Se slovenskou reprezentací vybojoval kompletní sbírku medailí. Brankář Ján Lašák má ze světových šampionátů zlato (2002), stříbro (2000) i bronz (2003). Současné výsledky jej nenechávají chladným. Stojí si za tím, že změny ve slovenském hokeji musí nastartovat nový muž v čele svazu. A netají se tím, že jeho favoritem zůstává Richard Lintner.
Slovensko se potřetí za sebou neprobojovalo mezi osm nejlepších. Na mistrovství světa v Rusku končí deváté. Jánu Lašákovi se řada věcí nelíbila. V průběhu mistrovství jej nadzvedly výroky trenéra Zdeno Cígera.
„Už toho mám plné zuby… Takže hráči špatně, mladý tým, hádají se, nezkušení…,“ napsal gólman libereckých šampionů na své facebookové stránky. „Jsem trenér, tak si stojím za tím, co si vyberu, a když se prohraje, tak nepíšu, že oni špatně, ale MY špatně!!!“
Co vás k tomuto kritickému vyjádření po prohrách s Německem a Běloruskem vedlo?
„Věděl jsem, že mé facebookové vyjádření se dostane na veřejnost. Počítal jsem s tím, ale už jsem byl nahněvaný. Sport je kolektivní věc. Představte si, že já bych prohrál 0:1 a po zápase říkal, že já dostal jen jeden gól, ale útočníci nedali žádný. To by asi se mnou nechtěl další zápas hrát nikdo. Každý by si řekl, co je to za hráče? To mě naštvalo. V hokeji musí kluci držet spolu. Všichni! Trenér, brankář, první superstar, poslední útočník. Kolektivní výkon je alfa a omega. To je nad osobní cíle i statistiky. Když si trenér vybere mladý mančaft, nemůže říkat, že chybí zkušenost.“
Odpovídá deváté místo reálnému postavení slovenského hokeje?
„Má určitě na víc. Hráči nebyli až tak špatní, máme celkově na víc. Neříkám, že máme každý rok vyhrávat medaili, ale do sedmičky bychom podle mého měli patřit.“
Na druhou stranu, za posledních deset let se Slovensko až na šokující stříbro z roku 2012 pohybuje právě od třináctého do devátého místa.
„Ano, fakta nepustí. Ta jsou, jaká jsou. Na druhé straně je moje slovenská hrdost. A když vidím hráče, jaké máme, tak říkám, že do sedmičky bychom měli patřit.“
Co tomu tedy chybí?
„Strašně mi chybělo to, co jsme teď měli v Liberci. Kdy každý věděl, co má hrát. Chybí nám člověk, který by to uměl zastřešit. Člověk, který má charakter a hlavně rozumí hokeji. Ano, je třeba i dobrý byznysmen, ale musí být obklopený lidmi, kteří hokeji rozumí. Potom můžeme vychovávat dobré hokejisty. U nás je teď ale na Slovensku dost reálný problém, že tady mladí lidé takřka nežijí. Chybí nám děti, talenty.“
VIDEO | Podívejte se na sestřih zápasu Slovensko - USA
Předpokládám, že se teď nebavíme o trenérovi národního týmu, ale o šéfovi svazu.
„Ano, ano. Když jsou takové výsledky, tak by měl šéf přijít a říct – nevycházelo to, pojďte to zkusit vy. Jde mi o dobro hokeje.“
Měl by tím člověkem být Richard Lintner?
„Všichni vědí, že já jsem velký sympatizant Rišo Lintnera. Je to člověk, který je obklopený nejlepšími hokejisty Slovenska, kteří mu vždy důvěřovali a důvěřují. On by mohl být ten hlavní spouštěč restartu.“
Má na to ještě chuť?
„Zbytečná otázka – Rišo je člověk, který má nekonečné množství pozitivní energie a nevzdá nic. A i když jde všechno dobře, tak neúnavně hledá možnosti, jako to udělat ještě líp.“
Jak vnímáte nespokojenost a frustraci slovenských fanoušků?
„Lidé si zvykají, že nehrajeme o medaile, ale tady jde spíš o projev. Osobně si myslím, že potenciál je daleko vyšší, než nějaké deváté až dvanácté místo. Když bude dobrá příprava, systém, dobrá nálada a pozitivně budou naladěni i lidé a fanoušci, tak bude šance každý rok bojovat o čtvrtfinále.“
Jak tedy fanoušky naladit?
„Jen výkonem a srdcem. Nemyslím si, že by lidé nedovedli ocenit snahu a bojovnost. Podívejte se na český nároďák. I kdyby teď prohrál s Američany, tak jim lidé nebudou nic vyčítat, protože dávají do hry všechno. Že to nevyjde v jednom zápase v play off, to se někdy stane. Tohle je cesta – hrát jako český nároďák.“
