Zázrak Dobeš: Změna? Víc lidí ví, kdo jste. Cítím se trochu víc jako Američan
Zvolil poměrně neobvyklou cestu, pro řadu českých fanoušků mohl zůstat ukrytý. Teď už ale zná jméno Jakub Dobeš každý, koho hokej zajímá. Objev Montrealu působí od šestnácti let za mořem, kde je dnes, jak sám přiznává, jako doma. „Moje cesta byla chytrá z pohledu školy i hokeje. Život, který mám, je v Americe,“ rozpovídala se gólmanská kometa aktuálního ročníku NHL v rozhovoru pro česká média.
Na nejzářivější scéně se objevil zdánlivě nečekaně. Ještě na začátku prosince předpovídal reprezentační trenér Radim Rulík, že Jakub Dobeš prorazí do NHL do dvou let. Český gólman naskočil na scénu ještě v tom samém měsíci a hned ve velkém stylu. Při debutu vynuloval Floridu, výhru slavil i při dalších čtyřech startech. První porážka přišla až na šestý pokus, i tentokrát ale maskovaný talent uloupil aspoň bod pro Canadiens. „Život se trochu změnil,“ prozradil po prvních startech mezi smetánkou.
V čem konkrétně se změnil váš život?
„Když někam jdete a je tam víc lidí, je větší šance, že za vámi někdo přijde a pozdraví vás. V tom je to trochu jiné, někdy máte na veřejnosti víc komunikací s lidmi. Všechno je ale v pohodě, to přichází s hokejovým životem. Zatím si zvykám. Myslím, že se s tím vypořádávám v pohodě, abych se mohl soustředit na hokej.“
Je možné se nějak dopředu připravit na podobný zájem?
„Každý, kdo chce být hokejista na nejvyšší úrovni, ví, že pozornost vždycky přijde. Neřekl bych sláva. Mně se to stalo ze dne na den, takže jsem to neočekával. Jeden den jsem byl na farmě, druhý v letadle a po Floridě už se to trošku změnilo. Ví o vás víc lidí, kdo jste.“
Bylo změnou i stěhování? Farma v Lavalu není od Montrealu daleko.
„Minulý rok jsem žil v Lavalu, takže jsem město moc neviděl. Laval byl pro mě loni lepší možnost. Tento rok jsem se přestěhoval trochu blíž Montrealu, protože jsem čekal, že šance možná někdy přijde. Je to tak 15 až 20 minut do Montrealu, podobně do Lavalu. Jsem mezi oběma městy, na dojíždění je to v pohodě.“
Co francouzština? Učíte se?
„Snažil jsem se tohle léto. Něco jsem se naučil, ale během sezony jsem zjistil, že je hodně málo času dát dohromady lekce a docela jsem to ztratil. Během léta se ale snažím, kdybych přidal i třetí jazyk, bylo by to super. Pracuju na tom, ale zatím jsem tak na levelu jedna. Nic extra.“
V kolotoči NHL není času nazbyt, na kontě máte už šest odchytaných zápasů. Nebylo pro vás lepší, že první přišel venku? Montreal je znám hokejovým fanatismem.
„Nevím, to se nedá říct. Debutovat v NHL už nebudu, to se stane jen jednou. Nedokážu říct, co je lepší. Jsem rád, jak se to stalo. Osud vám to nějak napíše. Byl jsem jenom připravený a v zápase se snažil předvést co nejlepší výkon. Podmínky byly super. Bylo to, jak to mělo být.“
První čtyři zápasy jste chytal venku. Co jste pak říkal na atmosféru v Bell Centre?
„Furt si na to zvykám, těch pár tisíc udělá rozdíl, že je slyšíte o trošku víc. Přijde mi, že naše hala je asi nejlepší, ve které jsem kdy hrál. Je to o zvyku. Soustředil jsem se jenom na hokej a hluk fanoušků trochu vytěsnil, ale první dva zápasy byly určitě trošku těžší než v jiné hale.“
Do NHL jste šel zámořskou cestou trochu nezvykle už v hodně brzkém věku. Jak se ohlížíte za tímto rozhodnutím?
„Život vám to trošku napíše, ale nikdy netušíte, co se stane. Můžu říct, že všude, kde jsem byl v Americe a Kanadě, jsem měl super podmínky, super trenéry a super organizace. Jsem strašně rád, že cesta přes Ameriku a Kanadu byla hodně jednoduchá v tom, že jsem se mohl soustředit jenom na hokej. Pro Američana je moje cesta úplně normální, možná pro Evropana je to trochu jiné. Po pár měsících jsem si ale zvykl a nastavil hlavu. Moje cesta byla chytrá z pohledu školy i hokeje.“
Pan Rulík a Pleky? Super chlapi
Stýská se vám po něčem z Česka?
„Rodiče mi chybí na sto procent. To je první věc, která je těžší. Vidíte je párkrát, máme dost hokeje, do Česka se moc nevracím z toho důvodu, že jsem kamarády neviděl pořádně skoro deset roků. Většinou se vidíme pár dní nebo týden, pak už jsem zase v Americe. Život, který mám, je v Americe. Jestli se někde cítím doma, asi bych zvolil Ameriku. Tak to je. Snad se jednou rodiče přestěhují sem, to by bylo super, kdybychom byli všichni tady spolu. Já i brácha jsme na tenhle život zvyklí a je trošku těžké v tak mladém věku zase přepnout na evropský styl života. Je pravda, že se někdy cítím trochu víc jako Američan než Čech.“
A co vy a česká reprezentace? Trenér Radim Rulík i jeho asistent Tomáš Plekanec o vás mluvili hodně pochvalně.
„Osobně se na reprezentaci moc nedívám, jaké mají turnaje. Hlavně mám na mysli zůstat v Montrealu a chytat co nejvíc. Musí se hlavně podepsat nová smlouva, to je nejdůležitější. S panem Rulíkem a Plekym jsme se bavili na farmě asi 30 minut po tréninku. Jsou super chlapi, super trenéři. Dalo se s nimi pokecat, měli jsme dobrou konverzaci. Žádné kontakty z reprezentace jsem ale dosud neměl. Zatím to není první volba, ale uvidíme, co se stane v budoucnu.“
Je pořád cítit, jaký odkaz zanechal Tomáš Plekanec v Montrealu? Vzpomínají na něj?
„Na sto procent. Pleky je hodně důležitá postava téhle značky. Na farmě jsou jeho portréty, tady jsou jeho portréty. Viděl jsem hodně dresů. Vždycky když přiletí, celý stadion je na nohou. Velká osobnost, co tady dokázal. Klobouk dolů.“
V týmu máte slovenského parťáka Juraje Slafkovského. Držíte při sobě víc, nebo je to jako s jiným spoluhráčem?
„Je to jeden z mladších kluků, se kterými se víc bavím, protože máme stejné zájmy. Vždycky si najdeme, o čem pokecat. Máme dobrý vztah, každý den si pokecáme o něčem novém. Je to super kluk, pomáhá mi, když něco nevím. Naše přátelství je na dobré úrovni.“
Kdo je nejnepříjemnější střelec na tréninku?
„Laine, určitě. Ví, kam dát puk, hodně dobře čte ostatní hráče a ostatní brankáře. Laine a Suzuki jsou nejchytřejší v tom, že ví, jak dát gól. Díky hokejovému mozku, připadá mi, že jsou nejchytřejší, když na mě jezdí. Udělám jeden pohyb, oni to vidí, a pošlou to, kam mají. Nejlepší střelu bych řekl, že má Caufield, Juraj nebo Anderson. Je to rychlé, když to dostanou na jedničku, tak to většinou skončí v bráně. Tohle je asi pět nejlepších střelců týmu.“
Máte nějaké sny? Přemýšlíte, kam až můžete v kariéře dojít?
„Chtěl bych to brát sezonu po sezoně, čas jde rychle a nechcete se dívat moc dopředu. Chcete si užít každý den, každý den v NHL je super. Pro mě je sen určitě udělat s tímhle týmem play off po dlouhé době. Máme hodně mladých a výborných hráčů v organizaci. Jeden rok, snad tenhle to dokážeme udělat, že vyhrajeme Stanley Cup. Pro mě by to bylo nejvíc, co by se mohlo stát. Bylo by fakt super, kdybychom to tady mohli oslavit všichni spolu.“
Vnímáte rivalitu mezi Bostonem a Montrealem? Je to pořád tak řevnivé jako v minulosti?
„Ještě jsem neviděl zápas Bostonu proti Montrealu, takže nedokážu říct, jak velká rivalita je. Jsou to ale Original Six týmy. Zatím nevím, jak velká rivalita je. Učím se něco každý den. Uvidíme.“
Jakub Dobeš
- Narozen: 27. května 2001 (23 let) v Ostravě
- Pozice: brankář
- Hráčská kariéra: Laval (2023-2024), Montreal (2024/2025)
- NHL: 1 sezona, 6 zápasů, úspěšnost zásahů 93,30 %, 1,93 g/z
Očima bývalého brankáře: Pavel Francouz, vítěz Stanley Cupu s Coloradem |
„Jsem z něj úplně nadšený, musím se přiznat. Vůbec nevím, kde jsme takový diamant skrývali. Jeho příběh samozřejmě znám, vím, že odešel hrozně mladý do Ameriky a tam se vypracoval. Jsem fakt nadšený, jakým způsobem působí v bráně, jak se pohybuje, jak čte hru. Zároveň v sobě má dravé americké sebevědomí. Určitě bude zábava sledovat jeho další vývoj. Výkony si říká o další šance, což je skvělé. Doufám, že mu to vydrží co nejdéle, budu mu držet palce.“ |
