Na české poměry to byla ojedinělá sestava. Stříbrná dvacítka měla na šampionátu v Halifaxu hned několik rozdílových beků, kteří dovedli hrát spolehlivě dozadu a neměli problém v pravou chvíli vyrazit do útoku a podpořit ho. „V tom spočíval největší rozdíl proti jiným letům,“ tvrdí dvojnásobný juniorský mistr světa Michal Sivek. Tak vyrovnanou a mobilní obranu neměl v turnaji žádný jiný tým. Proto se Češi dostali tak daleko.
Ofenzivní, tvořiví zadáci se vylíhli i v předchozích letech. Jakub Zbořil, Filip Hronek, Libor Hájek, Filip Král. Nikdy se jich však nesešlo tolik. David Špaček, Stanislav Svozil a David Jiříček se vtěsnali mezi šest nejproduktivnějších beků turnaje.
„Beci dělají tým. Můžete mít výborné útočníky. Ale pokud nemáte i kvalitní obránce, musí si chodit pro puky dolů, což stojí hodně úsilí, zvlášť v krátkém turnaji. Tady se sešla koncentrace dobrých beků, kteří mají zkušenosti z dospělého hokeje nebo hrají venku. Ani Kanada, ani Amerika neměly tak vyrovnané dvojice. Jejich prvý obránce byl třeba ještě lepší než český. Ale neposkládaly šest takových,“ tvrdí Milan Tichý, bývalý obránce a šéf evropského skautingu Edmonton Oilers.
Ani proti favoritům se český tým nevytasil se zanďourem, nestalo se, aby mu soupeř nepůjčil puk a pak nadělil sedmičku jako jindy. Dvacítka hrála aktivní celoplošný hokej moderních parametrů. Češi byli rychlí, důrazní, ve vlastní třetině měli pořádek a s ničím se nemazali. Dávali puky rychle od hole, vepředu nechybělo sebevědomí. Bylo tam všechno, co mělo. Všichni bodovali v ofenzivě a k tomu skvěle bránili.
„Měli jsme šest sedm top obránců a tím pádem čtyři útočníky v každé lajně. Všichni byli ofenzivní, chtěli hrát hokej. Nebylo to jen vyhazování o plexisklo ven. Každý uměl dát rozdílovou nahrávku. Navíc tím, jak útočníci dobře bruslili a vraceli se, nebránili beci sami. Hráči si měnili pozice, podporovali se. Ti klíčoví působí v zámoří, jsou zvyklí na vysoké tempo, zápasy rychle po sobě. Radim Rulík ví, jak to koučovat. Čišel z něj klid, i když emoce v sobě měl. Dovede získat kluky na svou stranu,“ navazuje Michal Sivek, jenž pod Rulíkem hrál už na zlatém šampionátu 2000.
Dřív jsme po povedených zápasech kolikrát trnuli, kdy se něco zvrtne. V Halifaxu nic takového nehrozilo. Češi na úvod senzačně vyklepli Kanadu. Následující duel s Rakouskem neodzívali, šli zase naplno. Tak to pokračovalo dál. Měli kvalitu, aby dokázali přehrát každého, zároveň nic a nikoho nepodcenili. „Neskutečnou práci odvedli trenéři. Radim Rulík je špičkový kouč, a co je důležité, charakterní chlap. Proto pro něj ti kluci hráli. Šlapali na sto dvacet procent, pak se k vám přikloní i štěstí. Tým byl výborně složený, všechno vyšlo, jak mělo,“ podotýká Milan Tichý.
Když vytěžovanému Svozilovi v závěru turnaje ubývaly síly, vystrčil hlavu Tomáš Hamara, který jako poslední z obránců připsal bod za asistenci při vyrovnání Jakuba Kose ve finále s Kanadou. Všichni ostatní se prosadili i střelecky.
„Nejdůležitější bylo, že ti kluci hrají v zámoří. Vyrostli, mají sebevědomí. Nastupují v nejlepší juniorce světa, proti někdy i starším hráčům, z nichž většina je draftovaných a budou hrát NHL. Nezaleknou se. Přijede neskutečně rychlá Kanada nebo Američani a pro ně to není šok. Kdyby postavili nejlepší hráče z českých soutěží, pojedeme brzy domů jako obvykle,“ je přesvědčen Tichý.
Nezaostal ani kladenský Jiří Ticháček. Menší postavou, ale dobrý bruslař. Projevilo se, že hraje extraligu dospělých, ačkoli šest podobných by v týmu být taky nemohlo. Milan Tichý ještě pro Columbus doporučil Svozila s Jiříčkem. Ten se snažil brát odpovědnost na sebe, až někdy zatrnulo.
„Jenže nebýt jeho, nevyrovnali jsme v semifinále se Švédy a šli na Američany do zápasu o bronz. Pro mě byli favorité, jejich semifinále s Kanadou považuju za nejlepší hokej turnaje. I když kluci chtěli zlato, časem jim všechno dojde. Ještě minutu před koncem semifinále se Švédy neměli nic. A když se podíváte, kolik hráčů zůstane za rok, medaili mít zase nemusíme,“ dodává Tichý.
Češi vzali na šampionát zkušený výběr. Z obránců můžou příště nastoupit pouze Hamara, Čech a Marek Alscher, který na turnaji byl, na soupisku se však nevešel. Tak talentovanou a vyrovnanou obranu Česko na dvacítkách ještě nemělo. A dlouho třeba zase mít nebude. Záleží, jak se stříbrný úspěch promítne do další kariéry, ovšem tahle generace beků jednou může táhnout seniorskou reprezentaci. Už předvedla, že společně dokáže vyhrávat. Už to je velký příslib.
