jste, když vám bylo 43 let, Jágrovi je čtyřiačtyřicet. Jaký myslíte, že má recept na takovou dlouhověkost?
„Ta vytrvalost dokazuje jeho oddanost hokeji, zanícení, nadšení pro hru. Když vám tohle vydrží jako jemu a nepustí vás to, můžete hrát velmi dlouho. On měl taky velké štěstí, že za celou kariéru neprodělal vážnější zranění. A vždycky našel způsob, jak být produktivní. Dokázal to díky svému umění, talentu, ale taky skvělé kondici. Jágr věnuje plno času jejímu zlepšování, stará se o svoje tělo, pečuje o sebe. Hokej taky musí být ve vašem životě prvořadá věc, protože zabere hodně času, abyste byli vždycky stoprocentně připravení. Na každý zápas, na každou sezonu. I proto je ohromné to, co Jaromír dokázal.“
Po zápase, kdy se na vás bodově dotáhl, Jágr naoko s vážnou tváří pravil, že chce hrát do padesáti a udělá všechno, aby se mu to povedlo. To by byl jako Gordie Howe, který končil ve dvaapadesáti letech. Je to vůbec možné?
„A proč ne? Nevidím důvod, proč by to nemohl hrát tak dlouho. Pokud vydrží takhle tvrdě pracovat a budou se mu vyhýbat zranění... Taky musí být přesvědčený, že hokej ho pořád baví. Obzvlášť v jeho věku. To jsou priority. Zdraví a potěšení ze hry.“
Je pro něj hodně těžké hrát v současné NHL plné mladších hráčů a v době platových stropů? Už se nenajde tolik místa pro hráče mladší než Jágr, nenajdou ho ani hráči přes třicet. To se od vašich časů hodně změnilo, souhlasíte?
„Ale vždycky se najde místo pro někoho, kdo je produktivní. (směje se) To je hlavní věc. Pokud sbíráte body a pomáháte svému týmu, tak nezáleží, kolik vám je let. Jágr hraje pořád v top lajně, chodí na přesilovky, boduje. Takže musíte vždycky najít způsob, jak být produktivní a něco svému týmu dávat. Jestliže mu tohle vychází, na věk se může vykašlat. Má to těžší, jenže když ho pozoruju, pořád chce puk, je na něm silný a pořád obsáhne hodně prostoru na ledě. Nepřipadá mi, že by s léty nějak chřadnul.“
Jágra pamatuju už z Pittsburghu
Vzpomenete si, kdy jste si Jágra jako soupeře všiml poprvé?
„Úplně první okamžik si nevybavím. To máte jako s jinými hráči. Přicházejí do ligy a zase třeba odejdou. Časem si ale všimnete někoho, kdo vyčnívá a je opravdu dobrý. Jako on. Velký, silný, dynamický hráč. Hned získal dvakrát Stanley Cup. Když jsme zrovna nehráli proti sobě, kochal jsem se jeho hrou. Obdivoval jsem toho kluka. Ta jeho střela zápěstím... Taky jsem ho letmo potkával, když jsme hráli proti Pittsburghu a já si šel poklábosit s Paulem Coffeym (hráli spolu za Edmonton).“
Chvíli jste se s Jágrem potkali v Rangers. Jak na vás působil?
„Mám pocit, že Rangers o něj usilovali už asi o tři roky dřív. Jenže tenkrát to ještě nevyšlo. Přišel během mojí poslední sezony z Washingtonu. Tenkrát se zranil Pavel Bure, klub ho získal na pravou stranu. Byla radost s ním hrát. Hokejem se úžasně bavil a byl veselý kluk. Ale jinak musím říct, že to byl ryzí profesionál, vždycky se dovedl na zápas skvěle připravit a byl skvělý spoluhráč. Kromě toho, jak byl šikovný, tak taky strašně tvrdě dřel. Nesmírně soutěživý, chtěl vyhrávat. Neustále na sobě pracoval, pořád hledal cesty, jak se zlepšovat. Užíval si to a bylo zábavné být mu nablízku. Pořád se smál.“
V té době jste kolem sebe měl docela hodně českých hráčů, že? Kromě Jágra se tam vystřídali třeba Nedvěd , Ručinský , Holík, Hlaváč, Dvořák, Rachůnek ...
„Ano, jednu dobu tam bylo docela silné české zastoupení. Měli jsme tam takový český zastupitelský úřad.“ (směje se)
Teď vás s Jágrem měří podle čísel, ale každý z vás byl úplně jiný. Je to tak?
„Vždycky je těžké srovnávat kohokoli s kýmkoli. Sám to nedělám. Měli jsme oba rozdílné pojetí hry, každý jsme se snažili vést tým jinak. Co nás ale spojuje, to je láska k hokeji, touha vyniknout, bojovat a vyhrávat. Bez toho to nejde. To myslím, že máme společné.“
Jak dlouho myslíte, že by Jágr mohl ještě hrát?
„Já nechci předpovídat. Jenom mu přeju, aby si hokej dál užíval, jak dlouho bude moct. Když vidím Jaromíra, je ohromné, s jakým zápalem a jak neúnavně se pořád žene za každým pukem a bojuje o něj. Myslím, že mu teď taky hodně záleží na týmu, aby byl co nejlepší. Budu mu fandit, aby vydržel co nejdéle a aby se mu dařilo. Uvidíme, co z toho ještě vzejde.“
Mluvil jste s ním, když se na vás dotáhl?
„Ne. Rád bych byl u toho, ale nevyšlo to. Mezitím mě dokonce překonal, tak se s ním spojím, abych mu pogratuloval. Vynasnažím se Jaromíra zastihnout a popřát mu.“
