Zatmění a facky, pak se Žemlička chvíli bál o šampionát: Snad ho zakončíme medailí, věří
Stačí pohled a máte jasno, o koho jde. Richard Žemlička podobu nezapře. Táta udělal velkou kariéru ve Spartě, má čtyři bronzy z mistrovství světa a olympiády. Ale za juniorskou reprezentaci nehrál. Jeho syn loni před šampionátem neprošel až posledními škrty. Tentokrát v Minnesotě má velkou šanci. „Strašně se těším. S klukama jsem turnaj zažil už minulý rok. Ve Finsku jsem víceméně jen s Finy, popovídám si v češtině, zabojuju. Doufám, že to zakončíme medailí,“ řekl 19letý před odletem útočník Lappeenranty.
Ve finské juniorce sypal góly, dvakrát nakoukl mezi chlapy do nejvyšší soutěže. Jenže od 21. listopadu nehrál. V utkání na ledě Kuopia skóroval, po záblesku však přišlo zatmění. SaiPa prohrávala už 2:8 a frustrovaný odchovanec Sparty ztratil nervy. V 54. minutě po jednom ze soubojů před vlastní brankou zezadu srazil na led jednoho ze soupeřů, a jakmile ho protivník sekl přes brusli, uštědřil mu pár facek.
Takhle vypěnil občas i jeho táta. „Možná to mám asi trošku po něm,“ připustil. „Vybouchly ve mně emoce, seběhlo se toho hodně dohromady, prostě výpadek. V tu chvíli člověk nad ničím nepřemýšlí, až potom večer, když jsem si situaci přehrával, přišlo mi to přehnané. Už se to nestane. Trošku jsem se pak bál, ale když po pár dnech přišel verdikt, spočítal jsem si, že to do šampionátu stihnu. Dostal jsem sedm zápasů. Pět už mám za sebou a tenhle týden ještě kluci odehrají zbývající dva. Takže trest mi skončí a do reprezentace nezasáhne,“ líčil Žemlička junior.
„Sledoval jsem případ od začátku. Bylo to trochu nešťastné, mluvil jsem s ním. Byl frustrovaný a nemyslím si, že by to bylo něco až tak hrozného. Spíš toho hráče zfackoval, místo aby použil pěsti. Do hokeje tohle nepatří a Finové jsou na takové věci hákliví. Zjišťovali jsme, jak je to směrem k pravidlům IIHF, jestli si trest odpyká, než začne mistrovství světa. Ale šampionátu by se netýkal. Aspoň takové jsem dostal informace,“ upřesnil trenér české dvacítky Patrik Augusta..
Richard Žemlička si jinak v juniorech Lappenranty vedl skvěle. Dokonce si ho na dva zápasy vytáhli do áčka, s nímž prošel letní přípravou. „Měli zraněné hráče. Byl jsem rád, že jsem si tam zahrál a že mi v juniorce mi naskakovaly body. Ale jako tým jsme moc úspěch neměli,“ vracel se.
Nechtěl srovnávat s tátou
Otec Richard Žemlička svého syna taky pečlivě sleduje. Co říkal jeho zkrat? „Na jednu stranu měl pochopení, jenže tohle se nemá stávat. A už se to nestane. Jinak přes telefon se dívá na každý zápas. Všechno mi hodnotí, většinou kriticky, že tam byly chyby. Musím si z toho vzít to dobré. Chápu, že hokej hrál a vyzná se v něm víc než já,“ usmál se Žemlička mladší.
Na hokej se dal, protože táta hrál. Na tréninky ho vozila většinou maminka. „Oba na tom mají zásluhu. S tátou jsem většinou chodil na střelnici na Spartě, jinak byl často se svým týmem,“ popisoval. Už kvůli neustálému srovnávání se slavným otcem nabral před třemi lety severní směr a odešel do Finska. „Chtěl jsem se trochu oprostit od svého jména, být sám za sebe. Táta hrál ve Spartě, tam to pro mě těžší, chtěl jsem změnu. Kluci si taky najdou, kdo táta byl, ale je to přece jen o něco lepší,“ přiznal.
V 17 zápasech z 25, které stihl, se trefil šestkrát. Ještě před incidentem v Kuopiu se slušně rozjel, měl tři zásahy v pěti utkáních. Junioři Lappeenranty však hodně gólů hlavně dostávali a málo dávali. Až se mohlo zdát, že Žemlička je jediný, kdo dokáže trefit zadní stranu sítě. „To zase ne, ale jsme tam asi dva až tři, co střílíme góly a táhneme tým. Většinou zahraniční hráči. Ale jinak to týmové moc není,“ povzdechl si Žemlička.
Vyloženě střelec však není. A na své poslední mezinárodní akci v juniorské kategorii bude plnit poněkud jinou roli. „Jsem spíš defenzivní typ. Hrát do těla, dostat se soupeřům pod kůži. Chci si to hlavně odbránit v oslabeních, blokovat střely, být dobrý na buly a hrát pro tým,“ líčil.
Mistrovstvím světa završí mezinárodní juniorskou kariéru. Po zisku stříbra a dvou bronzových medailí se od české dvacítky očekává víc než v předchozích letech. „Četl jsem, že máme silný tým. Hezky se to poslouchá, ale musíme to ukázat na ledě,“ dodal Richard Žemlička.
