Až do začátku sezony byl Marek Zadina, bývalý výborný útočník a dnes asistent trenéra v Třinci, zvyklý vidět každý zápas svého syna naživo. V pardubické juniorce měl Filipovu výchovu na očích, vedl ji s Richardem Králem. Po odchodu mladého útočníka do Kanady se toho ale prý moc nezměnilo: „Dál se dívám na všechny jeho zápasy. Jsme spolu v kontaktu skoro každý den, pořád si předáváme informace,“ říká otec snajpra, který v noci dvěma góly mírnil porážku s Kanadou (2:7) v semifinále MS do 20 let v Buffalu a celkem dal na šampionátu už sedm branek.
Vy vážně vstáváte každou noc, abyste viděl zápas?
„Ano, mám koupený kanál, sleduju všechny zápasy Halifaxu. Někdy toho moc nenaspím, ale všichni tomu musíme něco obětovat. Třeba se pak i něco povede.“
Jak po zápasech probíhá vaše komunikace?
„Napíšu mu nejdřív krátkou SMS k zápasu, něco lehkého. Až druhý den, kdy má volno a svůj režim po utkání, tak si zavoláme a pobavíme se o konkrétních věcech.“
Je důležité, aby měl hráč vždycky takové zrcadlo?
„Asi ano. Bavíme se o tom, co je dobře, co je špatně. Zpětná vazba má smysl pro každého hokejistu, sám si o zápase něco myslí, ale z nadhledu dostane jiné postřehy.“
Změnil se v něčem od doby, co hraje v Kanadě?
„Řekl bych, že je jako hráč sebevědomější. Je tam sám, musí řešit věci za sebe, dospívá, vnímá hokej. Kanada ho zase jinak nakopla, prostředí a lidi kolem v klubu. O kluky se tam starají, pracují s nimi.“
Jak snášíte, když se o Filipovi najednou tolik mluví? Vždycky jste se snažil spíš o opak.
(usměje se) „Víte dobře, že nemám rád, když je nějakým přehnaným středem pozornosti. Mám radši, když za něj mluví výkony na ledě. To mi bohatě stačí.“
Vzpomínám, jak jste dřív novináře brzdil, ať ho v šestnácti nevynášejí do nebes. Bál jste se, že by ho taková pozornost mohla nějak zastavit?
„Vždycky, když se o hráči píše, že by mohl být jednou dobrý, je najednou víc na očích, lidi si ho všímají a dostává se pod větší a větší tlak. Podle mě, pokud vám je šestnáct nebo osmnáct, potřebujete spíš klid, abyste se mohli v klidu vyvíjet. Je logické, že v tomhle věku vám něco vyjde, něco ne, a když se na vás strhává moc velká mediální pozornost, všechno se pitvá. Pak je to spíš kontraproduktivní.“
Odchodem do Kanady si ale klid zajistil, ne? Najednou může být úplně jedno, co se o něm doma píše, nebo ne.
„To je pravda, má čistou hlavu a klid.“
Čeho jste se bál?
„Máte lidi, kteří Filipovi přejí, pak ale i takové, co hledají za každou cenu chybu a pak si ji najdou. Když hrál ještě doma, bylo tam najednou dost negací. V šestnácti letech ale nejste připravený na to, že na vás lidé hledají spíš ty horší stránky. Nikdo není z ledu a mladý kluk tohle zkrátka vnímá a nějak se mentálně vyvíjí, prostředí ho formuje. Na hráče má pak velká negace špatný vliv.“
Když je vám třicet, mávnete rukou, pokud jste mladý, tak si každý názor víc pouštíte k sobě?
„Ano, zkušený hráč, který má rozjetou kariéru, něco za sebou, si z toho nic nedělá. Pokud jste ale na začátku cesty, tak se vás to najednou dotýká. Tak to má asi každý. A když se mladý hráč dostane pod tlak, neumí se s tím ještě vyrovnat.“
Kdy si ulevíte, že všechno klaplo, jak jste si přáli? Po draftu NHL?
„Když vidím, jak za tím jde, co pro tenhle svůj sen obětoval, tak mu hrozně přeju, aby draft dopadl co nejlépe. Pak se bude moci dál soustředit na svoji hru a cestu. Pořád chce pracovat, tohle má v hlavě srovnané. Ví, že když něco chce, musí tomu všechno podřídit. Může se stát, že v NHL hrát bude, může se stát, že ne. Ale důležité je, abyste pro svůj sen udělali úplně všechno. Tím to začíná.“
