Poslední zápas s Británií? Tragická předehra a Alžběta byla teprve princeznou
Když hokejová reprezentace hrála naposledy proti Velké Británii, byla dnešní královna Alžběta II. teprve korunní princeznou a každým dnem se chystala porodit syna Charlese. Psal se 8. listopad 1948 a Československo v Londýně zvítězilo 5:3. Bohužel předehrou utkání bylo letecké neštěstí, při němž zahynulo šest reprezentantů…
Bez přečtení předchozího odstavce byste se možná nad následující otázkou zapotili o trochu víc: který Čech jako poslední vstřelil gól Velké Británii v reprezentačním utkání? Správná odpověď zní: Vladimír Zábrodský. Právě díky jeho hattricku – a výkonu brankáře Bohumila Modrého – čs. reprezentace v listopadu 1948 vyhrála.
Hokejisté se na londýnském ledě pořádně zapotili, protože na každé straně nastoupil pouze brankář a sedm hráčů do pole. Tohle opatření mělo tragický důvod. Při cestě z Paříže zmizelo letadlo s šesti čs. reprezentanty na palubě, jak se ostatní spoluhráči dozvěděli teprve po konci přípravného utkání.
V novinové zprávě z 9. listopadu 1948 ještě najdete informaci, že Ladislav Troják, Vilibald Šťovík, Zdeněk Jarkovský, Zdeněk Švarc, Karel Stibor a Miloslav Pokorný nedorazili kvůli pasovým procedurám. Ale to byla jen půlka pravdy. Skutečně, zmiňovaná šestice se z těchto důvodů ve Francii zdržela a odlétala až odpoledne, v den zápasu, zatímco zbytek mužstva už byl v Londýně.
Dvoumotorový letoun Beechcraft Model 18 odstartoval z letiště Le Bourquet v 16 hodin a 38 minut, o hodinu později doprovodný telegrafista naposledy podal hlášení řídící věži z oblasti u Le Mans. Nad kanálem La Manche byla mlha a špatná viditelnost, počasí se zhoršovalo, přesto pilot René de Narbonne, válečný hrdina a letec RAF, sebevědomě letěl dál.
Stroj ten den v Londýně nepřistál. Ale nenašel se ani vrak, tak ještě pár dnů žila naděje, že pilot riskantní manévr zvládl a všech osm lidí se kdesi objeví. Bohužel se tak nestalo. Byli prohlášeni za mrtvé, ačkoli jejich těla nebyla nikdy nalezena. Letadlo zřejmě skončilo v bažinách u francouzského pobřeží, když se pilot snažil vrátit na pevninu.
Zbytek mužstva další domluvené zápasy v Anglii zrušil a vrátil se domů. Komunistický režim, který si v Československu teprve upevňoval moc, však verzi o havárii dlouho nevěřil. Státní bezpečnost se domnívala, že všechno byla pečlivě připravená akce a že šestice reprezentantů (až na Švarce to byli mistři světa z roku 1947 a stříbrní olympijští medailisté ze Svatého Mořice 1948) emigrovala.
Vyslýcháni byli jejich rodinní příslušníci, i potom jim úřady ztrpčovaly život. Teprve v roce 1968 byl zmizelým hokejovým reprezentantům in memoriam udělen titul zasloužilých mistrů sportu. I bez nich dokázal čs. tým ve Stockholmu v roce 1949 získat druhý titul mistrů světa. S Velkou Británií už se ale nikdy neutkal.
Na mistrovství světa do Londýna v roce 1950 hráče komunistický režim nepustil a většinu z nich na dlouhé roky uvěznil. V následující sezoně, kdy Britové ještě měli místo mezi elitou, se zdecimované národní mužstvo na šampionát ani nepřihlásilo. Ale to už je zase jiný příběh.
