Možná jste si klepali na čelo, když jste se dozvěděli, že kapitánem národního týmu bude zrovna on. Pan šedivý. Pan nevýrazný. Pan nehvězdný. Jenže z útočníka Tomáše Rolinka se vyklubal kapitán, jakého hokejová reprezentace dlouho neměla. Klíčový muž pro úspěch na světovém šampionátu. „Pro mě je tenhle kluk naprosto nepostradatelný,“ uznává i kouč Vladimír Růžička.
Něco se vlastně nezměnilo. Rolinek byl a pořád je symbolem tohoto týmu. Zkraje turnaje symbolem výběru, kterému se po odřeknutí mnoha hvězd nedává moc šancí. A pak symbolem dřiny a srdnatosti, se kterým právě tahle parta došla až do finále mistrovství světa.
Lukáš Kašpar trefil hned první nájezd. • Foto Pavel Mazáč (Sport)
„Když mu řeknu, aby šel hrát obránce, jde do toho. Pro úspěch týmu by šel klidně i chytat,“ oceňuje Růžička. „Za pár let se v nároďáku vypracoval v hráče, který se nedá nikým jiným nahradit. To říkám úplně jednoznačně.“
Rolinek dal na šampionátu tři góly, všechny v oslabení. Neúnavně dře, bojuje o puk s buldočí vytrvalostí, padá do soupeřových střel. Všechny kolem hecuje, i když se mužstvu zrovna nedaří. „Rolas je skvělý kapitán,“ oceňuje třeba brankář Tomáš Vokoun.
Když Rolinek o téhle lichotce slyší, reaguje způsobem, který jej také dobře vystihuje. Zasvítí mu v očích a téměř stydlivě skloní hlavu. „Fakt to Voky řekl? Toho si ohromně vážím.“
Právě s takovou skromností vystupuje hráč Magnitogorsku pořád. I v sobotu po výhře nad Švédskem. Ještě než si většina novinářů stačila zapnout diktafon, Rolinek už povídal: „Hoši, než se začnete ptát, tak musím říct, že dneska by tady před vámi mělo stát celé mužstvo. Nejen já. Tady to není věc jednoho, dvou borců. Je to týmová práce. Borci, já jsem strašně šťastnej.“
Tomáš Vokoun přijímá gratulace od trenérů. • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Žádná přezíravost. Žádná pýcha. Žádné hvězdné manýry. Rolinek se chová jako váš kamarád ze základní školy, je přátelský, nad nikoho se nevyvyšuje. Snad i proto ho tým v čele s Jaromírem Jágrem tak uznává. Snad i proto má na ten výběr takový vliv.
„Céčko mám sice na dresu já, ale za všechnu tu bojovnost v posledních zápasech by si ho zasloužili všichni kluci z týmu,“ prohlášuje. „Snad lidi ocení, že jsme soudržná parta, která si nehraje na nepřístupné hvězdy.“
Hraje na svém pátém mistrovství. Poctivě objíždí akce Euro Hockey Tour, stává se tváří reprezentace. V Německu se navíc prokázalo, že v něm i do příštích let našla skvělého kapitána. Někoho, kdo tu možná nebyl od dob Roberta Reichla.
„Alby byl jen jeden. Něco společného tam ovšem je, oba jdou ostatním příkladem,“ tvrdí Růžička. „Už ve Švédsku jsem viděl, že si Rolas vzal kluky stranou a šli se vyklusat. Kapitán si mužstvo musí brát pod sebe. To nemusí být nejlepší hráč, nebo někdo z NHL. Jde o charizma. A to on má.“
Hotovo. Čeští hokejisté jsou ve finále. • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Rolinkovi se do srovnávání s Reichlem nechce už vůbec. Chvíli se ošívá, pak nenápadně změní téma. Mnohem radši mluví o tom, jak ho dojímá masivní fanouškovská podpora. „Po čtvrtfinále někteří skalní příznivci zastavili náš autobus. Jedna paní napekla pekáč buchet a dala nám je. Říkala, že u toho strávila tři hodiny. Jak my jsme si na těch buchtách pochutnali!“
I tohle vyprávění je výmluvné. Dobře ukazuje, že Rolinkovo zvolení týmovým šéfem bylo prozíravé. Přitom když si ho Růžička vybral, slyšel: „No jo, strká si tam svého oblíbence.“ Teď už se nikdo nediví. „Rolas dělá pro mužstvo i spoustu věcí, které fanoušci nevidí,“ prozrazuje trenér. „Na ledě pro samou dřinu leze po kolenou. Takových bychom potřebovali mnohem víc.“
VIDEO: Povívejste se, jak slavili fanoušci na Václavském náměstí.
Václavské náměstí
Video se připravuje ...
Související články
