PŘÍMO ZE SLOVENSKA | Vybral si cestu, ze které by mělo plno kluků v jeho věku strach. Ján Lašák mladší, syn slavného bývalého brankáře Nashvillu, Pardubic a Liberce, zariskoval. Už v 15 letech kývl na nabídku skautů ze South Florida Hockey Academy, sbalil si věci a sám šel bojovat o místo do Ameriky. Co hrálo během rozhodování roli a proč mu ohledně hokeje radí spíš mamka?
Za pár dní mu bude sedmnáct. Jedna z největších nadějí slovenského hokeje aktuálně bojuje na Hlinka Gretzky Cupu, už teď ale přemýšlí nad nadcházející sezonou. Budoucnost má Ján Lašák mladší jasně naplánovanou, chce hrát americkou juniorku, pak se dostat na univerzitu a nakonec být draftovaný do NHL. Ambiciózního útočníka čeká ale ještě hodně práce…
Na Hlinka Gretzky Cupu jste prohráli o gól se Švédskem a v prodloužení nestačili na USA a Rusko. Předvedli jste nejlepší výkon národního týmu U18 za poslední roky, čím to?
„Nemáme se vůbec za co stydět. Hráli jsme doma v Piešťanech před fantastickými diváky, kterým jsme vděční za podporu. Bohužel jsme třikrát prohráli o gól, což nás mrzí, ale byli jsme blízko. Partu, kterou jsme měli, jsem ještě v reprezentaci nikdy nezažil a to stejné platí asi i pro ostatní kluky.“
Po poslední porážce 1:2 v prodloužení s Ruskem byla asi kabina hodně zklamaná, že?
„Stalo se něco, čeho si osobně hodně vážím. Kapitán Samuel Kňažko byl už v osmnáctce dvakrát, nebo třikrát, protože vždy hrával za starší. Postavil se před celou kabinu a řekl, že takovou partu ještě nezažil. Nakonec jsme šli všichni za ním. Cením si jeho proslovu i celého týmu.“
Do semifinále se na turnaji nepodíváte, ale co vaše osobní cíle? Vytyčil jste si nějaké před další sezonou?
„Ano, jsem dost cílevědomý, takže jsem si už teď nastavil cíle, které bych chtěl splnit. Prvním z nich je smlouva v USHL. Byl jsem draftovaný týmem Muskegon Lumberjacks a hned 3. září poletím do Ameriky na předsezonní kemp. Udělám všechno pro to, abych se do prvního týmu dostal. Pak následuje mistrovství světa do 18 let, na němž budeme chtít vybojovat zpátky elitní skupinu a mým posledním cílem je draft do NHL.“
Proč jste si vybral univerzitní cestu?
„Přemýšlel jsem nad tím a vyplynula mi z toho jako jasná volba. Tím, že se hokej v NCAA zvedá a jeho kvalita je velká, společně se studiem pro mě byla velkým lákadlem. Je to velká výzva. Už jsem si dokonce promýšlel, na kterou školu bych chtěl jít. Věřím, že během této sezony bych mohl být přijatý.“
Teď o vašich dvou posledních letech. Působil jste v South Florida Hockey Academy a soutěži, která není v Evropě zrovna dvakrát známá.
„South Florida Hockey Academy je v Americe nová akademie. Má ji na starosti bývalý výborný útočník Olli Jokinen a Češi Tomáš Vokoun s Radkem Dvořákem… Byla to taková zkušenost, kterou jsem doteď určitě ještě nezažil. Odejít z Čech byl můj nejlepší krok v životě. Naučili mě tolik věcí… Dospěl jsem a ohromně si vážím celé akademie i lidí okolo.“
Nebylo ale přece jen v 15 letech těžké udělat rozhodnutí a říct si: jo, tak teď půjdu do Ameriky?
„Byl jsem sám překvapený, že jsem se nad tím ani moc nerozmýšlel. Přišli za mnou skauti a zeptali se mě, jestli bych nechtěl odejít. Během 10 vteřin jsem řekl, že ano. Odmalička bylo mým snem a cílem, hrát hokej v zahraničí. Myslím, že jsem udělal dobře.“
Jak na vás skauti vůbec přišli?
„Jezdili sledovat hráče do Čech a byli se podívat na jednom zápase v Pardubicích, který se mi povedl. Pozdravil jsem se s nimi a pozvali mě na kemp. Tam jsem udělal dobrý dojem a nakonec mě vybrali.“
Byl to ale krok do neznáma, ne? Povědomí v Česku a na Slovensku je o mládežnických soutěžích v USA minimální.
„Pomohlo mi, že společně se mnou šlo do akademie i osm Finů a čtyři Češi. Věděl jsem, že v týmu nebudu jako Evropan sám. Proto jsem se taky pro Floridu rozhodl. A velkou roli hrála i důvěra trenérů, v podstatě hned jsem dostal áčko na dres.“
To v každé americké akademii mají půlku týmu z Evropy?
„Ne, ne, jsme jediný tým v USA, který to tak má. Jelikož jsou trenéři z Finska a Česka, vybírají hráče v jejich zemích.“
V čem je vaše americká mládežnická soutěž lepší, než dorost v Česku a na Slovensku?
„Vše je strašně rychlé. Kluziště je užší a tempo obrovské. Tréninky jsou jiné, cvičení se dělají neustále 2 na 1, souboje v rohu… Jdeme do každého cvičení naplno a tvrdě. Během zápasů je pak největší rozdíl v tlaku do brány a jednoduché hře. Nahazuje se hodně do pásma, v Česku jde spíš o individuální šikovnost.“
S mamkou rozebírám hokej víc než s tátou
Za chvíli vám bude 17, už v tak nízkém věku jste ale hrál na Slovensku, v Česku i v Americe. To jsou velké zkušenosti...
„Jsou. Naučil jsem se tři jazyky, angličtina mi pomůže do života. Celkově mi každé angažmá dalo vážně hodně, hrával jsem i v Rusku a Finsku.“
Jak často ještě svoji hru rozebíráte s tátou?
„S tátou se bavíme, ale teď mě dlouho neviděl, protože jsem byl za mořem. Neviděli jsme se, každopádně překvapivě se ve mně víc vyzná moje maminka, která mě už od třech let vozila na zimák. S tou probírám zápasy víc. Poradí mi, pomůže a je takový můj osobní psycholog.“ (směje se)
Potřebujete domácího psychologa často?
„No, první dva měsíce v Americe jsem chtěl upřímně letět domů. Bylo to pro mě hrozně těžké: zvyknout si na nové jídlo, kolektiv, styl hokeje… Navíc se mi úplně hokejově nedařilo, ale mamka mi volala a kladla na srdce, že jsem šikovný a mám na to se v týmu udržet. Nakonec jsem se zdvihl a dostával se do pohody.“
Díky čemu přišel zlom?
„Přesně po dvou a půl měsících jsem dostal novou lajnu. Měl jsem několik meetingů s trenéry, mimochodem koučové v akademii opravdu hodně komunikují s hráči, a to mi pomohlo. Nakonec jsem se dostal zpátky ke své hře.“
Každopádně hovory domů hrály velkou roli.
„Je to tak. Je zvláštní, že i když byla půlka týmu z Evropy a druhá z Ameriky, měli jsme vynikající kolektiv. Všech nás 12 Evropanů chodilo na stejnou školu. Měli jsme dobré podmínky a navzájem jsme si pomáhali třeba i s úlohami.“
A škola byla kvalitní?
„Školu mám hodně těžkou. Floridská akademie se zakládá na tom, že má právě k dispozici dobrou školu. Na škole studuje asi 32 národností a 180 studentů, takže když jsem nestíhal, ostatní mi pomáhali.“
Bude USHL (United States Hockey League) zase nová výzva?
„Bude, už jsem vyzkoušel kemp a největším rozdílem bylo, že hráči jsou v soutěži o dva, tři roky starší. Měli převahu v síle i rychlosti. Vlastně všechno, co jsem teď vyzkoušel v kategoriích U16 a U18 je na ještě vyšší úrovni: rychlejší, tvrdší, prudší střely.“
Budete se muset co nejrychleji zlepšovat.
„Přesně tak, začínám si všímat své hry a cítím, na čem musím pracovat. Jednou z těch věcí bude zesílení nohou, chci do nich dostat výbušnost a zrychlit. Mám před sebou jasný plán: dostat se do USHL a tam pobýt tak jednu až dvě sezony. Pak univerzita a až dospěju, ve 21, 22 letech, bych byl hrozně rád, kdybych se dostal do NHL. Až vyspěju, zesílím a zrychlím, bude to lepší.“
Cestu vzdělání tedy budete chtít za každou cenu razit dál, že?
„Určitě. V Muskegonu mi teď vyberou nějakou školu, kde budu, dokud nepůjdu na univerzitu.“
